Bitva u Kresčaku – triumf lučištníků

„Pama­tuji si ten den, jako by to bylo včera. Horký srp­nový den, slunce pálilo a my, ang­ličtí lučišt­níci, jsme stáli na svahu u Kresčaku a čekali. Čekali na Fran­couze, na jejich rytíře v lesk­lých zbro­jích, na jejich hrdost a pýchu. Byli jich mraky, zdálo se, že je jich neko­nečně mnoho. My, oby­čejní pěšáci s luky, jsme proti nim vypa­dali jako hejno vrabců proti drav­cům. Ale my jsme měli své luky, ty dlouhé ang­lické luky, které doká­zaly poslat šíp na vzdá­le­nost, o které se fran­couz­ským kuším ani nezdálo. A my jsme věděli, co máme dělat. Čekat na roz­kaz, natáh­nout tětivu, zamí­řit a vypus­tit. A pak znovu a znovu. Ten hluk, ten křik, řin­čení zbraní a bolestné sté­nání… to mi bude znít v uších do konce života.“ (hypo­te­tická vzpo­mínka beze­jmen­ného ang­lic­kého lučištníka)

V této eseji si budeme poví­dat o bitvě u Kresčaku (fran­couz­sky Crécy), která pro­běhla v devá­tém roce Sto­leté války pro­bí­ha­jící mezi Ang­lií a Francií.

Bitva u Kresčaku, jak ji zná­zor­nil Jean Fro­issart (1337–1410)

Bitva u Kresčaku, sve­dená 26. srpna 1346, se stala jed­ním z klí­čo­vých střet­nutí Sto­leté války (1337–1453), dlou­ho­tr­va­jí­cího kon­fliktu mezi Ang­lic­kým a Fran­couz­ským krá­lov­stvím o nad­vládu nad fran­couz­ským trů­nem. Ang­lický král Edu­ard III. uplat­ňo­val nárok na fran­couz­ský trůn skrze svou matku Isa­belu, dceru fran­couz­ského krále Filipa IV. Slič­ného. V roce 1346 se Edu­ard III. vylo­dil se svou armá­dou v Nor­man­dii a postu­po­val hlu­boko do fran­couz­ského území, ple­nil a dobý­val města. Fran­couz­ský král Filip VI. se mu s počet­nou armá­dou vydal vstříc. Obě voj­ska se nako­nec střetla u ves­nice Kresčak (Crécy-en-Pon­thieu) v severní Francii.

Protivníci a jejich zbraně

Na jedné straně stála ang­lická armáda, která se sklá­dala pře­vážně z pěších lučišt­níků vyzbro­je­ných pro­slu­lými dlou­hými luky (lon­g­bow). Tyto luky, vyro­bené z tiso­vého dřeva, měly obrov­ský dostřel a doká­zaly pro­ra­zit i teh­dejší plá­tové zbroje na kratší vzdá­le­nost. Lučišt­níci tvo­řili jádro ang­lické armády a byli vycvi­čeni k rychlé a přesné střelbě. Dopl­ňo­valy je menší oddíly těžké jízdy a pěchoty.

Proti nim stála počet­nější fran­couz­ská armáda, jejíž hlavní silou byla těžká rytíř­ská jízda. Fran­couz­ští rytíři byli oděni do dra­hých plá­to­vých zbrojí a vyzbro­jeni meči, kopími a váleč­nými kla­divy. Byli pova­žo­váni za elitu teh­dej­šího vojen­ství. Fran­couz­skou armádu dopl­ňo­valy oddíly pěchoty a janov­ských kuší­níků, jejichž zbraně však měly menší dostřel a kadenci než ang­lické luky.

Průběh bitvy a triumf lučištníků

Ang­li­čané zau­jali obranné posta­vení na mír­ném svahu, kde se jejich lučišt­níci ukryli za záta­rasy a vyko­pané jámy. Fran­couzi, kteří dora­zili na bojiště una­vení po dlou­hém pochodu, se vrhli do útoku bez řádné koor­di­nace. Janov­ští kuší­níci, kteří měli útok zahá­jit, byli zmo­ženi a jejich tětivy navlhlé po dešti, který před bitvou padl. Ang­ličtí lučišt­níci zahá­jili palbu a zasy­pali fran­couz­ské řady sprš­kou šípů.

Fran­couz­ská jízda, která se sna­žila pro­ra­zit ang­lické linie, nara­zila na palbu šípů a na záta­rasy. Koně se pla­šili a rytíři padali k zemi. Násle­do­val chaos a zma­tek. Ang­ličtí lučišt­níci neu­stále pálili a fran­couz­ské ztráty narůs­taly. V závěru bitvy se do boje zapo­jila i ang­lická pěchota a doko­nala zkázu fran­couz­ské armády.

