Zápisky o válce galské
Autor: Juilus Caesar, 58 - 50 před Kristem
Kniha prvá.
- Celá Gallie rozdělena je v díly tři; z těchto v jednom bydlí Belgové, v druhém Aquitánové, ve
třetím ti, kteří ve vlastním jazyku Celtové, v našem Gallové slují. Tito všichni mluvou, zřízením, zákony mezi sebou se liší. Gally od Aquitanů řeka Garumna, od Belgii Matrona a Sequana odděluje. Z nich všech nejstatnější jsou Belgové, poněvadž od vzdělanosti a vlídnosti provincie nejdále jsou vzdáleni a nehrubé kupci k nim často přicházejí, a věci, které ku zženštění ducha slouží, tam přinášejí a nejbližší jsou Germanům, kteří bydlejí za Rýnem, s nimiž ustavičně válku vedou. Proto také Helvetiové nad ostatní Gally statečností vynikají, poněvadž skoro
každodenně v bitvách s Germány zápasí, bud od hranic svých je zahánějíce, bud sami v jejich
zemí válčíce. Jedna jejich část, o níž řečeno, že ji drží Gallové, počíná od řeky Rhodanu, je ohraničena řekou Garumnou, Oceánem, hranicemi, dotýká se ze strany Sequanské a Helvetské také řeky Rýnu; svah má k severu. Belgové počínají od konce hranic Gallských, táhnou se k dolejšímu toku řeky Rhenu, hledí k severu a východu slunce. Aquitanie od reky Garony k horám Pyrenejským a k té části Oceánu se táhne, která jest u Hispanie; hledí k severozápadu. - U Helvetiů daleko nej vznešenějším a nejbohatším byl Orgetorix. Ten za konsulování M. Messaly a M. Pisona touhou po Kralování ponuknut, spůsobil spikuutí šlechty a občanům namluvil, aby s celými zástupy z území svého vytáhli, že, poněvadž statečností nade všecky vynikají, velmi snadno jest vlády nad celou Gullií se zmocniti. Přemluvil je k tomu tím snáze, poněvadž Helvetiové odevšad přirozenou kraje svého polohou jsou sklíčeni: Z jedné strany řekou Rýnem, velice širokým a hlubokým, který území Helvetské od Germanii odděluje; z druhé strany velmi vysokým pohořím Jurským, které se táhne mezi Sequanskem a Helvetskem; ze třetí jezerem Lemanským a řekou Rhodanem, která tvoří rozhraní mezi naší provincií a Helvetany. Proto se stávalo, ze málo v šíř se toulali a méně snadno do války se sousedy dáti se mohli Z toho lidé po válčení toužící velikou bolest měli, pro množství pak lidí a pro slávu z války a statečnosti, že úzké hranice mají si domýšleli, které na dél (jen) na 240 tisíc kroků, v šíř na 180 se rozkládaly.
- Pro uvedené věci a pohnuti vážností Orgetongovou, ustanovili, to co by k tažení patřilo, zjednávati, soumarů a vozů co největší počet skoupiti, co nejvíce polí ošiti, aby na pochodu zásoba obilí stačovala, s nejbližšími obcemi mír a přátelství upevůovati. K vykonání toho mysleli, že jim stačí dvě léta: na rok třetí vytáhnouti zákonem určili. K sehnání těch potřeb zvolen Orgetorix. Ten podnikl poselství k obcím. Na té cesté přemluvil Kastika, syna Katamantaloedova, Sequana, jehož otec dlouhá léta v Sequansku panoval a od senátu přítelem národa římského nazván byl, aby se zmocnil v své obci vlády, kterou měl před tím jeho otec, také Haedua Dumnoriga, bratra Davitiaka. který tehdáž byl náčelníkem obce, a velice u lidu oblíben, přemluvil a jemu dceru svou za manželku dal. Dokazoval jim, že velmi snadno jest pokus provésti, poněvadž on sám vládu ve své obci dostane: že není pochybnosti o tom, ze z celé Gallíe nejvíce mohou Helvetiové; že se svými zásobami a svým vojskem jim důstojností královských zjedná, dotvrzoval. Na řeč tuto slibem a přísahou se navzájem zavázali, doufajíce, že mocí královské nabudouce, pomocí tří nejmohutnějších a nej statnějších národů, celé Gallie se zmocnili mohou.
- Tato věc Helvetiům zradou se pronesla. Dle zvyků svých Orgetoriga v okovech při svou vésti přinutili. Odsouzeného měl stihnouti trest ten, aby byl ohněm spálen. Ustanoveného dne k líčení pře Orgetorix k soudu veškeru svou čeleď na 10.000 lidí odevšad sehnal a všecky svěřence a dlužníky své, jichž veliký počet měl, tamtéž svedl: pomocí těch vyrval se přelíčení. Když občanstvo pro tu věc popuzeno zbraní práva svého domáhati se snažilo, a množství lidí z venkova úřadové sháněli, Orgetorix zemřel; a není bez podezření, jak Helvetiové za to mají, že sám si na život sáhl.
- Po jeho smrti nicméně Helvetiové to, na čem se byli ustanovili, uskutečniti se snaží, aby ze svého území vytáhli. Když už mysleli, že jsou k dílu tomu připraveni, všecka svá města, počtem okolo dvanácti, vesnic asi 40, ostatní souborná stavení zápalují, všecko obilí mimo to, které sebou nésti chtěli spalují, aby, naději na návrat do domova odstraníce, více byli připraveni k podnikání veškerých nebezpečí; na tři měsíce mletých potravin každému z domova sebou vzíti káží. Přemluví Rauraky a Tullingy a Latovíky sousedící, aby k témuž se uradíce, města svá i vesnice zapálíce, zároveň s nimi vytáhli, a Boje, kteří za Rýnem byli obývali a na území Norické přešli a Noreii byli obklíčili, k sobě je přijavše co soudruhy k sobě je připojili.
- Byly celkem dvě cesty, kterými mohli z domu se odebrati. Jedna skrze Sequany, úzká a neschůdná mezi pohořím Jurou a řekou Rhodanem, sotva taková, že tady jednotlivé vozy projížděly; hora pak velmi vysoká nad ní visela, že maličká hrstka snadno ji uhájiti mohla; druhá naší provincií, mnohem schůdnější a volnější, poněvadž mezi územím Helvetiů a Allobrogů, kteří nedávno byli stišeni, Rhodan teče a ten na několika místech brodem se přebřede. Poslední město Allobrogů a nejbližší hranicím Helvetským jest Genava. Z tohoto města most k Helvetiům sahá. Měli za to, že Allobrogy buď přemluví, poněvadž se dotud s národem Římským příliš dobře smýšleti nezdáli, buď mocí přinutí, aby jim dovolili územím svým táhnouti. Když všecko k tažení uspořádáno bylo, den si ustanovili, kterého by se na břehu Rhodanu všickni sešli. Den tento byl 28. března za konzulování L. Pisona a A. Gabinia.
- Když bylo Caesarovi zvěstováno to, že oni provincií naší táhnouti se pokoušejí, spěšně od města se odebere a co největšími pochody do zadní Gallie spěchá a ku Genavě přirazí. Provincii veškeré co největší počet vojáků sebrati uloží (v zadní Gallii byla celkem jedna legie), most, který byl u Genavy, káže strhnouti. Když se Helvetiové dověděli o jeho příchodu, poslali k němu poslance nejvznešenější z obce, v kterémž poselství Nammejus a Verukloetius čelní místo měli, aby řekli, že mají v úmyslu beze všeho zlého provincií táhnouti, poněvadž žádné jiné cesty nemají; že prosí, aby jim volno bylo s jeho souhlasem toto provésti. Caesar, poněvadž v paměti měl, jak byl konzul L. Cassius zabit a vojsko jeho od Helvetiů rozehnáno, a pode jho posláno, mínil že se to dopustiti nesmí, a domníval se, že lidé smýšlení nepřátelského, došedše možnosti táhnouti skrze provincii, krotiti se nebudou od bezpráví a zločinu. Přece aby měl času, dokud by se vojsko, které poručil, nesešlo, odpověděl, že si vezme lhůtu na rozmýšlenou: jestli něco chtějí, aby přišli k němu znova dne 13. dubna.
- Mezi tím s tou legií, kterou s sebou měl a vojskem, které se z provincie sešlo, od jezera Lemanského, kudy do řeky Rhodanu vtéká, k pohoří Juře, které území Sequanů od Helvetů dělí, na 19.000 kroků zeď do výše 16 stop a příkop provedl. Dokonav tuto práci, posádky rozestaví, tvrze opevňuje, aby, kdyby proti jeho vůli se pokoušeli přejíti, jim to překaziti mohl. Když den, o který se byl smluvil s poslanci nadešel, a poslanci k němu se vrátili, pravil, že dle zvyku a příkladu národa římského nemůže nikomu dovoliti průchodu skrze provincii, a kdyby se násilně jednati pokoušeli, oznamuje, že jim to překazí. Helvetiové s této naděje svrženi, lodě sroubivše a velmi mnoho vorů nadělavše, jiní brody Rhodanskými, kudy byla hloubka řeky nejmenší, nejednou ve dne, častěji v noci, jestli by proraziti mohli se pokusivše, opevněním ohrady, i sběhem vojínů a střelami zahnáni, od pokusu toho upustili.
- Zbývala jim jedinká cesta skrze Sequansko, kudy proti vůli Sequanů pro úžiny táhnouti nemohli. Když je sami přemluviti nemohou, posly k Haeduovi Dumnorigovi poslali, aby na jeho přímluvu od Sequanů toho dosáhli. Dumnorix u Sequanů přízní a štědrostí velmi mnoho mohl, a byl Helvetiům nakloněn, poněvadž z jejich obce dceru Orgetorigovu za ženu byl pojal, a z touhy po kralování po novotách bažil a chtěl, aby co nejvíce obcí pro jeho dobrodiní mu bylo zavázáno. Dá se tudíž do věci a vymůže na Sequanech, aby dovolili Helvetiům svým územím táhnouti a provede to, že si na vzájem rukojmí dali: Sequanové, aby Helvetům v pochodu nebránili, Helvetové, aby bez příkoří a bezpráví přešli.
- Caesarovi se oznamuje, že Helvetové mají na mysli skrze území Sequanů a Haeduů táhnouti do krajin Santonů, které nejsou daleko od území Tolosatských, kteráž obec leží v provincii. Kdyby se to stalo, srozumíval, že to bude s velikým provincie nebezpečenstvím, aby lidi bojovné, národu Římského nepřátele na místech lehko přístupných a na obilí velice bohatých, měl za sousedy. Protož ono opevnění, které byl vystavěl, dal pod moc T. Labienovi, legátovi; sám do Itálie velikými pochody spěchá, tam dvě legie sepisuje, a tři, které v okolí Aquileje přezimovaly, ze zimního ležení vyvádí, a kudy nejkratší cesta přes Alpy byla, s těmito pěti legiemi spěšně táhne. Tam Centroni a Graiocelové a Katurigové výšin se zmocnivše, vojsku v pochodu překážeti se pokoušejí. Zahnav je v četných bitvách od Ocela, které poslední jest v přední provincii, sedmého dne do krajiny Vokontiů v zadní provincii přišel; odtud do území Allobrogů, z Allobrogů do Segusiavska vojsko vede. Ti jsou vně provincie za Rhodanem prví.
(úryvek z knihy P. Slavíčka C. Julia Caesara zápisky o válce gallské, 1882)
zdroj: https://archive.org/details/zapisky_o_valce_gallske/page/n1/mode/2up