Zánik „první republiky“

• krize a její důsledky způ­so­bila růst nacionalismu
• volby v únoru 1935 před­sta­vo­valy boj o cha­rak­ter repub­liky (demo­kra­cie, inte­grita státu – ano × ne)

• inte­gritu státu chtěla poru­šit Hlin­kova slo­ven­ská ľudová strana (HSĽS), Sude­ten­de­ut­sche Par­tei (SdP)
• zna­me­naly porážku fašis­tic­kých sil a zacho­vání demokracie
• v pohra­ničí však SdP zís­kala 66% hlasů (nej­více ve volbách)
• pro­cedu­rální pra­vi­dla však naštěstí zajis­tila vět­šinu agrár­ní­kům (i před­sedu vlády)

• na Slo­ven­sku došlo k posí­lení HSĽS
• vznikla nová strana „Národní sjed­no­cení“
  • spo­jení národní demo­kra­cie (K. Kra­mář) a čes­kých fašistů (J. Stří­brný, R. Gajda)
  • heslo: „NIC NEŽ NÁROD!“
  • vzo­rem jim byla Itálie

Pre­zi­dent­ské volby roku 1935 vyhrál Edvard Beneš dopo­ru­čený T. G. Masarykem

• v pro­sinci 1935 odstou­pil T.G. Masa­ryk a konaly se proto pre­zi­dent­ské volby
  • TGM za sebe veřejně dopo­ru­čil Edvarda Beneše
  • tři kan­di­dáti:

1. 1. 1. Edvard Beneš (Národní Soci­a­listé, Soc–dem, po záku­lis­ních jed­ná­ních byli pro i lidovci)
      2. Bohu­mil Němec (fašis­tické síly – SdP, agrár­níci, HSĽS)
      3. Kle­ment Got­twald (komu­nis­tická strana; sta­žen a komu­nisté pod­po­ro­vali Beneše)

=> vítě­zem se stal E. Beneš (v oblibě ho měl i Vatikán)

• pokus sjed­no­tit německé pro­ti­fa­šis­tické síly v ČSR se nezda­řil; němečtí agrár­níci a křes­ťan­sko – soci­ální strana se při­po­jili k SdP 
  • v letech 1937–1938 poža­davky SdP vůči čes­ko­slo­ven­ské vládě rostou
  • SdP „trój­ským koněm“ Německa
  • „pátá kolona“ (původ ve Špa­něl­ské občan­ské válce – k Mad­ridu se blí­žily čtyři kolony gen. Moly uvnitř Mad­ridu – spo­jenci – nazý­váni „pátá kolona“)
  • =    nástroj německé poli­tiky k dosa­žení německé Mitteleuropy
  • cíl poli­tiky: „Heim ins Reich“ (domů do Říše – myš­leno při­po­jit Sudety k Říši)

• 24. 4. 1938 SdP („Hen­lei­novci“) při­jala kar­lo­var­ský program
  • 8 bodů:
  • auto­no­mie (snaha vytvo­řit uza­vřená Německá území s vlastní samosprávou)
  • volná pro­pa­gace nacismu (=> změna zahra­niční politiky)
  • ČSR obvi­ňo­vána z pomoci šíření bolševismu
  • =   záminka ke střetu s čes­ko­slo­ven­skou vlá­dou, nešlo o spl­nění pro­gramu ani o řešení národ­nostní otázky
  • snaha uká­zat, že s ČSR se nelze dohod­nout => řešit mezi­ná­rodní cestou

• 7. 5. 1938 Anglo-Fran­couz­ská výzva čes­ko­slo­ven­ské vládě, aby při­jala Hen­lei­novy požadavky 
  • jinak západ nedává žádné záruky pomoci
  • čes­ko­slo­ven­ská vláda vypra­co­vala národ­nostní sta­tut (značné ústupky, roz­ší­ření práv menšin)

• v květnu 1938 vypukla tzv. květ­nová krize (stup­ňo­vání poža­davků, SdP pře­ru­šila jed­nání s vládou) 
  • Hit­ler stup­ňo­val své útoky proti ČSR („Nebudu trpět, aby deset mili­onů Němců trpělo!“) 
    • 7 mil. v Rakousku, 3 mil. v ČSR
  • zpra­vo­daj­ská služba zjis­tila pře­suny němec­kých vojsk u čes­ko­slo­ven­ských hra­nic (léčka)
  • Němci chtěli vědět, jak bude ČSR, západ reagovat

• 20. – 21. 5. 1938 Čes­ko­slo­ven­ská vláda vyhlá­sila čás­teč­nou mobilizaci
  • mobi­li­zace jed­noho roč­níku zálož­níků na čtyř­tý­denní cvičení
  • ČSR tím uká­zala svou odhod­la­nost brá­nit se
  • =>  výzva Hit­le­rovi (nepo­daří se mu druhý anšlus), spojencům

• 30. 5. 1938 Hit­ler vydává pokyn k vypra­co­vání plánu útoku proti ČSR (Fall Grün)
  • Hit­le­ro­vým roz­hod­nu­tím bylo vypo­řá­dat se s ČSR
  • na konci května se konaly obecní volby (volby starostů)
  • v pohra­ničí volilo SdP 90% Němců
  • nebez­pečí před­sta­vo­vala též HSĽS  (30. 5. oslavy XX. výročí Pitt­sbur­ghské dohody) 
    • =>     pro­ti­čes­ko­slo­ven­ská demonstrace
  • nej­sil­nější poli­tic­kou stra­nou byli agrárníci 
    • dvě frakce – pravá – pro dohodu s Hit­le­rem (Beran, Preiss)
  • cílem ostat­ních čes­ko­slo­ven­ských stran bylo brá­nit se (strany od Národ­ního sjed­no­cení až po komunisty)

• Edvard Beneš
  • osud ČSR závisí na postoji západu (důvě­řuje ve spo­je­nec­tví s Francií)
  • vylu­čuje izo­lo­va­nou válku s Němec­kem (sami bychom se neubránili)
  • odmítá bojo­vat proti Německu jen se SSSR (kdyby to bylo reálné)
• léto 1938 – „druhý plán“ – pře­pra­co­vaný národ­nostní sta­tut (SdP odmítla)

• léto 1938 – sbli­žo­vání Velké Bri­tá­nie (Hali­fax) a Německa (Ribben­t­rop)
  • cíl: dohod­nout se s Něm., zabrá­nit válce, vyhnout se svým spo­je­nec­kým závazkům
• léto 1938 – čes­ko­slo­ven­ská vláda na nátlak západu přjala mezi­ná­rodní zásah 
  • =  poru­šení národní suve­re­nity, ale jsme ochotní
• srpen – do ČSR při­jíždí brit­ský diplo­mat – lord Run­ci­man (má nezá­visle vyře­šit vztahy v ČSR)  – stýká se však jen s před­sta­vi­teli SdP, s Hen­lei­nem, němec­kou šlech­tou a průmyslníky 
  • => závěr: sou­žití Čechů a Němců není možné

• 29. srpna při­jat třetí plán
• 5. září při­jat čtvrtý plán, který byl již skoro roven kar­lo­var­skému pro­gramu SdP 
  • • ČSR se obě­tuje zájmům svě­to­vého míru
  • to se však nehodí ani SdP, ani Německu (jde jim o při­po­jení tře­tiny území k Německu)
• 12. září se HSĽS poku­sila o puč
  • čes­ko­slo­ven­ská vláda rázně zasahuje 
    • vyhla­šuje stanné právo v pohraničí
    • 16. září vydán zaty­kač na Hen­leina, Franka (před­sta­vi­tel SdP)
• 12. září se v Norim­berku konal také sjezd NSDAP 
  • Hit­ler svými pro­jevy útočí proti ČSR (– ochrání své soukmenovce)
  • ČSR ozna­čil za snůšku komu­nismu a husitství

• sude­to­ně­mecká otázka pře­ne­sena do mezi­ná­rodní poli­tiky (v Evropě vypukla válečná psychóza)
• zpro­střed­ko­va­te­lem mezi ČSR a Němec­kem byla Bri­tá­nie („zachra­ňo­vala mír“)
• 15. 9. se Cham­ber­lain schází s Hit­le­rem v Berchtesgardenu
  • Hit­ler poža­duje odstou­pit pohra­ničí s více než 50% Němců

• 16. 9. Beneš vyzývá Fran­cii, aby dodr­žela své smlouvy
• 19. 9. čes­ko­slo­ven­ská vláda dostává Anglo–Francouzské ulti­ma­tum, aby při­jala Hit­le­rovy poža­davky z Berch­te­s­gar­denu (jinak bude ČSR ozna­čena za agre­sora = žádná pomoc ve válce)

• 19. – 20. 9. Beneš son­do­val u sovět­ského minis­tra zahraničí 
  • zjis­til, že SSSR pomůže
  • pouze bude–li ČSR ozna­čena za oběť = Německo ozna­čeno za agresora
  • pro­blémy: SSSR a ČSR neměly žádné spo­lečné hra­nice (přes Pol­sko nebo Rumun­sko) – ani jeden stát by to nedovolil
  • dále finanční pro­blémy, Sta­li­no­vými čist­kami odstra­něna celá armádní elita

• 20.9. vláda nej­prve odmítla, po nátlaku Beneše však druhý den v 6 hodin ráno ulti­ma­tum přijala 
  • => způ­so­bilo demon­straci v Čechách (250 000 lidí před Par­la­men­tem – Rudolfinum)
  • => Hodžova vláda odstoupila

• Beneš jme­no­val úřed­nic­kou vládu gene­rála Jana Syro­vého (1888–1970)
  • velká oče­ká­vání, zklamala
• 22. 9. 1938 schůzka mezi Cham­ber­la­i­nem a Hit­le­rem v Gode­sbergu
  • • poža­davky z Berch­te­s­gar­denu splněny
  • Hit­ler před­kládá memo­ran­dum o odstou­pení pohra­ničí (dopl­něno mapou) 
    • do 1. října 1938
• 23. 9. 1938 Čes­ko­slo­ven­ská úřed­nická vláda vyhla­šuje mobi­li­zaci (obsa­zeny pohra­niční pev­nosti, odhod­lání brá­nit se)
• Hit­ler zuří, Gode­sberg ztros­ko­tal (Gode­sberg = „jak se dohod­nout Ang­lie a Německo na účet ČSR“)
• Hit­ler hrozí útokem
• Fran­cie a Velká Bri­tá­nie cítí ohro­žení appe­a­se­mentu, vedou inten­zívní jed­nání, narůstá tlak na ČSR; západ hledá jinou cestu 
  

  Mni­chov­ská kon­fe­rence 29.9.1938 Mus­so­lini, Hit­ler, Dala­dier a Chamberlain

  doro­zu­mění s Hitlerem

• 29. 9. 1938 mezi­ná­rodní kon­fe­rence v Mnichově
  • zor­ga­ni­zo­val ji Mus­so­lini; sešli se zde Hit­ler, Cham­ber­lain (+ min. zahr. Hali­fax), Mus­so­lini (+ min. zahr. Ciano), Dala­dier (+ Léger)
  • prů­běh neor­ga­ni­zo­vaný, nebyl žádný jed­nací řád (Hit­ler něco před­loží, ostatní odsouhlasí)
  • tři zase­dání (odpo­ledne, půl­noc 29. – 30.9.)
  • skon­čila pode­psá­ním Mni­chov­ské dohody o odstou­pení čes­ko­slo­ven­ského pohra­ničí Německu
  • po pod­pisu ozná­meno čes­ko­slo­ven­ským zástup­cům (za dveřmi – Mastný, Masařík)

• 30. 9. 1938 
  • ministr zahra­ničí ČSR Kamil Krofta ozná­mil, že ČSR při­jímá Mni­chov­skou dohodu
  • záro­veň řekl, že tím ČSR ztrácí výzbroj za 2 mili­ardy korun, dává Německu zbraně, které budou pou­žity proti západu
  • ve Fran­cii pano­valy různé nálady (pro­jev Fran­couz­ské zba­bě­losti × záchrana míru)

Mnichov 1938

Mni­chov­ská dohoda ze 30. září 1938 pro Čes­ko­slo­ven­sko zna­me­nala pře­de­vším zni­čení státní suve­re­nity, ale také zradu ze strany západ­ních spo­jenců – pře­de­vším Fran­cie a Velké Bri­tá­nie, které měly s Čes­ko­slo­ven­skem platné smlouvy o vzá­jemné pomoci. Z pohledu pode­pi­su­jí­cích stran – tedy Velké Bri­tá­nie a Fran­cie (agre­sory Německo a Itá­lii nepo­čí­táme) – byla Mni­chov­ská dohoda poku­sem o zajiš­tění míru v Evropě; jak Cham­ber­lain, tak Dala­dier dou­fali, že tímto ústup­kem Hit­lera uspo­kojí. Adolf Hit­ler vní­mal tuto dohodu jako svůj diplo­ma­tický tri­umf, který mu umož­nil roz­ší­řit německé území bez nut­nosti vojen­ského konfliktu.

Mni­chov­ská dohoda znamenala

• poru­šení zásad mezi­ná­rod­ního práva
• Fran­cie nespl­nila své závazky z let 1924 a 1935
• uká­zala neú­čin­nost Malé dohody
• nabí­zená pomoc SSSR měla spor­nou hodnotu
• byl důsled­kem poli­tiky appeasementu
• povzbu­zení pro Hit­lera (další ústupky)
• „kudla do zad“ – morální krize; „o nás bez nás“ (zrada západu)

Vedla samo­zřejmě také ke ztrátě důvěry v západ, což se odra­zilo ihned po skon­čení druhé svě­tové války, kdy se pre­zi­dent Edvard Beneš ori­en­to­val stej­nou měrou i na východ.

Mni­chov­ský komplex

• neschop­nost zabrá­nit Mni­chovu bylo pro Beneše celo­ži­vot­ním traumatem
• kri­ti­zo­ván oby­va­teli, pra­vicí i levicí