Vznik a vývoj člověka a lidské společnosti

Na vznik světa a tím i člověka existují v současné době dva hlavní názory. Oba mají mnoho přívrženců jak z řad laiků, tak i odborníků, kteří se snaží dokázat správnost té či oné hypotézy. Tento text není psán proto, aby jednotlivé teorie soudil či dokonce odsuzoval, a z toho důvodu jsou zde zmíněny teorie obě.

První teorie se nazývá kreacionistická a tvrdí, že člověka a celý svět stvořil Bůh. Nevěří v takovou obrovskou shodu náhod, jejímž výsledkem by byla příroda a společnost tak, jak ji známe. Mezi zastánci kreacionistické teorie existují dvě hlavní názorové větve:

  1. Striktní kreacionismus Svět byl stvořen během sedmi (resp. šesti – v neděli odpočíval) dní.
  2. Teistická evoluce (evoluční kreacionismus) (Bůh dal prvotní impuls pro stvoření Světa a ten se dále sám vyvíjí dle fyzikálních zákonů a principů biologické evoluce; složité vědecky popisované mechanismy, jak k tomu došlo, jsou jen důkazem geniality Božího plánu a tím Jeho existence).

Druhá teorie, která zde bude více rozvedena, se nazývá evoluční (biologická evoluce) a tvrdí, že člověk vznikl vývojem (evolucí) z živočišných předků (opic). Tato teorie zde bude dále popisována. Ve stručnosti řečeno tvrdí, že člověk vznikl postupným vývojem z jiných, dnes již neexistujících, druhů. Je nesprávné vnímat tuto vývojovou linii jako přímou a jasnou – podle dnešního výzkumu existovalo mnoho větví vývoje a v jeden časový okamžik mohlo existovat i několik druhů v různém stádiu vývoje.

Věda zabývající se vznikem a vývojem člověka se nazývá antropologie. Antropogeneze (anthrópos= řecky člověk; geneze = vznik) je proces vzniku a vývoje člověka v biosociální bytost. (bio = život, sociální = společenská)

Na počátku třetihor existovali tzv. „praprimáti“. Na ně vývojově navázali skuteční primáti („poloopice“) a primáti vyšší („opice“). Poslední jmenovaní se rozdělili na „úzkonosé primáty Starého světa“ a na „ploskonosé primáty Nového světa“. Zhruba před 25 mil. let se z úzkonosých primátů Starého světa oddělila nadčeleď Hominoidi, do které dnes patří i člověk. Vývoj hominoidů pokračoval především v oblastech dnešní Afriky a jihovýchodní Asii.

Euroasijští hominoidi byli nuceni změnou přírodních podmínek sestoupit ze stromů a přizpůsobovat se životu na zemi. Následkem této potřeby došlo k postupnému narovnání těla, bipedální chůzi (po dvou) a přizpůsobení činnosti pro pracovní činnosti.

V Africe pokračoval vývoj přes Ramapitheca (objevuje se zhruba před 14 mil. lety). Skutečné hominidy představuje

  • Australopithecus (4 – 2 mil. let; „jižní opice“) (slepá linie). Mezi australopitheky řadíme několik druhů – např: australopithecus africanus (1,25 m, 35 – 40 kg), australopithecus robustus (1,5 m, 60 kg), nebo australopithecus afarensis (cca 1 m; známý nález „Lucy“ z r. 1974).
  • Jinou, dále se vyvíjející linii představoval rod homo, druh homo habilis (člověk zručný). Tento již vyráběl jednoduché kamenné nástroje, obsah mozku měl asi polovinu dnešního (650 – 800 cm3), měřil asi 120 cm, vážil 40 kg. Měl blíže k člověku než australopithecus a to především postavením palce u nohy, zdokonalením stavby ruky a vyklenutým chodidlem; měl již menší nadočnicové oblouky. Žil v Africe (dnešní Keňa, Tanzanie – Olduvajská rokle).

Procesem hominizace dostal homo habilis „lidštější vzhled“ a to především díky vzpřímené postavě, bipedii (chůze po dvou končetinách), sapientace (zvětšení a zkvalitnění mozku), vývoji ruky jako orgánu práce (vývoj palce v postavení proti ostatním prstům) a také díky změně vzhledu obličeje (ústup zvířecího vzhledu). Mění se brada, nadočnicové oblouky, postavení očí, nosu a zuby. Do této etapy vývoje člověka řadíme i vznik řeči a myšlení. Zde se ze zvířete stal člověk, biosociální bytost, která žila společenským způsobem života.

Dalším stupněm lidského vývoje je homo erectus (člověk vzpřímený) = opočlověk. Homo erectus žil v letech 1,8 – 0,5 mil. před Kristem na Jávě, v Africe, v Evropě i v Číně (člověk pekingský), měřil asi 160 cm. Homo erectus se živil lovem, sběrem a používal již i ohně a jednoduchých kamenných nástrojů.

Asi před 200 tisíci lety se objevil Homo sapiens (člověk moudrý). Existuje několik teorií o zrodu homo sapiens. Polycentrický model vývoje předpokládá místní kořeny vývoje v Asii, Evropě i Africe. Dále monocentrický model, který klade počátek homo sapiens pouze do Afriky. Hybridní model tvrdí, že došlo k míšení domácích populací s migranty z Afriky.

Homo sapiens se vyvinul z Homo erectus. Starší formy homo sapiens jsou např. Homo sapiens steinheimensis (žil v době meziledové – 150 tisíc let před Kristem) a Homo sapiens neandertalensis („Neandrtálec“; žil v době ledové v rozpětí 130 000 až 40 000 let před Kristem). Obsah mozku měli v rozsahu 1350 – 1700 cm3, a to především díky boji o přežití (zima, mamuti). Homo sapiens již pohřbíval mrtvé, měl představu o posmrtném životě, což dokazují nálezy předmětů u koster v hrobech. Vyráběl již kombinované nástroje, používal dřevo a kámen, uměl rozdělat i oheň. Jejich jména jsou odvozena od místa prvních kosterních nálezů – Steinheim (v Německu) a Neanderthal u Düsseldorfu (rovněž v Německu). Nejstarší nálezy u nás jsou u Popradu (Gánovce u Popradu, Slovensko) a v jeskyni Šipka u Štranberka (u Přerova).

Zhruba před 100 tisíci lety se z Homo sapiens vyvinul člověk dnešního typu, tedy Homo sapiens sapiens. Velice známé je např. francouzské naleziště Cro-Magnon. Homo sapiens sapiens žil v tlupách kořistnických s kočovným způsobem života. Ke své potřebě využíval jako základní surovinu dřevo, kosti a kámen (velice vyvinutá štípaná industrie). Provozovali též umění (vyráběli sošky, malovali jeskynní obrazy). Z nejznámějších jeskyní, které obývali Homo sapiens sapiens uveďme například jeskyni Lascaux nebo jeskyni Altamiru. Umění provozovali také vyrýváním do kostí nebo do kamene, vyráběli figurky venuší (symbol plodnosti), žena byla zobrazována jako udržovatelka rodu (nejznámější venuše: Věstonická, Willendorfská). Homo sapiens sapiens již pěstovali kult mrtvých, do hrobů dávali milodary (šperky, zbraně).

Asi před 22 tisíci lety začalo též osidlování severní Ameriky (pravděpodobně horem přes Aljašku – tehdy se dalo překročit z Asie do Ameriky suchou nohou), které v rámci pravěku skončilo před 11 tisíci lety (přerušení pevniny, vznik Beringovy úžiny).

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht