Mým národům

V Láz­ních Išlu, dne 28. čer­vence 1914

Bylo mým nej­vrouc­něj­ším přá­ním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvě­titi dílům míru a uchrá­nil Svoje národy před těž­kými obětmi a bře­meny války.

V radě Pro­zře­tel­nosti bylo jinak rozhodnuto.

Ple­ti­chy pro­tiv­níka plného nená­visti nutí Mne, abych na obranu cti Svého moc­nář­ství, na ochranu jeho váž­nosti a moci k zabez­pě­čení jeho državy po dlou­hých letech míru cho­pil se meče.

S nevdě­kem rychle zapo­mí­na­jí­cím nastou­pilo krá­lov­ství srb­ské, které od prv­ního začátku své státní samo­stat­nosti až do dej­no­vější doby od Mých před­kův a ode Mne bylo chrá­něno a pod­po­ro­váno, jež před lety nastou­pilo cestu ote­vře­ného nepřá­tel­ství proti Rakousko- Uhersku.

Když Jsem po třech dese­ti­le­tích požeh­nané práce míru v Bosně a Her­ce­go­vině roz­ší­řil Svoje vla­dař­ská práva na tyto země, vyvo­lalo toto Moje opat­ření v krá­lov­ství Srb­ském, jehož práva nižád­ným způ­so­bem nebyla poru­šena, a výbuchy nevá­zané náru­ži­vostí a nej­roz­hoř­če­nější nená­vistí. Moje vláda užila ten­kráte krás­ného práva strany sil­nější a žádala v nej­kraj­nější sho­ví­va­vosti a dob­ro­ti­vosti na Srb­sku toliko, aby sní­žilo počet svého voj­ska na stav míru a slí­bilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství.

Týmž duchem umír­ně­nosti vedena, obme­zila se Moje vláda, když Srb­sko před dvěma lety nachá­zelo se v boji s turec­kou říší, na hájení nej­dů­le­ži­těj­ších život­ních pod­mí­nek moc­nář­ství. Tomuto jed­nání děko­valo Srb­sko v první řadě, že dosáhlo účelu války.

Naděje, že Srb­ské krá­lov­ství ocení sho­ví­va­vost a míru­mi­lov­nost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.

Stále výše šlehá pla­men nená­visti proti Mně a Mému domu, stále ote­vře­něji vystu­puje snaha neroz­lučná území Rakousko – Uher­ska násilně odtrhnouti.

Zlo­činné řádění sahá přes hra­nice, aby na jiho­vý­chodu moc­nář­ství pod­ko­palo základy stát­ního pořádku, aby lid, jemuž Já v otcov­ské lásce věnuji Svoji plnou péči, zvikladlo v jeho věr­nosti k panov­nic­kému domu a vlasti, aby svedlo dospí­va­jící mlá­dež a pod­ně­co­valo ji ke zlo­čin­ným skut­kům nero­zumu a vele­zrady. Řada vra­žed­ných útoků, s roz­mys­lem při­pra­vo­vané a pro­ve­dené spik­nutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné národy v srdce zasáhl, jest daleko vidi­tel­nou krva­vou sto­pou oněch taj­ných ple­tich, které ze Srb­ska byly zahá­jeny a řízeny.

Tomuto nesne­si­tel­nému řádění musí se uči­niti pří­trž, usta­vičná vyzý­va­vost Srb­ska musí se ukon­čiti, má-li čest a váž­nost Mého moc­nář­ství zůstati nepo­ru­šena a jeho státní, hos­po­dář­ský a vojen­ský roz­voj býti ušte­řen stá­lých záchvěvů.

Marně pod­nikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle pro­středky míru, pohnouti Srb­sko váž­ným napo­me­nu­tím k obratu.

Srb­sko odmítlo umír­něné a spra­ved­livé poža­davky Mé vlády a ode­přelo dostáti povin­nos­tem, jichž spl­nění v životě náro­dův a států jest při­ro­ze­ným a nut­ným zákla­dem míru.

A tak jsem nucen při­kro­čiti k tomu, aby se moci zbraní opat­řily nezbytné záruky, které mají zabez­pe­čiti Mým stá­tům pokoj unvitř a trvalý mír na venek.

V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého roz­hod­nutí a své zod­po­věd­nosti před Všemohoucím.

Vše Jsem pro­zkou­mal a uvážil.

S klid­ným svě­do­mím nastu­puji cestu, kte­rou Mi povin­nost vykazuje.

Spo­lé­hám na Svoje národy, kteří ve všech bou­řích vždy v jed­notě a věr­nosti kolem Mého trůnu se seřa­dili a pro čest, veli­kost a moc vlasti k nej­těž­ším obě­tem vždy byli ochotni.

Spo­lé­hám na sta­teč­nou, obě­ta­vým nad­še­ním napl­ně­nou bran­nou moc Rakousko-Uherska.

A důvě­řuji ve Vše­mo­hou­cího, že Mým zbra­ním dopřeje vítězství.

Fran­ti­šek Josef v. r.
Stür­gkh v. r.


© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht