Bežné věci obyčejného člověka 10. – 12. století

Byd­lení bylo i přes pozvolný vývoj v raném feu­da­lismu, jímž pro­chá­zel ven­kov a pod­hradí, vět­ši­nou velmi nízké úrovně. Pře­vlá­daly stavby zahlou­bené v zemi, a to jak na vsi, tak v pod­hradí – tzv. polo­zem­nice. Začal se však ve větší míře pou­ží­vat kámen. U těchto sta­veb se pro­je­vo­valo více pro­sto­rové obyd­lo­vání. Vedle těchto sta­veb se však oje­di­něle začaly vysky­to­vat stavby ze dřeva a z kamene v úrovni půdy. To se bavíme o období mezi 10. a 12. sto­letí. Ve druhé polo­vině 12. sto­letí vzni­kaly v Praze první román­ské obytné budovy. Přes jisté zlep­šení byla vět­šina raně feu­dál­ních obydlí těsná. Spo­lečně s lidmi byd­leli v domech i domácí zví­řata. Pod­lahy byly hli­něné, stěny se občas bílily váp­nem. Záchody se nachá­zely vedle hos­po­dář­ských budov. Hygi­e­nické pod­mínky byly vše­o­becně špatné. Epi­de­mie se šířily zvláště v hus­těji zabyd­le­ných oblas­tech, tedy v pod­hra­dích. S nedo­sta­teč­nou hygi­e­nou sou­vi­sela i vysoká úmrt­nost rodi­ček a novo­ro­zeňat. K osob­nímu mytí slou­žily řeky, jezera i parní lázně. Z osob­ních hygi­e­nic­kých pomů­cek můžeme dolo­žit hře­beny, břitvy na holení a snad i mýdlo. Prádlo se pralo pod tekoucí vodou. Hygi­ena v celo­ev­rop­ském měřítku byla na stejné úrovni, takže se Čechy nijak nevymykaly.

Lékař­ství bylo silně pro­vá­záno pově­rami a magií. Pro­vá­děly je povět­ši­nou staré zku­šené ženy. Je známo trhání zubů, léčení zlo­me­nin a popálenin.

Pro dobré zdraví je zákla­dem také dobré stra­vo­vání. Kouk­neme se tedy, jak vypa­dal jídel­ní­ček raně feu­dál­ního člo­věka. Obsa­ho­val pře­de­vším rost­linné pokrmy, a to hlavně obilí. Nej­roz­ší­ře­něj­ším jíd­lem se tím pádem stal chléb a to vět­ši­nou pše­ničný nebo žitný. Dal­šími „pes­t­rými“ pokrmy bylo napří­klad vařené ovoce, obilná zrna, kaše růz­ných druhů, pečivo, luš­tě­niny, zele­nina, ovoce. V sou­vis­losti se zavá­dě­ním křes­ťan­ských postů byly čas­tým pokr­mem ryby. Z pří­sad se pou­ží­vala samo­zřejmě sůl, česnek, křen a kopr. Velký význam měly i mléčné výrobky a vejce, menší zřejmě maso. Kon­zu­mace masa závi­sela na spo­le­čen­ském posta­vení. Mezi nápoji se pou­ží­vala voda a mléko a také třeba ovocné šťávy, pivo a medo­vina. Pití vína pat­řilo spíše horní vrstvě společnosti.

Oby­va­telé raně feu­dál­ních Čech necho­dili samo­zřejmě nazí. Oblé­kali se do jed­no­du­chého šatu. Samo­zřejmě i zde roz­ho­do­valo spo­le­čen­ské posta­vení jedince. Lišilo se pře­de­vším ozdo­bami a pou­ži­tým mate­ri­á­lem, čás­tečně stři­hem a tva­rem. Muž­ský oděv se sklá­dal z noha­vic a sukně zakrý­va­jící horní část těla saha­jící ke kole­nům. Sukně byla pře­pá­sána pás­kem, na němž byl zavě­šen nůž. Obuv – stře­více – škorně sahaly vysoko nad kot­níky. Proti zimě pou­ží­vali muži pláště nebo kožich. Vyšší spo­leč­nost znala cca od 12. sto­letí také spodní prádlo – a to košile, spodky a onuci. Na hla­vách nosili různé tvary čepic. Ženy nosily v 10. a 12. sto­letí volný spodní šat a přes něj sukni (svrchní šat) se širo­kými rukávy, pod nimiž vyční­valy úzké rukávy spod­ního šatu. Vzne­šené ženy se lišily pouze výzdo­bou a draž­šími lát­kami. Plášť se zapí­nal na roz­díl od muž­ského (na rameni) vpředu. Obuv se neli­šila od mužské.

Mladé dívky nosily vlasy roz­puš­těné nebo sple­tené do copů. Vdané ženy cho­dily zaha­leny. Ženy nosily více ozdob nežli muži. Běž­nými byly náuš­nice, prs­teny, korále, jeh­lice, spony atd.

Touto esejí jsem chtěl ve struč­nosti při­blí­žit běžné věci oby­čej­ného člo­věka 10. – 12. století.

Auto­rem tohoto textu je Ondřej Sladký, stu­dent zim­ního semestru kurzu e‑semestr dějepis.com v roce 2005. Zve­řej­něno se svo­le­ním autora.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht