Bežné věci obyčejného člověka 10. – 12. století
Bydlení bylo i přes pozvolný vývoj v raném feudalismu, jímž procházel venkov a podhradí, většinou velmi nízké úrovně. Převládaly stavby zahloubené v zemi, a to jak na vsi, tak v podhradí – tzv. polozemnice. Začal se však ve větší míře používat kámen. U těchto staveb se projevovalo více prostorové obydlování. Vedle těchto staveb se však ojediněle začaly vyskytovat stavby ze dřeva a z kamene v úrovni půdy. To se bavíme o období mezi 10. a 12. století. Ve druhé polovině 12. století vznikaly v Praze první románské obytné budovy. Přes jisté zlepšení byla většina raně feudálních obydlí těsná. Společně s lidmi bydleli v domech i domácí zvířata. Podlahy byly hliněné, stěny se občas bílily vápnem. Záchody se nacházely vedle hospodářských budov. Hygienické podmínky byly všeobecně špatné. Epidemie se šířily zvláště v hustěji zabydlených oblastech, tedy v podhradích. S nedostatečnou hygienou souvisela i vysoká úmrtnost rodiček a novorozeňat. K osobnímu mytí sloužily řeky, jezera i parní lázně. Z osobních hygienických pomůcek můžeme doložit hřebeny, břitvy na holení a snad i mýdlo. Prádlo se pralo pod tekoucí vodou. Hygiena v celoevropském měřítku byla na stejné úrovni, takže se Čechy nijak nevymykaly.
Lékařství bylo silně provázáno pověrami a magií. Prováděly je povětšinou staré zkušené ženy. Je známo trhání zubů, léčení zlomenin a popálenin.
Pro dobré zdraví je základem také dobré stravování. Koukneme se tedy, jak vypadal jídelníček raně feudálního člověka. Obsahoval především rostlinné pokrmy, a to hlavně obilí. Nejrozšířenějším jídlem se tím pádem stal chléb a to většinou pšeničný nebo žitný. Dalšími „pestrými“ pokrmy bylo například vařené ovoce, obilná zrna, kaše různých druhů, pečivo, luštěniny, zelenina, ovoce. V souvislosti se zaváděním křesťanských postů byly častým pokrmem ryby. Z přísad se používala samozřejmě sůl, česnek, křen a kopr. Velký význam měly i mléčné výrobky a vejce, menší zřejmě maso. Konzumace masa závisela na společenském postavení. Mezi nápoji se používala voda a mléko a také třeba ovocné šťávy, pivo a medovina. Pití vína patřilo spíše horní vrstvě společnosti.
Obyvatelé raně feudálních Čech nechodili samozřejmě nazí. Oblékali se do jednoduchého šatu. Samozřejmě i zde rozhodovalo společenské postavení jedince. Lišilo se především ozdobami a použitým materiálem, částečně střihem a tvarem. Mužský oděv se skládal z nohavic a sukně zakrývající horní část těla sahající ke kolenům. Sukně byla přepásána páskem, na němž byl zavěšen nůž. Obuv – střevíce – škorně sahaly vysoko nad kotníky. Proti zimě používali muži pláště nebo kožich. Vyšší společnost znala cca od 12. století také spodní prádlo – a to košile, spodky a onuci. Na hlavách nosili různé tvary čepic. Ženy nosily v 10. a 12. století volný spodní šat a přes něj sukni (svrchní šat) se širokými rukávy, pod nimiž vyčnívaly úzké rukávy spodního šatu. Vznešené ženy se lišily pouze výzdobou a dražšími látkami. Plášť se zapínal na rozdíl od mužského (na rameni) vpředu. Obuv se nelišila od mužské.
Mladé dívky nosily vlasy rozpuštěné nebo spletené do copů. Vdané ženy chodily zahaleny. Ženy nosily více ozdob nežli muži. Běžnými byly náušnice, prsteny, korále, jehlice, spony atd.
Touto esejí jsem chtěl ve stručnosti přiblížit běžné věci obyčejného člověka 10. – 12. století.
Autorem tohoto textu je Ondřej Sladký, student zimního semestru kurzu e‑semestr dějepis.com v roce 2005. Zveřejněno se svolením autora.
