Vestfálský mír
Vestfálský mír (1648)
Budiž křesťanský, obecný, věčný mír a opravdové přátelství mezi svatým císařským majestátem, domem Rakouským a všemi jeho spojenci a přívrženci… ze strany jedné, a svatým královským majestátem a královstvím švédským a všemi jeho spojenci a příznivci ze strany druhé…
Na základě této obecné a neomezené amnestie, nechť jsou každému kurfiřtovi, knížeti, stavu (včetně bezprostředního říšského rytířstva) Svaté říše římské, jejich vazalům, poddaným, měšťanům a usedlíkům, kteří byli zkráceni nebo utrpěli škodu, ať již se tak stalo jakýmkoli způsobem nebo pod jakoukoli záminkou u příležitosti bouří v Čechách a Německu, či smluv odtud sjednaných s jedné či druh strany, jak jejich soudní pravomoci a statky lenní, podlenní i allodní, i hodnosti, imunity, práva a privilegia – tak v úplnosti navráceny, jak v církevních, tak i světských záležitostech, na obou stranách v onen stav, jaký užívali před oním zkrácením nebo by podle práva užívati mohli, s tím, že nebudou překážeti, ale budou zrušeny jakékoliv změny, které se mezitím udály.
Tato amnestie ať platí také pro poddané a dědičné vazaly císaře a domu Rakouského, jak pro jejich osoby, tak i život, pověst a pocty – ať je jim zajištěn bezpečný návrat do bývalé vlasti, za předpokladu ovšem, že se přizpůsobí domácím zákonům království a provincií.
Termín, od kterého je třeba prováděti restituci v předešlý stav ve věcech církevních, a pokud jejich vlivem nastaly změny, i v politických, budiž 1. ledna 1624. Tak budiž provedena restituce všech kurfiřtů, knížat a stavů obojího vyznání včetně bezprostředního říšského rytířstva, stejně jako i bezprostředních obcí a vesnic zcela a bezpodmínečně. Se zrušením všech mezitím v oněch záležitostech vynesených, uveřejněných a stanovených rozsudků, dekretů, smírů, smluv, ať již kapitulačních nebo jiných a exekucí, má všechno býti vráceno ve stav uvedeného roku a dne.
Pokud jde o hrabata, barony … města … a poddané nevolníky…, bylo usneseno – protože těmto stavům spolu s právem zemské výsosti … přísluší také právo zaměniti náboženské vyznání a již dříve bylo přiznáno v náboženských mírech poddaných těchto stavů právo vystěhovat se, jestliže by se lišili od náboženství zeměpána a kromě toho k zajištění větší jednoty mezi stavy bylo stanoveno, aby nikdo nepřijímal nebo nějakým jiným způsobem napomáhal cizím poddaným, aby je přivedl k svému náboženskému vyznání – že toto má být i nadále od stavů obojího vyznání bát respektováno a že nesmí být omezováno právo, které přísluší v náboženských otázkách z moci zemské výsosti.
Kdyby však poddaný, kterému nepříslušel r. 1624 ani veřejný ani soukromý výkon vlastního náboženského vyznání nebo některý změní náboženské vyznání po zveřejnění míru, se chtěl dobrovolně vystěhovati nebo kdyby mu to bylo jeho pánem přikázáno, má míti možnost podržeti si svoje statky nebo je prodati, podržené spravovati úředníky a kdykoliv by to bylo zapotřebí, volně a bez písemného povolení přijíti, aby své věci prohlédl, vedl spory nebo vymáhal pohledávky.
Aby bylo zajištěno, že v politickém životě nevzniknou v budoucnu žádné rozpory, buď též z moci tohoto smíru upevněna a podpořena stará práva, výsady, svobody, privilegia, svobodný výkon práva pozemské výsosti, jak v náboženských, tak politických záležitostech, jurisdikce, vyhrazená práva a jejich držení jednoho každého kurfiřta, knížete a stavu římské říše, aby nikdo nikdy, pod žádnou záminkou, je nemohl a nesměl rušit.
