Únor 1948 v Československu

Únor 1948 je pro mne událostí, která stojí za můj komentář. Je pravdou, že se asi spíše orientuji do národních dějin, než do světových. Ale je to tím, že přece jen je mi bližší území, kde žiji, i když světové dějiny také sleduji. Únor byl tedy obdobím, které rozhodlo o budoucí orientaci naší doby, je to měsíc, který byl pln zvratů. A já bych se k nim ráda vyjádřila.

Demise nekomunistických ministrů 20. února 1948

Demise nekomunistických ministrů 20. února 1948

Jakýmsi počátkem únorových událostí byly neshody mezi stranami, každá strana začala postupovat podle svého mínění. Ministrům demokratických stran se nelíbilo, jak komunisté řeší problémy a jak uplatňují svou moc ve vládě. Mezi kritizované případy patřily akce Státní bezpečnosti či naprostá vláda komunistické strany na některých ministerstvech či důležitých úřadech. Ministrům i ostatním demokratickým představitelům bylo jasné, že Komunistická strana usiluje o monopol moci, a proto se někteří představitelé demokratických stran rozhodli, že nebudou setrvávat v takto nečinné pozici a rozhodli se na situaci reagovat. Dne 20. února podalo 12 ministrů (například P. Drtina, J. Šrámek) demisi prezidentovi republiky. Doufali, že prezident nastolí úřednickou vládu, když ve stranách panují rozpory, a že dojde k volbám. Hned druhý den se ukázalo, jaký chybný krok udělali. Dnes se často říká, že kdyby si zajistili větší podporu, nemusely události skončit tak, jak skončily. Možná, že kdyby celá demokratická společnosti zasáhla, dopadlo by to jinak. Ale na druhou stranu si myslím, že komunisté už od roku 1945 přemýšleli, jak získat vládu v Československu. Od té doby měli tedy již některé úřady pod svou ochranou a ve společnosti také získávali oblibu. Nevím, jak by jiný souboj skončil, ale komunisté by si s podporou Sovětského svazu jistě místo v naší zemi udrželi.

Díky demisi z února 1948 měla Komunistická strana mnohem větší šanci rozvinout své síly a dostat se tak k pozdější moci. Komunisté totiž mohli díky omezenému počtu odstupujících ministrů pokračovat ve vládě a chybějící osoby mohli po potvrzení demise prezidentem doplnit. Když si ministři uvědomili svou chybu, žádali prezidenta, aby demisi nepřijal – další strastiplné rozhodování našeho prezidenta Edvarda Beneše. Myslím, že to pro něj musela být nepříjemná situace, vždyť právě on v našich dějinách musel řešit největší otázky z hlediska budoucnosti vlády naší země. My již víme, že demise i celé situace komunisté využili a že právě tato událost vedla ke komunistické nadvládě v naší zemi až do roku 1989. Situaci si dokázali přizpůsobit, a proto měli velkou moc, která dříve nebyla tolik vidět. Na svou stranu získali velkou část společnosti, což se prokázalo i dne 21. února 1948. V ten den byla na Staroměstském náměstí v Praze komunisty uspořádána demonstrace. V dalších dnech proběhla i hodinová celonárodní stávka. Mezitím si postupně začali komunisté odstraňovat nesouhlasné představitele vlády i funkcionáře. Po takovémto předvedení moci Komunistické strany a zastrašování možným útokem Sovětského svazu prezident Edvard Beneš podlehl a dne 25. února přijal demisi ministrů. Vládu Národní fronty jmenoval podle návrhu Klementa Gottwalda. Z hlediska tajných nití a podvodů Komunistické strany je nutné připomenout záhadnou smrt Jana Masaryka, demokratického člena vlády Národní fronty.

Následné události vzaly rychlý spád. Dne 9. května byla vydána ústava, která ustanovila lidově demokratickou republiku. Prezident Edvard Beneš abdikoval dne 2. června. 1948, dne 14. června 1948 byl prezidentem zvolen Klement Gottwald a předsedou vlády se stal Antonín Zápotocký. Komunistický převrat byl u konce a mohly začít roky plné komunistické moci, zastrašování a utlačování. Komunisté svou moc dávali nepokrytě najevo a kdo šel proti jejich smýšlení: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“, byl potrestán či zničen. Myslím, že takové události bychom si měli častěji připomínat, aby nám došlo, že v naší zemi už Komunistická strana v dnešní době nemá co dělat.

Tento článek vzniknul v rámci zimního semestru 2006-2007 e-learningového kurzu e-semestr dějepis.com a jeho autorkou je Monika Křenová.

© 1997 - 2018, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht