Edikt nantský

Jin­dřich, z Boží milosti král Fran­cie a Navarry, všem sou­čas­ným a budou­cím, pozdrav…

…tímto věč­ným a neod­vo­la­tel­ným edik­tem jsme pra­vili, pro­hlá­sili a naří­dili, pra­víme a prohlašujeme:

1. Předně, že vzpo­mínka na všechny věci, které se staly z té či oné strany od počátku měsíce března r. 1585 až do naší koru­no­vace, a během před­cho­zích zmatků a při jejich pří­le­ži­tosti, bude vymý­cena a utlu­mena, jako by se nic nestalo. A našim gene­rál­ním pro­ku­rá­to­rům ani jakým­koli jiným oso­bám veřej­ným ani sou­kro­mým nebude dovo­leno v jaké­koli době, byť to bylo z jaké­ho­ko­liv důvodu, činit o tom zmínku, soudní řízení nebo žalobu, byť to bylo na jakých­koli tri­buná­lech či soudech.

2. Zaka­zu­jeme všem našim pod­da­ným, byť byli jaké­ho­koli stavu či povahy, obno­vo­vat paměť toho, napa­dati se, poci­ťo­vat zášť, haniti ani dráž­diti jeden dru­hého vyčí­tá­ním toho, co se stalo, byť by to bylo pro jakou­koli pří­činu a záminku, dis­ku­to­vati o tom a příti se.…, ale naři­zu­jeme mír­niti se a žíti pokojně navzá­jem jako bratři, přá­telé a spo­lu­ob­čané, pod pohrůž­kou pro­vi­ni­lým, že budou potres­táni jako ruši­telé míru a veřej­ného klidu.

3. Naři­zu­jeme, že nábo­žen­ství kato­lické, apoš­tolské a řím­ské bude zave­deno a obno­veno ve všech mís­tech a kon­či­nách tohoto našeho krá­lov­ství a krajů nám pod­ří­ze­ných, kde jeho výkon byl pře­ru­šen, aby tam bylo pokojně a svo­bodně vyko­ná­váno bez jaké­ho­ko­liv rušení či pře­kážky. Zaka­zu­jeme co nej­vý­slov­něji všem oso­bám, byť byly jaké­ho­ko­liv stavu…, pod tresty jako výše, rušit, obtě­žo­vat či zne­po­ko­jo­vat duchovní pro výkon boho­služby, uží­vání a vybí­rání desátků, plodů nebo pří­jmů z jejich obročí a ve všech jiných prá­vech a povin­nos­tech, jež ji pří­sluší. A naři­zu­jeme, aby všichni ti, kdo se během zmatků zmoc­nili kos­telů, domů, majetků a pří­jmů, pat­ří­cích řeče­ným duchov­ním, jim pone­chali plnou držbu a pokojné uží­vání v tako­vých prá­vech, svo­bo­dách a záru­kách, které měli dříve, než jich byli zba­veni. Zaka­zu­jíce co nej­vý­slov­něji všem oso­bám řeče­ného nábo­žen­ství, nazý­va­ného refor­mo­vané, kázání či nějaký výkon řeče­ného nábo­žen­ství v kos­te­lích, domech a pří­byt­cích řeče­ných duchovních.

6. A abychom nepo­ne­chali žád­nou pří­činu zmatků a růz­nic mezi našimi pod­da­nými, dovo­lili jsme a dovo­lu­jeme oněm oso­bám řeče­ného nábo­žen­ství, žít a byd­let ve měs­tech a mís­tech tohoto našeho krá­lov­ství a krajů nám pod­ří­ze­ných, aniž by byli vyslý­cháni, obtě­žo­vání a aniž by byli nuceni konat něco kvůli nábo­žen­ství proti svému svě­domí, ani že z tohoto důvodu nebu­dou vyšet­řo­váni v domech a na mís­tech, kde budou chtít byd­lit, cho­va­jíce se v ostat­ním podle toho, co je obsa­ženo v tomto našem ediktu.

9. Dovo­lu­jeme též oso­bám řeče­ného nábo­žen­ství je vyko­ná­vat a pokra­čo­vat ve výkonu ve měs­tech…, kde již bylo zave­deno a konáno veřejně a více­krát a porůznu v roce1596 a v roce 1597 až do konce měsíce srpna, přes opačná naří­zení a rozsudky.

13. Zaka­zu­jeme co nej­vý­slov­něji oso­bám řeče­ného nábo­žen­ství je vyko­ná­vat jak ve službě, při jed­nání, učení nebo veřejné výuce dětí a ostat­ních … kra­jích, co se týče nábo­žen­ství kromě míst, povo­le­ných a sta­no­ve­ných tímto ediktem.

14. Rov­něž tak dělat nějaký úkon řeče­ného nábo­žen­ství na našem dovře a v dopro­vodu, rov­něž ani v našich zemích a v kra­jích, jež jsou za horami, také aniv našem městě Paříži, ani na pět mil od řeče­ného města.

21. Knihy, týkají se řeče­ného nábo­žen­ství, nazý­va­ného refor­mo­vané, nebu­dou moci být tiš­těny a pro­dá­vány veřejně, leč v měs­tech a mís­tech, kde je dovo­len výkon řeče­ného náboženství…

22. Naři­zu­jeme, že nebude dělán roz­díl ani roz­li­šení s ohle­dem na řečení nábo­žen­ství, při při­jí­mání žáků, aby byli vzdě­lá­váni na uni­ver­zi­tách, kolejí a ško­lách, a nemoc­ných a chudých do nemoc­nic, cho­ro­binců a veřej­ných chudobinců.

24. Pře­jeme si a naři­zu­jeme, aby všechny osoby řeče­ného nábo­žen­ství … byli povinni a nuceni …pla­titi a vyrov­ná­vati desátky fará­řům  jiným duchov­ním a všem ostat­ním, jimž desátky pří­sluší podle zvyku a oby­čeje míst.

 

 

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht