Zápisky o válce galské

Kniha prvá.

  1. Celá Gal­lie roz­dě­lena je v díly tři; z těchto v jed­nom bydlí Bel­gové, v dru­hém Aqui­tá­nové, ve
    tře­tím ti, kteří ve vlast­ním jazyku Cel­tové, v našem Gallové slují. Tito všichni mluvou, zří­ze­ním, zákony mezi sebou se liší. Gally od Aqui­tanů řeka Garumna, od Bel­gii Mat­rona a Sequana oddě­luje. Z nich všech nej­stat­nější jsou Bel­gové, poně­vadž od vzdě­la­nosti a vlíd­nosti pro­vin­cie nej­dále jsou vzdá­leni a nehrubé kupci k nim často při­chá­zejí, a věci, které ku zžen­štění ducha slouží, tam při­ná­šejí a nej­bližší jsou Ger­ma­nům, kteří byd­lejí za Rýnem, s nimiž usta­vičně válku vedou. Proto také Hel­ve­ti­ové nad ostatní Gally sta­teč­ností vyni­kají, poně­vadž skoro
    kaž­do­denně v bitvách s Ger­mány zápasí, bud od hra­nic svých je zahá­ně­jíce, bud sami v jejich
    zemí vál­číce. Jedna jejich část, o níž řečeno, že ji  drží Gallové, počíná od řeky Rho­danu, je ohra­ni­čena řekou Garum­nou, Oce­á­nem, hra­ni­cemi, dotýká se ze strany Sequan­ské a Hel­vet­ské také řeky Rýnu; svah má k severu. Bel­gové počí­nají od konce hra­nic Gall­ských, táh­nou se k dolej­šímu toku řeky Rhenu, hledí k severu a východu slunce. Aqui­ta­nie od reky Garony k horám Pyre­nej­ským a k té části Oce­ánu se táhne, která jest u Hispa­nie; hledí k severozápadu.
  2. U Hel­ve­tiů daleko nej vzne­še­něj­ším a nej­bo­hat­ším byl Orge­to­rix. Ten za kon­su­lo­vání M. Messaly a M. Pisona tou­hou po Kra­lo­vání ponuk­nut, spů­so­bil spi­ku­utí šlechty a obča­nům namlu­vil, aby s celými zástupy z území svého vytáhli, že, poně­vadž sta­teč­ností nade všecky vyni­kají, velmi snadno jest vlády nad celou Gul­lií se zmoc­niti. Pře­mlu­vil je k tomu tím snáze, poně­vadž Hel­ve­ti­ové ode­všad při­ro­ze­nou kraje svého polo­hou jsou sklí­čeni: Z jedné strany řekou Rýnem, velice širo­kým a hlu­bo­kým, který území Hel­vet­ské od Ger­ma­nii oddě­luje; z druhé strany velmi vyso­kým poho­řím Jur­ským, které se táhne mezi Sequan­skem a Hel­vet­skem; ze třetí jeze­rem Leman­ským a řekou Rho­da­nem, která tvoří roz­hraní mezi naší pro­vin­cií a Hel­ve­tany. Proto se stá­valo, ze málo v šíř se tou­lali a méně snadno do války se sou­sedy dáti se mohli Z toho lidé po vál­čení tou­žící veli­kou bolest měli, pro množ­ství pak lidí a pro slávu z války a sta­teč­nosti, že úzké hra­nice mají si domýš­leli, které na dél (jen) na 240 tisíc kroků, v šíř na 180 se rozkládaly.
  3. Pro uve­dené věci a pohnuti váž­ností Orge­ton­go­vou, usta­no­vili, to co by k tažení pat­řilo, zjed­ná­vati, sou­marů a vozů co nej­větší počet skou­piti, co nej­více polí ošiti, aby na pochodu zásoba obilí sta­čo­vala, s nej­bliž­šími obcemi mír a přá­tel­ství upe­vůo­vati. K vyko­nání toho mys­leli, že jim stačí dvě léta: na rok třetí vytáh­nouti záko­nem určili. K sehnání těch potřeb zvo­len Orge­to­rix. Ten pod­nikl posel­ství k obcím. Na té cesté pře­mlu­vil Kas­tika, syna Kata­man­ta­lo­edova, Sequana, jehož otec dlouhá léta v Sequan­sku pano­val a od senátu pří­te­lem národa řím­ského nazván byl, aby se zmoc­nil v své obci vlády, kte­rou měl před tím jeho otec, také Hae­dua Dum­no­riga, bra­tra Davi­ti­aka. který teh­dáž byl náčel­ní­kem obce, a velice u lidu oblí­ben, pře­mlu­vil a jemu dceru svou za man­želku dal. Doka­zo­val jim, že velmi snadno jest pokus pro­vésti, poně­vadž on sám vládu ve své obci dostane: že není pochyb­nosti o tom, ze z celé Gallíe nej­více mohou Hel­ve­ti­ové; že se svými záso­bami a svým voj­skem jim důstoj­ností krá­lov­ských zjedná, dotvr­zo­val. Na řeč tuto sli­bem a pří­sa­hou se navzá­jem zavá­zali, dou­fa­jíce, že mocí krá­lov­ské nabu­douce, pomocí tří nej­mo­hut­něj­ších a nej stat­něj­ších národů, celé Gal­lie se zmoc­nili mohou.
  4. Tato věc Hel­ve­tiům zra­dou se pro­nesla. Dle zvyků svých Orge­to­riga v oko­vech při svou vésti při­nu­tili. Odsou­ze­ného měl stih­nouti trest ten, aby byl ohněm spá­len. Usta­no­ve­ného dne k líčení pře Orge­to­rix k soudu veš­keru svou čeleď na 10.000 lidí ode­všad sehnal a všecky svě­řence a dluž­níky své, jichž veliký počet měl, tam­též svedl: pomocí těch vyrval se pře­lí­čení. Když občan­stvo pro tu věc popu­zeno zbraní práva svého domá­hati se sna­žilo, a množ­ství lidí z ven­kova úřa­dové shá­něli, Orge­to­rix zemřel; a není bez pode­zření, jak Hel­ve­ti­ové za to mají, že sám si na život sáhl.
  5. Po jeho smrti nicméně Hel­ve­ti­ové to, na čem se byli usta­no­vili, usku­teč­niti se snaží, aby ze svého území vytáhli. Když už mys­leli, že jsou k dílu tomu při­pra­veni, všecka svá města, počtem okolo dva­nácti, ves­nic asi 40, ostatní sou­borná sta­vení zápa­lují, všecko obilí mimo to, které sebou nésti chtěli spa­lují, aby, naději na návrat do domova odstra­níce, více byli při­pra­veni k pod­ni­kání veš­ke­rých nebez­pečí; na tři měsíce mle­tých potra­vin kaž­dému z domova sebou vzíti káží. Pře­mluví Rau­raky a Tul­lingy a Lato­víky sou­se­dící, aby k témuž se ura­díce, města svá i ves­nice zapá­líce, záro­veň s nimi vytáhli, a Boje, kteří za Rýnem byli obý­vali a na území Norické pře­šli a Noreii byli obklí­čili, k sobě je při­ja­vše co sou­druhy k sobě je připojili.
  6. Byly cel­kem dvě cesty, kte­rými mohli z domu se ode­brati. Jedna skrze Sequany, úzká a neschůdná mezi poho­řím Jurou a řekou Rho­da­nem, sotva taková, že tady jed­not­livé vozy pro­jíž­děly; hora pak velmi vysoká nad ní visela, že maličká hrstka snadno ji uhá­jiti mohla; druhá naší pro­vin­cií, mno­hem schůd­nější a vol­nější, poně­vadž mezi úze­mím Hel­ve­tiů a Allo­b­rogů, kteří nedávno byli sti­šeni, Rho­dan teče a ten na něko­lika mís­tech bro­dem se přebřede. Poslední město Allo­b­rogů a nej­bližší hra­ni­cím Hel­vet­ským jest Genava. Z tohoto města most k Hel­ve­tiům sahá. Měli za to, že Allo­b­rogy buď pře­mluví, poně­vadž se dotud s náro­dem Řím­ským pří­liš dobře smýš­leti nezdáli, buď mocí při­nutí, aby jim dovo­lili úze­mím svým táh­nouti. Když všecko k tažení uspo­řá­dáno bylo, den si usta­no­vili, kte­rého by se na břehu Rho­danu všickni sešli. Den tento byl 28. března za kon­zu­lo­vání L. Pisona a A. Gabinia.
  7. Když bylo Cae­sa­rovi zvěs­to­váno to, že oni pro­vin­cií naší táh­nouti se pokou­šejí, spěšně od města se ode­bere a co nej­vět­šími pochody do zadní Gal­lie spě­chá a ku Genavě při­razí. Pro­vin­cii veš­keré co nej­větší počet vojáků sebrati uloží (v zadní Gal­lii byla cel­kem jedna legie), most, který byl u Genavy, káže strh­nouti. Když se Hel­ve­ti­ové dově­děli o jeho pří­chodu, poslali k němu poslance nej­vzne­še­nější z obce, v kte­rémž posel­ství Nam­mejus a Veruklo­e­tius čelní místo měli, aby řekli, že mají v úmyslu beze všeho zlého pro­vin­cií táh­nouti, poně­vadž žádné jiné cesty nemají; že prosí, aby jim volno bylo s jeho sou­hla­sem toto pro­vésti. Cae­sar, poně­vadž v paměti měl, jak byl kon­zul L. Cas­sius zabit a voj­sko jeho od Hel­ve­tiů roze­hnáno, a pode jho posláno, mínil že se to dopus­titi nesmí, a domní­val se, že lidé smýš­lení nepřá­tel­ského, došedše mož­nosti táh­nouti skrze pro­vin­cii, kro­titi se nebu­dou od bez­práví a zlo­činu. Přece aby měl času, dokud by se voj­sko, které poru­čil, nese­šlo, odpo­vě­děl, že si vezme lhůtu na roz­mýš­le­nou: jestli něco chtějí, aby při­šli k němu znova dne 13. dubna.
  8. Mezi tím s tou legií, kte­rou s sebou měl a voj­skem, které se z pro­vin­cie sešlo, od jezera Leman­ského, kudy do řeky Rho­danu vtéká, k pohoří Juře, které území Sequanů od Hel­vetů dělí, na 19.000 kroků zeď do výše 16 stop a pří­kop pro­vedl. Doko­nav tuto práci, posádky roze­staví, tvrze opev­ňuje, aby, kdyby proti jeho vůli se pokou­šeli pře­jíti, jim to pře­ka­ziti mohl. Když den, o který se byl smlu­vil s poslanci nade­šel, a poslanci k němu se vrá­tili, pra­vil, že dle zvyku a pří­kladu národa řím­ského nemůže nikomu dovo­liti prů­chodu skrze pro­vin­cii, a kdyby se násilně jed­nati pokou­šeli, ozna­muje, že jim to pře­kazí. Hel­ve­ti­ové s této naděje svr­ženi, lodě srou­bi­vše a velmi mnoho vorů nadě­lavše, jiní brody Rho­dan­skými, kudy byla hloubka řeky nejmenší, nejed­nou ve dne, čas­těji v noci, jestli by pro­ra­ziti mohli se poku­si­vše, opev­ně­ním ohrady, i sbě­hem vojínů a stře­lami zahnáni, od pokusu toho upustili.
  9. Zbý­vala jim jedinká cesta skrze Sequan­sko, kudy proti vůli Sequanů pro úžiny táh­nouti nemohli. Když je sami pře­mlu­viti nemo­hou, posly k Hae­du­ovi Dum­no­ri­govi poslali, aby na jeho přímluvu od Sequanů toho dosáhli. Dum­no­rix u Sequanů přízní a štěd­rostí velmi mnoho mohl, a byl Hel­ve­tiům naklo­něn, poně­vadž z jejich obce dceru Orge­to­ri­govu za ženu byl pojal, a z touhy po kra­lo­vání po novo­tách bažil a chtěl, aby co nej­více obcí pro jeho dob­ro­diní mu bylo zavá­záno. Dá se tudíž do věci a vymůže na Sequa­nech, aby dovo­lili Hel­ve­tiům svým úze­mím táh­nouti a pro­vede to, že si na vzá­jem rukojmí dali: Sequa­nové, aby Hel­ve­tům v pochodu nebrá­nili, Hel­ve­tové, aby bez pří­koří a bez­práví přešli.
  10. Cae­sa­rovi se ozna­muje, že Hel­ve­tové mají na mysli skrze území Sequanů a Hae­duů táh­nouti do kra­jin San­tonů, které nejsou daleko od území Tolo­sat­ských, kte­ráž obec leží v pro­vin­cii. Kdyby se to stalo, sro­zu­mí­val, že to bude s veli­kým pro­vin­cie nebez­pe­čen­stvím, aby lidi bojovné, národu Řím­ského nepřá­tele na mís­tech lehko pří­stup­ných a na obilí velice boha­tých, měl za sou­sedy. Pro­tož ono opev­nění, které byl vysta­věl, dal pod moc T. Labi­e­novi, legá­tovi; sám do Itá­lie veli­kými pochody spě­chá, tam dvě legie sepi­suje, a tři, které v okolí Aqui­leje pře­zi­mo­valy, ze zim­ního ležení vyvádí, a kudy nej­kratší cesta přes Alpy byla, s těmito pěti legi­emi spěšně táhne. Tam Cen­t­roni a Grai­o­ce­lové a Katu­ri­gové výšin se zmoc­ni­vše, voj­sku v pochodu pře­ká­žeti se pokou­šejí. Zahnav je v čet­ných bitvách od Ocela, které poslední jest v přední pro­vin­cii, sed­mého dne do kra­jiny Vokon­tiů v zadní pro­vin­cii při­šel; odtud do území Allo­b­rogů, z Allo­b­rogů do Segusiav­ska voj­sko vede. Ti jsou vně pro­vin­cie za Rho­da­nem prví.

(úry­vek z knihy P. Sla­víčka C. Julia Cae­sara zápisky o válce gall­ské, 1882)

zdroj: https://archive.org/details/zapisky_o_valce_gallske/page/n1/mode/2up

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht