Břetislavovy dekrety

(vyhlá­šeny kní­že­tem Bře­ti­sla­vem roku 1039 nad hro­bem sv. Voj­tě­cha v pol­ském Hnězdně)

I. Vaše man­žel­ství, která až dosud měli jste jako v nevěs­tinci a spo­lečná mezi zví­řaty, nechť napříště řídí se kano­nic­kým řádem tak, aby man­želka spo­ko­jila se jed­ním mužem a muž jed­nou ženou záko­nitě před církví provdanou.

II. Kdyby man­želka mužem anebo muž man­žel­kou opo­vrhl a nesvár mezi nimi dospěl až k roz­tržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrá­tit do dří­věj­šího svazku záko­nitě uza­vře­ného, podle řádu naší země jako ruši­tel man­žel­ství byl uve­den v rab­ství, nýbrž spíše tísní našeho nezmě­ni­tel­ného pří­kazu, nechť je tato osoba jaká­koli, budiž uvr­žen do vyhnan­ství do Uher a nebu­diž nikterak dovo­leno, aby se do země vra­cel a se vykou­pil, aby náka­zou jedné ovce, boží stádo ovcí se neposkvrnilo.

III. Kdyby panny, vdovy a cizo­lož­nice byly usvěd­čeny, že ztra­tily stud a dobré jméno a poro­dily děti neman­žel­sky jest je postih­nouti týmž nále­zem. Neboť když mají svo­bodné roz­ho­do­vání pro­vdati se, proč páchají cizo­lož­ství a své plody uměle potra­cují, což je nej­horší hřích před Bohem?

IV.Kdyby si žena stě­žo­vala, že svým mužem není milo­vána slušně, nýbrž že je ucho­po­vána neslušně, budiž mezi nimi uspo­řá­dán boží soud před církví, a kdo by byl shle­dán vin­ným, nechť zaplatí kní­žeti povinné pokuty. Podobně o těch, o nichž se pro­slý­chá, že zabili člo­věka, arcik­něz ať jejich jména napíše správci pří­sluš­ného hradu a správce ať je obe­šle k soudu, a kdyby se vzpí­rali, uvrhne do vězení, až buď učiní nále­žité pokání nebo zapí­rají-li, vyjde najevo žha­vým žele­zem nebo popří­sež­nou vodou jejich hřích či nevinna. Avšak bra­t­ro­vrahy, otco­vrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvi­nění z podob­ných těž­kých zlo­činů ať arcik­něz označí hrad­skému správci nebo kní­žeti a tito ať je rukama při­ko­va­nýma k trupu vyvrh­nou z krá­lov­ství, aby potupně a běže­necky sdí­leli na zemi úděl Kaina.

V. Krčmu, která jest kořen všech špat­ností, odtud pochá­zejí krá­deže, vraždy, smil­stva a všechny špat­nosti, kdo zřídí nebo kdo zří­ze­nou za plat pře­vezme: krč­mář, jestliže bude posti­žen, ať je veden ke středu tržiště, při­vá­zán k sloupu a mrs­kán pruty jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věcí ať nesbírí fis­kus, ať nepro­pa­dají komoře kní­žecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo nepo­sk­vr­nil naby­tím tak pro­kle­tým. Pijáci pak, kdyby byli posti­ženi v krčmě, ať nevy­jdou z vězení, dokud by neslo­žili 300 denárů pro kní­žecí komoru.

VI. Aby o nedě­lích se neko­naly trhy a o slav­ných svát­cích, jež se slaví v naší zemi hlavně proto, aby o ostat­ních dnech mohli se oddá­vati dílu, kdyby pak někdo ve dnech výše řeče­ných by při­sti­žen při slu­žeb­ním díle, dílo samo a to, co při díle by se nalezlo, ať vezme arcik­něz a viník ať zaplatí do kní­žecí komory 300 denárů. Podobně s těmi, kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbí­vají na polích nebo v lesích: kdož se toho opo­váží, dají arcik­nězi vola, kní­žeti pak 300 denárů, mrtvý nadto ať je dopra­ven na křes­ťan­ský hřbitov.

Pra­men: Jin­dřich Fran­cek: ZLOČIN A TREST V ČESKÝCH DĚJINÁCH, KK a Rybka pub­lishers, Praha 1999

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht