Industriae Tuae

Milo­va­nému synu Sva­to­plu­kovi, slav­nému velmoži.

Hor­li­vosti tvé chceme ozná­mit, že k našemu dvoru při­šel spo­lubratr náš Meto­děj, nejcti­hod­nější arci­bis­kup svaté církve morav­ské, spolu se Zemi­žiznem (Sěmi­žiznem), tvým vasa­lem a slu­žeb­ní­kem, a že z jejich jas­ných slov zvě­děli jsme o tvé upřímné odda­nosti k nám a o přání všeho tvého lidu, jež vůči apoš­tolskému stolci a naší otcov­ské péči cho­váte. (Tlu­mo­čeno zkráceně.)

Neboť vnuk­nu­tím boží milosti pone­chal jsi stra­nou jiná kní­žata tohoto světa a roz­hodl ses, veden nej­věr­nější lás­kou, spolu se vzne­še­nými vasaly a slu­žeb­níky svými a se vším lidem země své, vzíti si za ochránce, za pomoc­níka ve všem a za obránce sva­tého Petra, kní­žete sboru apoš­tolů, a jeho náměstka, a šíji sklá­něje navždy do ochrany jeho a jeho náměstka, tou­žíš zbožně s boží pomocí setr­vati jako jeho nej­od­da­nější syn.

Za tako­vou věr­nost a odda­nost tvou a tvého lidu vítáme tě s roz­pja­tými pažemi apoš­tolskými, s veli­kou lás­kou tě objí­máme jako jedi­ného syna, při­jí­máme tě se všemi tvými věr­nými na svůj klín jako ovečky boží nám svě­řené, pře­jeme si živiti tě las­kavě krmí života a sna­žíme se dopo­ru­čiti tě usta­vič­nými mod­lit­bami svými vše­mo­hou­címu Pánu, aby za pod­pory zásluh sva­tých apoš­tolů mohl jak na tomto světě pře­ko­ná­vati všechna nepřá­tel­ství, tak potom v kra­jině nebeské vítězně se rado­vati s Kris­tem, naším Bohem.

Vyptali jsme se tudíž tohoto Meto­děje, cti­hod­ného vašeho arci­bis­kupa, ve shro­máž­dění našich bratří bis­kupů, zdali v základní články pravé víry tak věří a je ve slav­nosti mše svaté tak zpívá, jak je známo, že činí svatá řím­ská cír­kev, a jak to bylo pro­hlá­šeno na šesti vše­o­bec­ných sva­tých syno­dách sva­tými otci na základě evan­ge­lické auto­rity Krista, boha našeho. On pak (Meto­děj) pro­hlá­sil, že věří a zpívá podle učení evan­ge­lic­kého a apoš­tolského tak, jak učí svatá řím­ská cír­kev a jak je tra­dicí od Sva­tých otců.

My pak shle­dali jsme jej ve všech cír­kev­ních nau­kách a nále­ži­tos­tech pra­vo­věr­ným a pro­spěšně půso­bí­cím a k vám jsme jej ode­slali zpět, aby řídil svě­ře­nou sobě boží církev.

A roz­ka­zu­jeme, abyste jej při­jali s nále­ži­tými poctami a úctou i s radost­nou myslí jako vlast­ního pas­týře, ježto z naší apoš­tolské auto­rity potvr­dili jsme mu výsadu jeho arci­bis­ku­ství a sta­no­vili jsme, aby s boží pomocí zůstá­vala pev­nou tak jako z auto­rity našich před­chůdců pevně platí a trvají práva a výsady všech božích církví.

V tom smyslu totiž, aby (Meto­děj) podle kano­nické tra­dice měl na sta­rosti všechny cír­kevní zále­ži­tosti a vyři­zo­val je jako za božího dohledu; neboť jest mu svě­řen lid boží a on bude jed­nou sklá­dati účty za jejich duše.

Onoho také kněze jmé­nem Vichinga, kte­rého jsi k nám poslal, vysvě­tili jsme za zvo­le­ného bis­kupa svaté církve nit­ran­ské; roz­ka­zu­jeme, aby ve všem byl poslu­šen svého arci­bis­kupa tak, jak to učí svaté kánony. A chceme, abys – rov­něž se sou­hla­sem a opat­ře­ním arci­bis­kupa samého – poslal k nám ve vhodné chvíli ještě dal­šího schop­ného kněze nebo jáhna, jejž bychom usta­no­vili bis­ku­pem podobně při jiném kos­tele, kde bys shle­dal, že je nezbyt­nou bis­kup­ská správa, tak aby potom výše zmí­něný váš arci­bis­kup s těmito dvěma od nás usta­no­ve­nými bis­kupy podle apoš­tolského roz­hod­nutí mohl i na jiných mís­tech, v nichž mají a mohou bis­ku­pové důstojně žíti, bis­kupy ustanovit.

Kněží ovšem, jáh­nové a kle­ri­kové kte­ré­ho­koli stupně, ať již Slo­vané či kte­ré­ho­koli jiného rodu, kteří žijí v hra­ni­cích tvé oblasti, naři­zu­jeme, aby byli pod­dáni již uve­de­nému našemu spo­lubratru, vašemu arci­bis­ku­povi, ve všem aby ho byli poslušni a vůbec nic aby nepod­ni­kali, aniž on by o tom věděl. Toho kdyby nedbali a byli nepo­sluš­nými a kdyby se opo­vá­žili vyvo­lati nějaké pohor­šení nebo roz­tržku a nena­pra­vili se ani po prv­ním a dru­hém napo­me­nutí, naři­zu­jeme„ aby z naší auto­rity jako roz­sé­vači kou­koli byli vyhnáni z vašich kos­telů a z vašeho území na základě písem­ných usta­no­vení, která jsme Meto­dě­jovi ode­vzdali a vám poslali.

Schva­lu­jeme posléze prá­vem slo­van­ské písmo, vyna­le­zené zesnu­lým Kon­stan­ti­nem Filo­zo­fem, aby podle něho, jak se sluší, boží chvála zazní­vala, a roz­ka­zu­jeme, aby tímto jazy­kem dál se výklad učení a skutků Krista, Pána našeho. Neboť ne pouze třemi, nýbrž všemi jazyky chvá­liti Pána nabádá nás svatá auto­rita etc…

Ani ve víře, ani v nauce zajisté nic není na pře­kážku tomu, aby se v témž slo­van­ském jazyku zpí­valy mše, aby se v něm četlo svaté evan­ge­lium a boží čtení Nového i Starého zákona dobře pře­lo­žená a tlumočená…

Roz­ka­zu­jeme však, aby ve všech kos­te­lích vaší země pro větší čest a slávu četlo se evan­ge­lium latin­sky a potom doda­tečně hlá­salo, pře­lo­žené do slo­van­ského jazyka, slu­chu lidu nechá­pa­jí­cího slovo latin­ské, tak, jak se již zřejmě v někte­rých kos­te­lích děje. A jestliže tobě a úřed­ním hod­nos­tá­řům (soud­cům) tvým více vyho­vuje sly­šeti mše jazy­kem latin­ským, naři­zu­jeme, aby obřad mše se tu konal latinsky.

Dáno v měsíci červnu ve tři­nácté indikaci.

Papež Jan VIII.

Pozn: Ori­gi­nální text buly INDUSTRIAE TUAE (Hor­li­vosti tvé) se neza­cho­val. Její opis je obsa­žen v kodexu z Monte Cas­sina z 11. sto­letí. Tento zkrá­cený český text byl pře­vzat z pub­li­kace Z. Vese­lého, Dějiny čes­kého státu v datech, vyd. Vic­to­ria Pub­lishing Praha 1994, který čer­pal z pub­li­kace Pra­meny k ději­nám státu a práva v čes­ko­slo­ven­sku (vyd. V. Vaně­ček, K. Malý a kol., Praha 1967)

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht