Smlouva o Svaté alianci

Ve jménu pře­svaté a neroz­dílné Trojice.

Jejich Veli­čen­stva císař rakouský, král pruský a císař veš­keré Rusi došli v důsledku vel­kých udá­lostí, které v Evropě vyzna­čo­valy běh posled­ních tří let, a zejména v důsledku dob­ro­diní, kte­rými Bož­ská pro­zře­tel­nost ráčila obšťast­nit jejich státy, jejichž vlády jí jediné věno­valy svoji důvěru a naději, k napros­tému pře­svěd­čení, že je nezbytné určit zásady, jež by si Moc­nosti osvo­jily ve svých vzá­jem­ných vzta­zích v duchu nej­vyš­ších pravd, jež nás učí věčné nábo­žen­ství Boha spasitele.

Pro­hla­šují slav­nostně, že tato lis­tina nemá jiného cíle, než vyjá­d­řit před tváří veš­ke­ren­stva jejich neo­chvějné roz­hod­nutí, že za pra­vi­dlo svého jed­nání, ať už ve správě svých vlast­ních států nebo ve svých poli­tic­kých vzta­zích ke každé jiné vládě, nepři­jmou než učení tohoto sva­tého nábo­žen­ství, pří­kazy spra­ve­dl­nosti, lásky k bliž­nímu a míru, které se zda­leka netý­kají jenom sou­kro­mého života, nýbrž mají nao­pak přímo ovliv­nit roz­hod­nutí vla­dařů a vésti všechny jejich kroky, neboť jsou jedi­ným pro­střed­kem, jak upev­nit lid­ské insti­tuce a odstra­nit jejich nedostatky.

V důsledku toho Jejich Veli­čen­stva se dohodla na násle­du­jí­cích článcích:

Čl. 1. Podle slov Písma sva­tého, která při­ka­zují všem lidem, aby se na sebe navzá­jem dívali jako na bra­try, tři panov­níci uza­ví­ra­jící tuto smlouvu, zůsta­nou spo­jeni svazky oprav­do­vého a neod­dě­li­tel­ného bra­tr­ství a budou se pova­žo­vat za lidi stejné vlasti, poskyt­nou si za všech okol­ností a všude pod­poru, pomoc a posilu; shlí­že­jíce na své pod­dané a armády jako otcové na rodinu, budou je vést ve stej­ném duchu bra­tr­ství, který je napl­ňuje, aby chrá­nili nábo­žen­ství, mír a spravedlnost.

Čl. 2. Důsled­kem toho jedi­nou plat­nou zása­dou, ať už mezi řeče­nými vlá­dami nebo mezi jejich pod­da­nými, bude posky­to­vat si navzá­jem služby, doka­zo­vat si neměn­nou dob­ro­ti­vostí vzá­jem­nou lásku, jíž mají být napl­něni, pova­žo­vat se všichni za členy jed­noho a téhož národa křes­ťan­ského, tři spo­jení vla­daři se pak pova­žují pouze za povo­lané Pro­zře­tel­ností, aby vládli třem vět­vím stejné rodiny, totiž Rakousku, Prusku a Rusku, a tak vyzná­vají, že křes­ťan­ský národ, jehož část oni i jejich národy tvoří, nemá ve sku­teč­nosti jiného vla­daře než toho, jemuž jedi­nému patří plně moc, pro­tože jenom v něm jsou všechny poklady lásky, vědy a neko­nečné moud­rosti, totiž Boha, našeho bož­ského Spa­si­tele Ježíše Krista, nej­vyšší slovo a slovo života. Jejich Veli­čen­stva dopo­ru­čují v sou­hlase s nej­něž­nější lás­kou ke svým náro­dům, jako jediný pro­stře­dek k užití tohoto míru, který se rodí z dob­rého svě­domí a který je jediný trvalý, upev­ňo­vat se kaž­dého dne více v zása­dách a vyko­ná­vání povin­ností, kte­rým bož­ský Spa­si­tel nau­čil lidstvo.

Čl. 3. Všechny Moc­nosti, které se budou chtít slav­nostně při­hlá­sit k posvát­ným zása­dám, jež dik­to­valy tuto lis­tinu, a které poznají, jak je důle­žité štěstí národů, které byly pří­liš dlouho zne­po­ko­jo­vány, aby tyto pravdy vyko­ná­valy na lid­ské osudy vše­chen vliv, který jim patří, budou při­jaty spěšně a s lás­kou do této svaté aliance.

Vyho­to­veno tro­jmo a pode­psáno v Paříži léta spásy 1815, 14./26. září

L. S. Fran­ti­šek   L. S. Frid­rich Vilém   L. S. Alexandr

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht