Vestfálský mír

Vest­fál­ský mír (1648)

Budiž křes­ťan­ský, obecný, věčný mír a oprav­dové přá­tel­ství mezi sva­tým císař­ským majestá­tem, domem Rakous­kým a všemi jeho spo­jenci a pří­vr­ženci… ze strany jedné, a sva­tým krá­lov­ským majestá­tem a krá­lov­stvím švéd­ským a všemi jeho spo­jenci a pří­z­nivci ze strany druhé…

Na základě této obecné a neo­me­zené amne­stie, nechť jsou kaž­dému kur­fiř­tovi, kní­žeti, stavu (včetně bez­pro­střed­ního říš­ského rytíř­stva) Svaté říše řím­ské, jejich vaza­lům, pod­da­ným, měš­ťa­nům a used­lí­kům, kteří byli zkrá­ceni nebo utr­pěli škodu, ať již se tak stalo jakým­koli způ­so­bem nebo pod jakou­koli zámin­kou u pří­le­ži­tosti bouří v Čechách a Německu, či smluv odtud sjed­na­ných s jedné či druh strany, jak jejich soudní pra­vo­moci a statky lenní, pod­lenní i allodní, i hod­nosti, imu­nity, práva a pri­vi­le­gia – tak v úpl­nosti navrá­ceny, jak v cír­kev­ních, tak i svět­ských zále­ži­tos­tech, na obou stra­nách v onen stav, jaký uží­vali před oním zkrá­ce­ním nebo by podle práva uží­vati mohli, s tím, že nebu­dou pře­ká­žeti, ale budou zru­šeny jaké­ko­liv změny, které se mezi­tím udály.

Tato amne­stie ať platí také pro pod­dané a dědičné vazaly císaře a domu Rakous­kého, jak pro jejich osoby, tak i život, pověst a pocty – ať je jim zajiš­těn bez­pečný návrat do bývalé vlasti, za před­po­kladu ovšem, že se při­způ­sobí domá­cím záko­nům krá­lov­ství a provincií.

Ter­mín, od kte­rého je třeba pro­vá­děti resti­tuci v pře­de­šlý stav ve věcech cír­kev­ních, a pokud jejich vli­vem nastaly změny, i v poli­tic­kých, budiž 1. ledna 1624. Tak budiž pro­ve­dena resti­tuce všech kur­fiřtů, kní­žat a stavů obo­jího vyznání včetně bez­pro­střed­ního říš­ského rytíř­stva, stejně jako i bez­pro­střed­ních obcí a ves­nic zcela a bez­pod­mí­nečně. Se zru­še­ním všech mezi­tím v oněch zále­ži­tos­tech vyne­se­ných, uve­řej­ně­ných a sta­no­ve­ných roz­sudků, dekretů, smírů, smluv, ať již kapi­tu­lač­ních nebo jiných a exe­kucí, má všechno býti vrá­ceno ve stav uve­de­ného roku a dne.

Pokud jde o hra­bata, barony … města … a pod­dané nevol­níky…, bylo usne­seno – pro­tože těmto sta­vům spolu s prá­vem zem­ské výsosti … pří­sluší také právo zamě­niti nábo­žen­ské vyznání a již dříve bylo při­znáno v nábo­žen­ských mírech pod­da­ných těchto stavů právo vystě­ho­vat se, jestliže by se lišili od nábo­žen­ství země­pána a kromě toho k zajiš­tění větší jed­noty mezi stavy bylo sta­no­veno, aby nikdo nepři­jí­mal nebo něja­kým jiným způ­so­bem napo­má­hal cizím pod­da­ným, aby je při­vedl k svému nábo­žen­skému vyznání – že toto má být i nadále od stavů obo­jího vyznání bát respek­to­váno a že nesmí být ome­zo­váno právo, které pří­sluší v nábo­žen­ských otáz­kách z moci zem­ské výsosti.

Kdyby však pod­daný, kte­rému nepří­slu­šel r. 1624 ani veřejný ani sou­kromý výkon vlast­ního nábo­žen­ského vyznání nebo některý změní nábo­žen­ské vyznání po zve­řej­nění míru, se chtěl dob­ro­volně vystě­ho­vati nebo kdyby mu to bylo jeho pánem při­ká­záno, má míti mož­nost podr­žeti si svoje statky nebo je pro­dati, podr­žené spra­vo­vati úřed­níky a kdy­ko­liv by to bylo zapo­třebí, volně a bez písem­ného povo­lení při­jíti, aby své věci pro­hlédl, vedl spory nebo vymá­hal pohledávky.

Aby bylo zajiš­těno, že v poli­tic­kém životě nevznik­nou v budoucnu žádné roz­pory, buď též z moci tohoto smíru upev­něna a pod­po­řena stará práva, výsady, svo­body, pri­vi­le­gia, svo­bodný výkon práva pozem­ské výsosti, jak v nábo­žen­ských, tak poli­tic­kých zále­ži­tos­tech, jurisdikce, vyhra­zená práva a jejich držení jed­noho kaž­dého kur­fiřta, kní­žete a stavu řím­ské říše, aby nikdo nikdy, pod žád­nou zámin­kou, je nemohl a nesměl rušit.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht