Berlínská zeď: Dvě strany jedné barikády

V chlad­ném ránu ber­lín­ského pod­zimu, v čase těsně před stav­bou zdi, pul­zo­val život v roz­dě­le­ném městě zvlášt­ním rytmem. Kolemjdoucí mohl na hra­nici mezi Východ­ním a Západ­ním Ber­lí­nem spat­řit desítky lidí, kteří denně pře­kra­čo­vali hra­nici za prací, nákupy či návště­vami pří­buz­ných. V kavár­nách a tram­va­jích se mísily dia­lekty z obou stran, avšak pod povr­chem zdán­livé nor­ma­lity bylo hma­ta­telné napětí. Roz­dě­lené město, stejně jako celé Německo, se stalo mik­ro­kos­mem glo­bál­ního ide­o­lo­gic­kého kon­fliktu mezi Výcho­dem a Zápa­dem, kapi­ta­lis­mem a komu­nis­mem. Ber­lín se pro­mě­nil v šachov­nici, na které se ode­hrá­vala slo­žitá par­tie stu­dené války. V noci z 12. na 13. srpna 1961 však při­šel zásadní a dra­ma­tický zlom: NDR za pod­pory Sovět­ského svazu zahá­jila stavbu Ber­lín­ské zdi, která roz­dě­lila nejen město, ale i rodiny, přá­tele a osudy tisíců lidí.

Tato esej se zamě­řuje na hloub­ko­vou ana­lýzu Ber­lín­ské zdi ze dvou pro­ti­chůd­ných per­spek­tiv: z pohledu Německé demo­kra­tické repub­liky (NDR), která ji pro­pa­gan­dis­ticky ozna­čo­vala za „anti­fa­šis­tický val“, a ze západ­ního pohledu, kde byla vní­mána jako „zeď hanby“ a sym­bol komu­nis­tic­kého útlaku. Text si klade za cíl nejen při­blí­žit his­to­rické okol­nosti a poli­tické moti­vace, které vedly k jejímu vzniku, ale také uká­zat, jak se tento beto­nový a ost­natý sym­bol roz­dě­lení stal jed­ním z klí­čo­vých a nej­vi­di­tel­něj­ších momentů stu­dené války a jak ovliv­nil životy oby­čej­ných lidí.

I. Roz­dě­lené Německo a Ber­lín po druhé svě­tové válce

Ilu­strace roz­dě­lení Ber­lína a náčr­tek Ber­lín­ské zdi kolem Západ­ního Ber­lína (původně Ame­ric­kého, Brit­ského a Fran­couz­ského sektoru)

Po bez­pod­mí­nečné kapi­tu­laci nacis­tic­kého Německa v roce 1945 se země ocitla v tros­kách, poli­ticky i morálně zde­vas­to­vaná. Na základě Postu­pim­ské dohody bylo Německo roz­dě­leno do čtyř oku­pač­ních zón spra­vo­va­ných vítěz­nými moc­nostmi: Spo­je­nými státy, Vel­kou Bri­tá­nií, Sovět­ským sva­zem a Fran­cií. Ber­lín, ležící hlu­boko uvnitř sovět­ské oku­pační zóny, byl roz­dě­len obdob­ným způ­so­bem na čtyři sek­tory. Tento pová­lečný model správy však nepo­čí­tal s narůs­ta­jí­cím ide­o­lo­gic­kým sou­pe­ře­ním mezi Zápa­dem a Výcho­dem, které brzy pře­rostlo v ote­vřený kon­flikt známý jako stu­dená válka.

Vznik dvou němec­kých států v roce 1949 – Spol­kové repub­liky Německo (SRN) na západě, ori­en­to­vané na Spo­jené státy a západní demo­kra­cie, a Německé demo­kra­tické repub­liky (NDR) na východě, sate­lit­ního státu Sovět­ského svazu – defi­ni­tivně roz­ště­pil zemi poli­ticky, eko­no­micky i soci­álně. Ber­lín, ačko­liv fyzicky roz­dě­lený, zůstá­val až do roku 1961 jedi­ným mís­tem, kde bylo možné rela­tivně volně pře­kro­čit hra­nice mezi oběma bloky. To z něj uči­nilo ohnisko napětí, ale i sym­bol naděje na spojení.

V letech 1949–1961, v období zná­mém jako „odliv mozků“, pře­běhly z NDR do SRN přes ote­vře­nou hra­nici v Ber­líně odhady hovoří až o 3,5 mili­onu lidí. Tito lidé, často mladí a vysoce kva­li­fi­ko­vaní odbor­níci, lékaři, inže­nýři a inte­lek­tu­á­lové, před­sta­vo­vali nena­hra­di­tel­nou ztrátu pro eko­no­miku a demo­gra­fii NDR. Tento masový exo­dus výrazně při­spěl k pro­hlu­bu­jí­cím se eko­no­mic­kým pro­blé­mům výcho­do­ně­mec­kého režimu a urych­lil roz­hod­nutí o stavbě zdi.

II. Pohled Východ­ního Německa (NDR): „Anti­fa­šis­tický val“

Východní pro­pa­ganda chtěla zasta­vit nebo ome­zit uprch­lické hnutí dras­tic­kými pla­káty jako napří­klad tento

Východní Německo čelilo v 50. letech a na počátku 60. let hlu­boké hos­po­dář­ské krizi a ros­toucí nespo­ko­je­nosti oby­va­tel­stva. Masový odliv kva­li­fi­ko­va­ných pra­cov­níků, známý jako „Repub­lik­flucht“ (útěk z repub­liky), se stal pro režim exis­tenční hroz­bou. Lidé utí­kali na Západ za vidi­nou lep­ších život­ních pod­mí­nek, vyš­ších platů a větší svobody.

NDR pod vede­ním Wal­tera Ulb­richta pre­zen­to­vala Ber­lín­skou zeď jako „anti­fa­šis­tický val“ (německy: anti­faschis­tischer Schu­t­zwall), jehož údaj­ným cílem bylo chrá­nit soci­a­lis­tický stát před „západ­ním impe­ri­a­lis­mem“, „revan­chis­mem“, „špi­o­náží“, „sabo­téry“ a „pod­vrat­nou čin­ností“. Ulb­richt byl pře­svěd­čen, že her­me­tické uza­vření hra­nic je nezbytné pro pře­žití soci­a­lis­tic­kého režimu a pro zabrá­nění eko­no­mic­kému kolapsu. S tichým sou­hla­sem a logis­tic­kou pod­po­rou Sovět­ského svazu, který se obá­val desta­bi­li­zace východ­ního bloku a posí­lení vlivu Západu v srdci Evropy, byla v noci z 12. na 13. srpna 1961 zahá­jena ope­race „Čín­ská zeď“ ( Ope­ration Rose), která vedla k výstavbě prvot­ních záta­rasů a posléze k vybu­do­vání mohutné beto­nové zdi.

Pro­pa­ganda NDR, řízená Stra­nou soci­a­lis­tické jed­noty Německa (SED), sys­te­ma­ticky vykres­lo­vala Západ jako hrozbu pro mír, bez­peč­nost a sta­bi­litu východ­ního Německa. Zeď byla líčena jako obranné opat­ření proti „fašis­tic­kým“ a „impe­ri­a­lis­tic­kým“ silám, které se údajně sna­žily svrh­nout soci­a­lis­tický režim. Ve sku­teč­nosti však zeď slou­žila pri­márně k tomu, aby zabrá­nila vlast­ním obča­nům opus­tit NDR a hle­dat lepší život na Západě.

III. Pohled Západu: „Zeď hanby“

Na Západě byla stavba Ber­lín­ské zdi oka­mžitě odsou­zena a ozna­čena za „zeď hanby“ ( Schan­d­mauer). Její vybu­do­vání bylo vní­máno jako flagrantní poru­šení pová­leč­ných dohod o sta­tutu Ber­lína a stalo se mra­zi­vým sym­bo­lem útlaku, nesvo­body a roz­dě­lení Evropy želez­nou opo­nou. Západní pro­pa­ganda, vedená médii a poli­tic­kými před­sta­vi­teli, zeď pre­zen­to­vala jako živý důkaz selhání komu­nis­tic­kého sys­tému a potla­čo­vání základ­ních lid­ských práv, zejména práva na svo­bodu pohybu.

Pro­jev Johna F. Ken­ne­dyho v Západ­ním Ber­líně, během něhož zazněla slavná věta „Ich bin ein Ber­li­ner“ (jsem Ber­líňan) 26. června 1963

Reakce západ­ních moc­ností, pře­de­vším Spo­je­ných států, Velké Bri­tá­nie a Fran­cie, byla zpo­čátku opa­trná a zdr­žen­livá. I když západní spo­jenci podali diplo­ma­tické pro­testy a odsou­dili stavbu zdi jako poru­šení mezi­ná­rod­ního práva, vyhnuli se přímé vojen­ské kon­fron­taci se Sovět­ským sva­zem, aby pře­de­šli riziku eska­lace napětí a vzniku ozbro­je­ného kon­fliktu. Pre­zi­dent USA John F. Ken­nedy však v červnu 1963 navští­vil Západní Ber­lín a pro­nesl svůj slavný pro­jev „Ich bin ein Ber­li­ner“ (Já jsem Ber­líňan), kte­rým vyjá­d­řil hlu­bo­kou soli­da­ritu se západ­ními Ber­líňany a demon­stro­val odhod­lání Západu brá­nit svo­bodu v tomto roz­dě­le­ném městě.

Obrázek se schematickým zobrazením jednotlivých prvků Berlínské zdi

Struk­tura Ber­lín­ské zdi v raných 80. letech (zdroj: wikipedia)

IV. Důsledky stavby Ber­lín­ské zdi

Stavba Ber­lín­ské zdi měla devas­tu­jící a tra­gické dopady na životy tisíců lidí. Rodiny, přá­telé, milenci a kole­gové byli od sebe oddě­leni doslova přes noc. Z oken domů, které se náhle ocitly na hra­nici, se staly smutné vyhlídky na „dru­hou stranu“. Pokusy o útěk přes zeď, často ris­kantní a tra­gicky kon­čící smrtí, se staly dal­ším bolest­ným sym­bo­lem roz­dě­le­ného města a neú­pros­nosti komu­nis­tic­kého režimu. Odha­duje se, že při pokusu o pře­ko­nání Ber­lín­ské zdi zahy­nulo nejméně 140 lidí, ačkoli některá čísla hovoří až o 200 obětech.

Roz­ší­ření Ber­lín­ské zdi podél Ebert­strasse u Bra­ni­bor­ské brány v Ber­lin-Mitte (východní Ber­lín), pohra­niční vojáci a mobilní bez­peč­nostní plot chrání sta­vební děl­níky od hra­nice sek­toru na západ, vlevo: Rei­chstag (spo­je­necké muzeum)
Foto­gra­fie: Ausbau der Ber­li­ner Mauer am Bran­denbur­ger Tor in Ber­lin-Mitte – 1978 – Allied Museum, Ger­many – Pub­lic Domain.

Zeď však neměla dopad pouze na lid­ské osudy, ale i na geo­po­li­tic­kou situ­aci. Posí­lila a zhmot­nila roz­dě­lení Německa a celé Evropy, čímž se stala nej­vi­di­tel­něj­ším a nej­kon­krét­něj­ším pro­je­vem železné opony, která oddě­lo­vala Východ a Západ. Západní Ber­lín se ocitl v izo­laci, obklo­pen úze­mím NDR, ale záro­veň se stal sym­bo­lem svo­body, ost­ro­vem demo­kra­cie v „moři“ komu­nismu a důle­ži­tým cen­t­rem odporu proti tota­lit­ním režimům.

