Černý pátek

Černý pátek, nebo také černý čtvr­tek. Tak bývá v ději­nách nazý­ván pro­pad akcií na newy­or­ské burze, ke kte­rému došlo 24. 10. 1929. Tento den byl čtvr­tek, proto se v někte­rých mate­ri­á­lech lze dočíst o čer­ném čtvrtku. Plně se však pro­pad akcií na burze pro­je­vil až násle­du­jící den. Tedy v pátek. Tolik tedy k vysvět­lení těchto dvou pojmů ozna­ču­jí­cích jednu a tutéž udá­lost. Ať si každý vybere,které ozna­čení se mu líbí více.

Ale začněme pěkně od „začátku“ … Ve druhé polo­vině dva­cá­tých let dva­cá­tého sto­letí dochá­zelo k celo­svě­to­vému hos­po­dář­skému růstu. Lidé postupně nabyli pře­svěd­čení, že již nikdy nemůže nastat hos­po­dář­ská krize a že vše se teď bude ubí­rat tím nej­lep­ším mož­ným smě­rem a to k roz­voji a růstu všech zemí. Ame­ri­čané se vzhlí­želi v myš­lence na trvalý růst hos­po­dář­ství a pro­spe­ritu. Tento opti­mis­mus napo­má­hal v Ame­rice ke sna­hám o rea­li­zaci nápadů na rychlé zbo­hat­nutí, ať byly sebe­víc podivné a ztřeštěné.

Záro­veň se však obje­vo­vali některé varovné sig­nály, že ne vše je tak ide­ální jak se zdá. Mezi ně patří i to, že se v roce 1926 na Flo­ridě zhrou­til kon­junk­tu­rální obchod s nemo­vi­tostmi. Tento pro­pad vstře­bal pokra­ču­jící vývoj na burze. Mello­nem zave­dené sní­žení daní pak uvol­nilo další peníze a obchod na burze mohl dál neru­šeně vzkvé­tat. Bylo možné dělat i spe­ku­la­tivní nákupy akcií. To spo­čí­valo ve slo­žení částky ve výši deseti pro­cent ceny a zby­tek si každý mohl vypůj­čit od mak­léře. Ten si akcie podr­žel jako záruku pro pří­pad poklesu ceny akcií.

Hazar­déři na trhu igno­ro­vali i to, že v roce 1927 bytová výstavba a odbyt auto­mo­bilů dohnaly poptávku. Pod­ni­ka­te­lům tak narostly zásoby a sní­žilo se i tempo spo­třeby. V polo­vině roku 1929 se zvý­šila neza­měst­na­nost, poklesla výroba a došlo ke zhor­šení i dal­ších uka­za­telů hos­po­dář­ské činnosti.

I přes to obchod na burze nadále vzkvé­tal. Byl hnán mimo jiné pře­hna­nou důvě­rou a cham­ti­vostí. Kon­zer­va­tiv­ním mak­lé­řům, kteří ostatní nabá­dali k opa­tr­nosti, nikdo nena­slou­chal. V té době byl již zne­po­ko­jen i pre­zi­dent USA a sna­žil se ome­zit spe­ku­laci, jenže bez úspěchu.

4. září se ceny akcií otřásly a den poté klesly. Jejich pokles postu­po­val až do října. Dokonce i nyní se našlo pár opti­mistů, kteří tvr­dili, že burza to vše přežije.

Dav shromažďujících se lidí na Wall Street v průběhu černého čtvrtka 1929

Dav shro­maž­ďu­jí­cích se lidí na Wall Street v prů­běhu čer­ného čtvrtka 1929

22. října 1929 řekl pre­zi­dent Národní měst­ské banky, že neví o ničem pod­stat­ném, co by s akci­o­vým trhem bylo v nepo­řádku. Den nato se ceny akcií zhrou­tily. Další den pak začaly snahy o pro­dej veš­ke­rých akcií. To trvalo do doby, než při­šla zpráva, že přední ban­kéři se snaží ceny sta­bi­li­zo­vat. Ceny se pak sku­tečně sta­bi­li­zo­valy, avšak jen pozby­tek týdne. Po víkendu začalo vše nanovo. Nej­horší bylo úterý 29. 10., kdy ceny poklesly zhruba o 13 pro­cent. Prudký pokles pokra­čo­val, pro­tože mak­léři začali pro­dá­vat držené akcie. Během října klesla hod­nota akcií na burze zhruba o tři­cet sedm procent.

Během dal­ších let pokles cen postupně pokra­čo­val, i když s nižší inten­zi­tou než v říjnu roku 1929. 1. 3. 1933 byla hod­nota akcií ve výši dva­ceti pro­cent jejího maxima z před­cho­zích úspěš­ných let.

Násled­kem toho klesla poptávka po zboží, mzdy klesly a stag­no­valy, popří­padě se úplně pře­staly vyplá­cet. Kupu­jící čekali na pokles cen zboží. Došlo také k útlumu pod­ni­kání. Rostla neza­měst­na­nost a pří­jmy klesly o polo­vinu jejich před­chozí výše. Také dochá­zelo k zaví­rání tová­ren, vylid­nění někte­rých měst, zániku bank a pro­dá­vání zadlu­že­ných farem. Far­mář totiž nedo­stá­vali za vypěs­to­vané plo­diny dosta­tečné množ­ství peněz.

Tento krach na burze odha­lil nezdravý základ ame­ric­kého pod­ni­kání. Avšak odra­zil se i v okol­ním světě, kde hos­po­dář­ská krize usnad­nila pří­stup k moci pro tota­litní režimy.

Tento člá­nek vznikl v rámci let­ního semestru 2006 e‑learningového kurzu e‑semestr dějepis.com a jeho autor­kou je Petra Frumarová.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht