Dekret kutnohorský

Vác­lav, z boží milosti řím­ský král, vždy roz­mno­ži­tel říše, a český král. Důstojní nábožní milí! Ačko­liv jsme povinni při­hlí­žeti ku pro­spě­chu lidí vůbec, přece nesmíme býti při­znivi tak velice, že by snad pro­spěch těch, výho­dami míst, časů a někte­rých jiných okol­ností jsouce vázáni, s námi něja­kým způ­so­bem jsou spo­jeni, pod­lé­hal ztrátám a škodě. Ač zajisté každý člo­věk jest povi­nen kaž­dého člo­věka milo­vati, přece jest zapo­třebí, aby toto milo­vání vychá­zelo toliko u lásky zří­zené; pro­čež cizinci dáti v lásce před­nost před domá­cím jest řádné lásky zvrá­cení, ježto pravá láska vždy počíná u sebe sama a násle­dovně se na potom­stvo podle pří­bu­zen­ství pře­vádí. Poně­vadž tedy národ německý, naprosto žád­ného práva oby­va­tel­ského v krá­lov­ství Čes­kém nema­jící, v roz­lič­ných obec­ného učení praž­ského zále­ži­tos­tech, jak nás toho věro­hodná zpráva došla, oso­bil sobě k uží­vání tři hlasy, a národ český, téhož krá­lov­ství pravý dědic, toliko jediný hlas má a jeho užívá, my pak za nepravé a velmi ves­lušné poklá­da­jíce, aby cizinci a při­stě­ho­valci v hoj­nosti poží­vali vyzís­ka­ného atatku oby­va­tel domá­cích, kteří po právu naň nárok mají, tito pak se cítili býti tíženi nevý­ho­dou jeho nedo­statku, při­ka­zu­jeme vám tímto naším lis­tem mocně a přísně, chtíce naprosto tak míti, abyste spat­říce jej, ihned bez vše­li­kého odmlou­vání a vzdoru národ český ve všech radách, sou­dech, zkouš­kách, vol­bách a jakých­ko­liv nijých jed­ná­ních a říze­ních uni­ver­sity svrchu řečené na způ­sob zří­zení, které má národ fran­couz­ský na obec­ném učení paříž­ském, a jehož ostatní náro­dové v Lom­bar­dii a v Itá­lii uží­vají, ke třem hla­sům na každý způ­sob při­pus­tili, necha­jíce jej ode­d­neška navždy výsady těchto hlasů uží­vati a jí se těšiti. Jinak činiti nechtějte, ač chcete-li se vystří­hati našeho nej­těž­šího hněvu.

Dáno na Horách Kut­ných dne 18. měsíce ledna, krá­lov­ství našich čes­kého roku čty­ři­cá­tého šes­tého, řím­ského pak tři­cá­tého tře­tího. Důstoj­ným rek­toru a celé obci učení praž­ského, nábož­ným našim milým.

Vác­lav IV.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht