Atentát na R. Heydricha

Zamě­říme se na 40. léta 20. sto­letí na našem území v době Pro­tek­to­rátu Čechy a Morava. Kolem roku 1941 zde vzniká a postupně sílí pro­ti­fa­šis­tické odbo­jové hnutí – lidé se bouří a stáv­kují. „Růst orga­ni­zo­va­ného odbo­jo­vého hnutí nacisty silně zne­po­ko­juje.“[1]

Na místo neschop­ného pro­tek­tora Kon­stan­tina von Neu­ratha je jme­no­ván Reinhard Heyd­rich. „Jako zastu­pu­jící říš­ský pro­tek­tor pro­sa­zo­val poli­tiku cukru a biče – soci­ální výhody děl­ní­kům ver­sus bru­tální per­ze­kuce vůči nelo­a­jál­ním a nepřá­tel­ským živlům.“[2] Oka­mžitě po nástupu do funkce vyhlá­sil stanné právo a začal se sys­te­ma­tic­kým vyvraž­ďo­vá­ním „nepřá­tel“. To byla zejména inte­li­gence. Lidé byli zabí­jeni po stov­kách, ovšem nevi­di­telně, v kon­cen­t­rač­ních tábo­rech. „Tak byl záměrně zba­vo­ván český národ vůdců.“[3]

Nej­více práce si dal Heyd­rich s čes­kou mlá­deží. Již odma­lička jim vště­po­val nacis­tické ide­o­lo­gie, aby z nich za pár let mohli být vzorní a poslušní vojáci.

Výbu­chem zni­čený vůz Reinharda Heydricha

Nesou­hlas a odpor české veřej­nosti k udá­los­tem v zemi vyús­tily v aten­tát na Reinharda Heyd­ri­cha. Odbo­jová sku­pina Vác­lava Moravce spo­lu­pra­co­vala s čes­kou odbo­jo­vou sku­pi­nou, která měla sídlo v Lon­dýně. Spo­lečně uvedli do pohybu akci, jež vedla k zavraž­dění zastu­pu­jí­cího říš­ského protektora.

Do Čech byli posláni para­šu­tisti, jejichž úko­lem bylo pro­vést aten­tát a upo­zor­nit svět na nepra­vosti, které se zde děly. Para­šu­tisti se na útok dlouho při­pra­vo­vali a sna­žili se nic nepo­ne­chat náhodě. Během pobytu v Čechách se ukrý­vali u mnoha rodin, které za to posléze krutě pykali. Šlo o výbor­nou spo­lu­práci mezi čes­kými lidmi a o výborně naplá­no­va­nou akci.

„Původní plán útoku před­po­klá­dal, že para­šu­tisté Jozef Gab­čík a Jan Kubiš zaú­točí na Reinharda Heyd­ri­cha poblíž jeho sídla v Panen­ských Bře­ža­nech, ale díky zvý­šené ochraně cíle byl plán zamít­nut.“[4] Nako­nec byla jako nej­lepší vybrána ostrá zatáčka mezi ulicí V Hole­šo­vič­kách a Zen­klo­vou (v Libni), kde bude muset vůz, ve kte­rém Heyd­rich pojede, zpo­ma­lit, což bude pro spáchání aten­tátu ideální.

27. května, v osudný den, byli již všichni aten­tát­níci na svých mís­tech, čeka­jíc na vůz Reinharda Hen­dri­cha, který jej vezl za Hit­le­rem. Byli tam tři – Val­čík měl dávat sig­nál o při­jíž­dě­jí­cím voze, Gab­čík měl Heyd­ri­cha zastře­lit samo­pa­lem a Kubiš to vše jis­til granátem.

Vše bylo tisíc­krát naplá­no­váno, avšak v roz­ho­du­jící oka­mžik selhala Gab­čí­kova zbraň. Kubiš tedy hodil na auto gra­nát, avšak minul. Potom se všichni sna­žili dostat z místa co nejdál.