Kontrolní bod Checkpoint Charlie v Berlíně odděloval západní Berlín od východního Berlína

Chec­kpoint Char­lie, kon­t­rolní bod mezi východ­ním a západ­ním Ber­lí­nem – Mauer by Dani­gel, Gerd (Her­s­tellung) (Foto­graf) – Deut­sche Foto­thek, Ger­many – In Copy­right – Edu­cati­o­nal Use Per­mit­ted – europeana.eu

Berlínská zeď (pohled z letadla)

Ber­lín­ská zeď z leta­dla – Ber­lin: Ber­li­ner Mauer bei Fal­ken­see – State Archi­ves of Baden-Würt­tem­berg, Ger­many – CC BY europeana.eu

Ulice s činžovními domy, ihned před nimi stojí Berlínská zeď

Ber­lín­ská zeď byla místy vybu­do­vána v těsné blíz­kosti domů – Mauer by Dani­gel, Gerd (Her­s­tellung) (Foto­graf) – Deut­sche Foto­thek, Ger­many – In Copy­right – Edu­cati­o­nal Use Per­mit­ted – europeana.eu

V. Pád Ber­lín­ské zdi a sjed­no­cení Německa

V 80. letech 20. sto­letí začal Sovět­ský svaz pod vede­ním Michaila Gor­ba­čova pro­chá­zet obdo­bím poli­tic­kých a eko­no­mic­kých refo­rem zná­mých jako perestrojka a glas­nost. Tyto změny měly zásadní dopad i na situ­aci ve východ­ním bloku. V Maďar­sku byla v květnu 1989 sym­bo­licky pře­stři­žena železná opona a ote­vřeny hra­nice s Rakous­kem, což vedlo k maso­vému exodu občanů NDR přes Maďar­sko do Západ­ního Německa. V samotné NDR narůs­taly masové demon­strace a pro­testy proti komu­nis­tic­kému režimu, které volaly po svo­bodě, demo­kra­cii a sjed­no­cení Německa.

Dne 9. lis­to­padu 1989, v důsledku cha­o­tické tis­kové kon­fe­rence Gün­tera Scha­bowského, člena polit­byra SED, byly hra­nice mezi Východ­ním a Západ­ním Ber­lí­nem neče­kaně ote­vřeny. Tisíce lidí se shro­máž­dily u hra­nič­ních pře­chodů a s jáso­tem a nad­še­ním začaly zeď bou­rat. Pád Ber­lín­ské zdi se stal iko­nic­kou udá­lostí, která sym­bo­li­zo­vala konec stu­dené války, pád železné opony a začá­tek pro­cesu sjed­no­cení Německa.

Sjed­no­cení Německa bylo for­málně dokon­čeno 3. října 1990. Ber­lín­ská zeď, která po 28 let roz­dě­lo­vala město, zemi a Evropu, se stala sym­bo­lem naděje na svo­bodu, jed­notu a konec tota­lit­ních režimů. Její zbytky dnes slouží jako memento a při­po­mínka tra­gic­kých udá­lostí minulosti.

Závěr

Ber­lín­ská zeď, kdysi nená­vi­děný sym­bol roz­dě­lení, dnes slouží jako silná při­po­mínka toho, jak hlu­boké a bolestné rány mohou ide­o­lo­gické kon­flikty a tota­litní režimy způ­so­bit. Z pohledu NDR byla zeď pre­zen­to­vána jako obranný „anti­fa­šis­tický val“, chrá­nící soci­a­lis­mus před vněj­ším nebez­pe­čím, zatímco Západ ji vní­mal jako „zeď hanby“, sym­bol útlaku a potla­čo­vání lid­ských práv.

Její pád v roce 1989 však uká­zal, že touha po svo­bodě, demo­kra­cii a jed­notě může nako­nec pře­ko­nat i ty nej­tvrdší a nej­ne­pře­ko­na­tel­nější bari­éry. Odkaz Ber­lín­ské zdi zůstává aktu­ální i v sou­čas­ném světě, který čelí novým výzvám spo­je­ným s roz­dě­le­ním spo­leč­ností, extre­mis­mem a kon­flikty. Je varo­vá­ním i inspi­rací záro­veň – sym­bo­lem toho, že žádná zeď, ať už fyzická nebo men­tální, nemůže stát věčně a že lid­ská touha po svo­bodě a spra­ve­dl­nosti je nako­nec sil­nější než jaká­koli forma útlaku.

© 1997 - 2025, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht