Patent o zrušení nevolnictví

My Josef Druhý, z boží milosti volený řím­ský císař, po všecky časy roz­mno­ži­tel říše, král v Ger­ma­nii, v Uhřích, v Čechách, etc., arcikníže rakouské, kníže bur­gun­ské a lota­ryn­ské atc.

Vzka­zu­jeme spo­leč­ným našim věrno nej­po­sluš­něj­ším stavům, vrch­nos­ten­ským ouřed­ní­kům, rych­tá­řům, kon­še­lům a ostat­ním pod­da­ným v Čechách, v Moravě a ve Slez­sku naši zeměkní­žecí milost, a dáváme vám tuto nej­mi­los­ti­věji k vyrozumění:

Poně­vadž jsme roz­vá­žili, že vyhla­zení a vyzdvi­žení tělesné pod­da­nosti neb člo­vě­čen­ství a uve­dení mírné, dle pří­padu našich rakous­kých dědič­ných zemí spo­řá­dané pod­dan­ství, k zve­le­bení orby a spo­leč­nýho pol­ního hos­po­dář­ství, jakož i taky k při­čin­li­vému vyhle­dá­vání užitku velmi pro­spěšné jest, a že se taková pro­měna s zdra­vým (sic) rozu­mem, tak taky s lás­kou bliž­ního srov­nává: pro­tože jsme pohnuti byli těles­nou pod­da­nost nebo člo­vě­čen­ství hned od této chvíle zcela vyzdvih­nouti, místo ní ale mír­nou pod­da­nost uvésti, a tudy grun­tov­ním vrch­nos­tem a jejich Ouřed­ní­kům jakož i pod­da­ným násle­du­jící pra­vi­dlo k nej­bed­li­věj­šímu zacho­vání pří­kazně předepsati:

1. Má jeden každý pod­daný právo, jedině na před­běžné ohlá­šení a neod­platně k obdr­žení mající ceduli, v stav man­žel­ský vstou­piti. Jakož i taky
2. jed­nomu kaž­dýmu pod­da­nýmu na vůli se zane­chává, že on s pozo­ro­vá­ním toho, co naše nej­vyšší usta­no­vení strany okršlec­kýho ver­bo­vání před­pi­suje, i také z pan­ství se odstě­ho­vati, a někde jinde v zemi se usa­diti anebo službu hle­dati může; však ale mají oni pod­daní, kteří se ze svých pan­ství ode­brati, a jinde budto s něja­kým hos­po­dář­ství a domem zao­pat­řiti, anebo jenom jakožto podruzi se usa­diti chtějí, rovně neod­platný list svého pro­puš­tění žádati, a tudy se vyká­zati povinni budou, že z pře­de­šlýho vrch­nos­ten­skýho závazku pro­puš­tění jsou.
3. Můžou se pod­daní dle libosti řemes­lům a kun­stům etc. učiti, a bez vej­host­ných listů, který bez toho zcela pře­stá­vají, k svému vyži­vení potřebný vejdě­lek tu, kdeby ho najíti mohli, hledati.
4. Nebu­dou pod­daní povinni, budoucně nějaké dvor­ské služby víceji konati. Však ale
5. budou oni podaní, kteří od otce a matky osi­řeli jsou, z té pří­činy, že grun­tovní vrch­nost jejich vrchní poru­čen­ství neod­platně obsta­rává, povinni, sirotčí léta jenom v těch mís­tech, kde v oby­čeji jsou, na dvor­ské služby vyna­lo­žiti, která ale nikde dýle nežli tři léta trvati nemají.
   A poněvadž:
6. všechny ostatní roboty, natu­rální a peně­žité daně, jež z poda­cích grun­tův k vyko­nání jsou a ku kte­rému (sic) pod­daní i taky po vyzdvi­žené tělesné pod­da­nosti zavá­záni zůsta­nou, v našich čes­kých zemích dle robot­ních paten­tův bez­toho vymě­řené a usta­no­vené jsou: tak i mimo nich nikde něco víceji pod­da­ným ulo­žiti nemůže, tím mír­něji, ale poně­vadž oni nyní za tělesný pod­daný více uznáni býti nemo­hou, bude se mocti jmé­nem pře­de­šlé tělesné pod­da­nosti něco jiného od nich žádati. Konečně vyro­zu­mívá se samo od sebe, že pod­daní svým grun­tov­ním vrch­nos­tem i taky po vyzdvi­žené tělesné pod­da­nosti dle oných, v nápo­dob­ných pří­pad­nos­tech bez­toho pozůstá­va­jí­cích našich nej­vyš­ších pří­ka­zův s poslu­šen­stvím dálemi zavá­záni zůstanou.

Podle čehož se grun­tovní vrch­nosti a pod­daní budoucně říditi, naši před­sta­vení kraj­ský a jiný obřa­dové zem­ský ale v tako­vých vysky­to­vati se mohou­cích pří­pad­nos­tech toto naří­zení za nevy­hnu­telné pra­vi­dlo držetí, a na téhož vypl­nění tu nej­bed­li­vější pozor­nost vyna­lo­žiti povinni budou. Neb v tom pozůstává naše nej­vyšší a přísná vůle a poručení.

Dáno v našem hlav­ním a sídel­ním městě Vídni 1. dne měsíce lis­to­padu 1781, krá­lov­ství našich řím­ského osm­nác­tého a dědič­ných zemích prv­ního roku.

Josef (L. S.)