„Heyd­rich měl díky násled­kům exploze zlo­mené žebro, části zlo­me­niny se mu dostaly do sle­ziny. Hroutí se na kapotu mer­ce­desu.“[5] Ihned je pře­ve­zen do nemoc­nice na Bulovku. Vyšet­ření uka­zuje zpo­čátku jen drobná zra­nění, o smrti se neu­va­žuje. Po úspěšné ope­raci se Heyd­ri­chův stav zlep­šo­val, avšak 4. června neče­kaně umírá. Píše se rok 1942 a začíná jedna z nej­kru­těj­ších dob našich dějin.

Pohled na Lidice před kom­plet­ním vyhla­ze­ním roku 1942

Oka­mžitě bylo naří­zeno pát­rání po aten­tát­ní­cích a byly vypsány odměny za jejich dopa­dení. Začalo se s pro­hlíd­kami domů, byl zákaz vychá­zení a stovky lidí byly vyslý­chány a zastře­leny jed­nak za schva­lo­vání aten­tátu a jed­nak za „napo­má­hání aten­tátu.“ Lidé, kteří jak­koli pomá­hali aten­tát­ní­kům byli oka­mžitě zastře­leni s celými rodi­nami. Heyd­ri­chův nástupce Kurt Dalu­ege dal na základě velmi pochyb­ných důkazů vyhla­dit obce Lidice a poz­ději Ležáky, pro údaj­nou pro­po­je­nost s aten­tát­níky. Muži byli zastře­leni na místě a vho­zeni do hro­mad­ného hrobu, ženy byly odve­zeny do kon­cen­t­rač­ních táborů, kde umí­raly násled­kem vyčer­pání, hlady nebo v ply­no­vých komo­rách a z dětí se vybraly tzv. nor­dické typy, které jediné byly určeny pro převýchovu.

Pomník zavraž­dě­ných lidic­kých dětí (Marie Uchytilová)

Po vyvraž­dění Lidic se celá řada obcí na celém světě pře­jme­no­vala na Lidice. Vláda Čes­ko­slo­ven­ské repub­liky roku 1945 roz­hodla o vybu­do­vání nových Lidic. Dnes je v Lidi­cích Památ­ník a muzeum.

Pát­rání po aten­tát­ní­cích ukon­čila zrada Karla Čurdy a následně Aťi Moravce, kteří pod tla­kem (u A. Moravce až po bru­tál­ním mučení) a s vyhlíd­kou pohád­kové odměny odha­lili úkryt Jana Kubiše, Josefa Val­číka a Jozefa Gab­číka, kteří se do té doby skrý­vali v kryptě kos­tela sv. Cyrila a Meto­děje v Resslově ulici.

Bojo­vali do poslední chvíle, avšak jejich boj byl marný. Byli obklí­čeni ze všech stran a než by padli do rukou nacis­tům, raději se zastře­lili sami. „Nacisté si vylé­vali zlost i na mrt­vo­lách svých pro­tiv­níků – zba­vili je hlav, pre­pa­ro­vali a pou­ží­vali při výsle­ších.“[6]

„V reakci na aten­tát nacisté zavraž­dili přes pat­náct tisíc Čechů.“[7] „Aten­tát vzbu­dil ve světě takový ohlas, že na jeho základě byla Brity odvo­lána Mni­chov­ská dohoda a byla při­slí­bena pová­lečná obnova Čes­ko­slo­ven­ska v jeho „pře­dm­ni­chov­ských“ hra­ni­cích.“[8] Celý svět vzdá­val hold sta­teč­ným Čechům, mužům a ženám, kteří bojo­vali za to, v co věřili.

Tato práce byla napsána během zim­ního semestru kurzu e‑semestr dějepis.com stu­dent­kou Mar­ti­nou Fatdrdlovou.

Pou­žitá literatura:

Iva­nov, M.: Aten­tát na Reinharda Hendricha

Pou­žité webové stránky:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Heydrich

http://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Heydricha

[1] Iva­nov, M.: Aten­tát na Reinharda Heydricha

[2] http://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Heydrich

[3] Iva­nov, M.: Aten­tát na Reinharda Heydricha

[4] http://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Heydricha

[5] http://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Heydricha

[6] Iva­nov, M.: Aten­tát na Reinharda Heydricha

[7] tamtéž

[8] tamtéž

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht
Exit mobile version