Vlast­nost Dlouhý luk (Lon­g­bow) Kuše
Kadence střelby Velmi vysoká. Zku­šený lučišt­ník doká­zal vystře­lit 10–12 šípů za minutu.
Nízká. Nabí­jení kuše bylo zdlou­havé, zku­šený kuší­ník vystře­lil 1–2 střely za minutu.
Dostřel Velký. Efek­tivní dostřel se pohy­bo­val kolem 200–250 metrů, maxi­mální dostřel mohl být i přes 300 metrů.
Menší. Efek­tivní dostřel se pohy­bo­val kolem 100–150 metrů, maxi­mální dostřel byl sice srov­na­telný s dlou­hým lukem, ale s menší přesností.
Prů­raz­nost Dobrá, zejména na kratší vzdá­le­nosti doká­zal šíp pro­ra­zit i plá­to­vou zbroj. Síla úderu byla značná.
Velmi vysoká na krát­kou vzdá­le­nost, kuše doká­zala pro­stře­lit i sil­nější zbroj. S ros­toucí vzdá­le­ností se ale prů­raz­nost sni­žo­vala rych­leji než u luku.
Nároč­nost na výcvik Velmi vysoká. Dlou­ho­dobý a náročný výcvik byl nutný k dosa­žení mis­trov­ství v ovlá­dání luku. Vyža­do­val vel­kou fyzic­kou sílu a koordinaci.
Nižší než u luku. Ovlá­dání kuše bylo rela­tivně jed­no­dušší a nevy­ža­do­valo tolik fyzické síly, ale i tak byl nutný určitý výcvik pro přes­nou střelbu.
Cena Rela­tivně nízká. Luk byl lev­nější na výrobu než kuše.
Vyšší. Kuše byla slo­ži­tější kon­strukce a dražší na výrobu.
Údržba Jed­no­du­chá. Luk vyža­do­val mini­mální údržbu.
Slo­ži­tější. Kuše vyža­do­vala pra­vi­del­nou údržbu mecha­nismu a tětivy.
Tak­tické použití Vhodný pro salvy střelby na dálku, efek­tivní proti hro­mad­ným úto­kům pěchoty i jízdy. Díky vysoké kadenci doká­zal zasy­pat nepří­tele množ­stvím šípů.
Vhodná pro přes­nou střelbu na kratší vzdá­le­nost, efek­tivní proti jed­not­li­vým cílům, napří­klad proti rytí­řům. Nízká kadence ji činila méně efek­tivní proti hro­mad­ným útokům.
Vliv počasí Déšť mohl nega­tivně ovliv­nit tětivu luku, ale s dobrou údrž­bou se dalo tomuto pro­blému předejít.
Déšť mohl výrazně ztí­žit nata­ho­vání a střelbu z kuše, zejména u kuší s pro­va­zo­vým mecha­nis­mem. Vlhká tětiva ztrá­cela pruž­nost a sni­žo­vala se tak účin­nost střelby. To se u Kresčaku stalo janov­ským kušíníkům.

„Tu veli­telé sud­lič­níků, kušeč­níků a Jano­vanů veleli svým lidem postou­piti před šiky uro­ze­ného pan­stva, aby zahá­jili střelbu na Ang­li­čany, a při­blí­žili se vskutku tak blízko, že mohli dostře­lit; brzy však byli sud­lič­níci a Jano­vané roz­biti ang­lic­kými lukostřelci, a byli by sta­čili roz­prch­nout, čety uro­ze­ného pan­stva byly však žár­livé jedny na druhé, že jedny dru­hých nevyčkaly a v nepo­řádku a pro­mí­šeny, bez jaké­ko­liv sestavy, hnaly se vpřed, takže nako­nec uza­vřely sud­lič­níky i Jano­vany mezi sebe a Ang­li­čany: pěšáci nevě­děli kudy kam. Nej­slabší koně o ně padali, ostatní je porá­želi, i kle­sali jeden na dru­hého na hro­mady jako vepři. A z druhé strany stří­leli na rytíře ang­ličtí lučišt­níci tak přesně, že se koně, cítíce ty ozu­bené šípy, jež dělaly divy, zpě­čo­vali pokra­čo­vat v útoku, jiní se vrhali zpět jako zachvá­ceni vztekli­nou, ten se strašně vzpí­nal, ten se zase přes odpor svého pána obra­cel k nepřá­te­lům zad­kem, aby se vyhnul šípům, jimiž byl zasa­ho­ván. A jiní zase si lehali, neboť nebylo jiné záchrany, a ang­ličtí rytíři, kteří opus­tili sedla, při­stu­po­vali a bili do té změti lidí, kteří si nemohli pora­dit ani se sebou sami, ani se svými koňmi.“ (Jean Le Bel)

Bitvy u Kresčaku se zúčast­nil i český král Jan Lucem­bur­ský, který stál po boku fran­couz­ského krále Filipa VI. Jan Lucem­bur­ský byl v té době již slepý, ale i přesto se nechtěl bitvy vzdát. Nechal se dovést do bitevní vřavy a sta­tečně bojo­val až do své smrti. Jeho sta­teč­nost a odda­nost spo­jenci se staly legen­dou. Po boku Jana Lucem­bur­ského bojo­val i jeho syn Karel, poz­dější císař Karel IV., který z bitvy vyvázl živý. Smrt Jana Lucem­bur­ského u Kresčaku zna­me­nala konec jedné éry a ote­vřela cestu k moci jeho synovi, jed­nomu z nej­vý­znam­něj­ších panov­níků čes­kých dějin.

Závěr

Bitva u Kresčaku se stala sym­bo­lem tri­umfu pěchoty nad těž­kou jízdou a uká­zala sílu ang­lic­kých lučišt­níků. Tak­tika pou­žití dlou­hých luků a obranné posta­vení se uká­zaly jako klí­čové pro ang­lické vítěz­ství. Bitva měla dale­ko­sáhlé důsledky pro prů­běh Sto­leté války a ovliv­nila vývoj vojen­ství v násle­du­jí­cích staletích.

Osobně si mys­lím, že bitva u Kresčaku je fas­ci­nu­jí­cím pří­kla­dem toho, jak může ino­va­tivní tak­tika a vyu­žití nových zbraní změ­nit prů­běh dějin. Uka­zuje také, že i zdán­livě slabší pro­tiv­ník může zví­tě­zit nad sil­něj­ším, pokud vyu­žije svých před­ností. Smrt Jana Lucem­bur­ského pak dodává bitvě tra­gický roz­měr a při­po­míná nám, že i sta­teč­nost a odda­nost mohou mít v bitvě svou cenu.

© 1997 - 2025, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht