Prohlášení československé samostatnosti

V této vážné chvíli, kdy Hohen­zoller­nové nabí­zejí mír, aby zasta­vili vítězný postup spo­je­nec­kých armád a zabrá­nili roz­dě­lení Rakousko-Uher­ska a Turecka, a kdy Habsbur­kové sli­bují fede­ra­li­zaci říše a auto­no­mii nespo­ko­je­ným náro­dům, podro­be­ným jejich vládě, my, čes­ko­slo­ven­ská Národní rada, uznaná vlá­dami spo­je­nec­kými a vlá­dou ame­ric­kou za pro­za­tímní vládu čes­ko­slo­ven­ského státu a národa, v plném sou­hlasu s pro­hlá­še­ním čes­kých poslanců, uči­ně­ným v Praze dne 6. ledna 1918, a vědomi si toho, že fede­ra­li­zace a tím více auto­no­mie nezna­me­nají ničeho pod habsbur­skou dynastií, činíme a pro­hla­šu­jeme toto naše pro­hlá­šení nezávislosti.

Činíme tak, poně­vadž věříme, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svr­cho­va­ností, které neu­znává, a poně­vadž máme vědomí a pevné pře­svěd­čení, že náš národ nemůže se volně vyví­jet v habsbur­ské lži-fede­raci, která není než novou for­mou odná­rod­ňu­jí­cího se útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři sto­letí. Máme za to, že svo­boda jest prv­ním poža­dav­kem fede­ra­li­zace, a jsme pře­svěd­čeni, že svo­bodní náro­dové střední a východní Evropy snadno utvoří fede­raci, jestliže to shle­dají nutným.

Činíme toto pro­hlá­šení na základě našeho his­to­ric­kého a při­ro­ze­ného práva. Byli jsme samo­stat­ným stá­tem již od sed­mého sto­letí a r. 1526 jako samo­statný stát, sestá­va­jící z Čech, Moravy a Slez­ska, spo­jili jsme se s Rakous­kem a Uhrami v obran­nou jed­notu proti turec­kému nebez­pečí. Nikdy jsme se v této kon­fe­de­raci nevzdali dob­ro­volně svých práv jako samo­statný stát. Habsbur­kové poru­šili svou smlouvu s naším náro­dem, nezá­konně pře­kro­ču­jíce naše práva a zná­sil­ňu­jíce ústavu našeho státu, kte­rou sami pří­sa­hali zacho­vat, a my proto odpí­ráme zůstat déle sou­část­kou Rakousko-Uher­ska v jaké­koli formě.

Poža­du­jeme pro Čechy právo, aby byli spo­jeni se svými slo­ven­skými bra­try ze Slo­ven­ska, kdysi sou­částky našeho národ­ního státu, odtr­žené poz­ději od našeho národ­ního těla a před 50 lety vtě­lené v uher­ský stát Maďarů, kteří nevy­lí­či­tel­ným nási­lím a kru­tým útis­kem podro­be­ných ple­men pozbyli veš­ke­rého mrav­ního a lid­ského práva vlád­nout komu­ko­liv, kromě sobě samým.

Svět zná dějiny našeho zápasu proti habsbur­skému útisku, zesí­le­nému a v sys­tém uve­de­nému dua­lis­tic­kým vyrov­ná­ním Rakousko-Uher­ským z r. 1867. Tento dua­lis­mus je toliko nestoud­nou orga­ni­zací hrubé síly a vyko­řis­ťo­vání vět­šiny men­ši­nou; je to poli­tický útok Němců a Maďarů proti našemu vlast­nímu národu stejně jako proti jiným slo­van­ským a latin­ským náro­dům monar­chie. Svět zná his­to­rii našich práv, kte­rých Habsbur­kové sami neod­vá­žili se popí­rat. Fran­ti­šek Josef uznal opě­tovně nej­slav­nost­něj­ším způ­so­bem svr­cho­vaná práva našeho národa. Němci a Maďaři posta­vili se na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uher­sko, sklá­ně­jíc se před Pan­ger­mány, stalo se kolo­nií Německa a jako jeho před­voj na východě vyvo­lalo poslední bal­kán­ský kon­flikt stejně jako nynější svě­to­vou válku, kte­rou Habsbur­kové počali sami bez sou­hlasu zástupců lidu.

Nemů­žeme a nechceme nadále žít pod pří­mou nebo nepří­mou vlá­dou těch, kdo zná­sil­nili Bel­gii, Fran­cii a Srb­sko, chtěli být vrahy Ruska a Rumun­ska, jsou vrahy dese­ti­ti­síců občanů a vojínů naší krve a spo­lu­vi­níky bez­po­čet­ných nevý­slov­ných zlo­činů, spácha­ných v této válce proti lid­skosti těmito dvěma dege­ne­ro­va­nými a neod­po­věd­nými dynasti­emi. Nechceme zůstat sou­část­kou státu, který nemá exis­tenč­ního opráv­nění a který odpí­raje při­jmout základní zásady moderní svě­tové orga­ni­zace, zůstává toliko umě­lým, nemo­rál­ním poli­tic­kým útva­rem, který pře­káží kaž­dému hnutí, smě­řu­jí­címu k demo­kra­tic­kému a soci­ál­nímu pokroku. Habsbur­ská dynastie, zatí­žená nesmír­ným dědic­tvím chyb a zlo­činů, je stá­lou hroz­bou svě­to­vého míru a my pova­žu­jeme za svoji povin­nost k lid­stvu a civi­li­zaci při­spět k jejímu pádu a zničení.

Odmí­táme sva­to­krá­dežné tvr­zení, že moc dynastie habsbur­ské a hohen­zollern­ské je původu bož­ského; odpí­ráme uznati bož­ské právo králů. Náš národ povo­lal Habsburky na český trůn ze své svo­bodné vůle a tím­též prá­vem je sesa­zuje. Pro­hla­šu­jeme tímto habsbur­skou dynastii za nehod­nou, aby vedla náš národ, a upí­ráme jí veš­kerá práva vlád­nout čes­ko­slo­ven­ské zemi, která, to zde nyní pro­hla­šu­jeme, bude od nynějška svo­bod­ným a nezá­vis­lým lidem a národem.

Při­jí­máme ide­ály moderní demo­kra­cie a budeme k nim lnout, poně­vadž to byly ide­ály našeho národa po sta­letí. Při­jí­máme ame­rické zásady, jak byly sta­no­veny pre­zi­den­tem Wil­so­nem: zásady o osvo­bo­ze­ném lid­stvu, sku­tečné rov­nosti národů a vlá­dách, odvo­zu­jí­cích všecku svou spra­ved­li­vou moc ze sou­hlasu ovlá­da­ných. My, národ Komen­ského, nemů­žeme než při­jmout tyto zásady, vyjá­d­řené v ame­rické dekla­raci nezá­vis­losti, v zása­dách Lin­col­no­vých a v pro­hlá­šení lid­ských a občan­ských práv. Za tyto zásady pro­lé­val národ náš krev před sto­le­tími, v památ­ných vál­kách husit­ských, za tytéž zásady pro­lévá náš národ krev dnes po boku svých spo­jenců v Rusku, v Itá­lii a ve Francii.

Načrt­neme jen hlavní zásady ústav čes­ko­slo­ven­ského národa: konečné roz­hod­nutí o ústavě samé náleží záko­nitě zvo­le­ným zástup­cům osvo­bo­ze­ného a sjed­no­ce­ného národa.

Čes­ko­slo­ven­ský stát bude repub­li­kou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úpl­nou svo­bodu svě­domí, nábo­žen­ství a vědy, lite­ra­tury a umění, slova, tisku a práva shro­maž­ďo­va­cího a petič­ního. Cír­kev bude odlou­čena od státu. Naše demo­kra­cie bude spo­čí­vat na vše­o­bec­ném právu hla­so­va­cím: ženy budou posta­veny poli­ticky, soci­álně a kul­turně na roveň mužům. Práva men­šiny budou chrá­něna poměr­ným zastou­pe­ním; národní men­šiny budou poží­vat rov­ných práv. Vláda bude mít formu par­la­men­tární a bude uzná­vat zásady ini­ci­a­tivy a refe­renda. Stálé voj­sko bude nahra­zeno milicí.

Čes­ko­slo­ven­ský národ pro­vede dale­ko­sáhlé soci­ální a hos­po­dář­ské reformy; vel­kostatky budou vyvlast­něny pro domácí kolo­ni­zaci; výsady šlech­tické budou zru­šeny. Národ náš pře­vezme svou část před­vá­leč­ného stát­ního dluhu rakousko-uher­ského; válečné dluhy pone­cháme těm, kdo do nich zabředli.

Ve své zahra­niční poli­tice při­jme čes­ko­slo­ven­ský národ plnou část odpo­věd­nosti za reor­ga­ni­zaci východní Evropy. Při­jímá cele demo­kra­tický a soci­ální prin­cip národ­ností a sou­hlasí s nau­kou, že veš­keré úmluvy a smlouvy mají být sjed­ná­vány ote­vřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.

Naše ústava postará se o účin­nou, rozum­nou a spra­ved­li­vou vládu, která vyloučí jaké­ko­liv zvláštní výsady a zne­možní třídní zákonodárství.

Demo­kra­cie pora­zila teo­kra­tic­kou auto­kra­cii. Mili­ta­ris­mus je zni­čen – demo­kra­cie je vítězná; – na zákla­dech demo­kra­cie lid­stvo bude reor­ga­ni­zo­váno. Moc­nosti tem­noty slou­žily vítěz­ství světla – vytou­žený věk lid­stva vzchází.

Věříme v demo­kra­cii – věříme ve svo­bodu – a ve svo­bodu vždy větší a větší.

Dáno v Paříži, dne 18. října 1918.

pro­fe­sor T. G. Masaryk,
před­seda minis­ter­ské rady a ministr financí,

gene­rál Dr. Milan Štefánik,
ministr národní obrany,

Dr. Edvard Beneš,
ministr zahra­nič­ních věcí a ministr vnitra

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht