Zakládací listina pražské univerzity, 7. 4. 1348

„My, Karel, z boží milosti řím­ský král, vždy roz­mno­ži­tel říše, a český král. Mezi tuž­bami našeho srdce, kte­réž zaměst­ná­vají neu­stále naše úvahy, k tomu se obrací zře­tel naší mysli, jak by naše České krá­lov­ství, jež nad ostatní důsto­jen­ství a statky milu­jeme a o jehož blaho usi­lu­jeme, bylo za našich časů ozdo­beno množ­stvím moud­rých mužů. Aby se nemu­seli věrní oby­va­telé krá­lov­ství, již bez pře­s­tání lač­něji po plo­dech věd, dopro­šo­vati v cizích zemích almužny, ale aby nalé­zali v krá­lov­ství stůl k pohoš­tění při­pra­vený, a už nebyli nuceni k cizím náro­dům puto­vati, v nezná­mých kra­jích žeb­rati, nýbrž aby sobě měli za slávu, že mohou jiné z ciziny zváti k lahod­nosti vůně a k účasti na tako­vém vděku, roz­hodli jsme se v život uvésti obecné učení v našem nej­pů­vab­něj­ším městě Praž­ském … Na tom učení budou věru dok­toři, mistři a žáci všech fakult…“