Žižkův řád vojenský

Z milosti a z daru Otce a Pána Boha vše­mo­hou­cího uvě­ři­vše a při­je­vše osví­cení jisté, stálé, ohlá­šené a důvodné pravdy a zákona Božího:

Nej­prvé, abychom slovu Božímu svo­bodu dali v kázaní všudy, s žád­ného místa nevy­mlou­va­jíce, a to v svých srd­cích míle při­jí­ma­jíce, sku­tečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili.

Druhé, abychme tělo a krev Pána našeho Ježiše Krista, Boha vše­mo­hou­cího, všickni při­jí­mali s bázní, s nábo­žen­stvím a s pocti­vostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žád­ných osob nevy­mě­ňu­jíce, je k tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý tejden.

Třetí, abychme kněž­stvo při­vedli a uvedli k životu syna Božího, Pána Jezu Krista, a k životu apoš­tolskému, a nadání jich a zboží sva­to­ku­pec­tví rušili a zka­zili s pomocí Boží.

Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hří­chy smr­te­dlné i všední sta­vo­vali, rušili a kazili; potom na krá­lích, na kní­ža­tech i na páních, na měš­ťa­nech, na řeme­sl­ní­cích, na robo­tě­žích i na všech lidech muž­ského i žen­ského pohlaví a poko­lení, žád­ných osob nevy­mě­ňu­jíce, sta­rých ani mla­dých, a vždy s pomocí Pána Boha všemohoucího.

A kdož by těchto kusuov a arti­ku­luov svrchu psa­ných držeti a jich sku­tečně vésti i plniti nechtěl, jich pomá­hati hájiti a brá­niti, toho, žád­ného nevy­míně, aniž chcme trpěti na poli mezi sebou i u voj­ště s Boží pomocí a na hra­dích, na tvr­zech, v měs­tech, v měs­teč­kách hra­ze­ných i ote­vře­ných, ve vsích i ve dvo­řích, žád­ného miesta nevy­mě­ňu­jíce ani vymlou­va­jice, ale nevy­ní­ma­jíce, všecky všudy napo­mí­nati, raditi, puditi, honiti k tomu dob­rému s pomoci Pána Boha našeho.

A pro­tož hnuti jsouce duchem dob­rým, věd­úce a rozo­mě­jíce, že všecky tohoto světa věci jsou pad­úci a minulé, ale pravda Pána Jezu Krista, Boha vše­mo­hou­cího, zůstává na věky:

My, Jan bratr Žižka z Kali­chu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysm­burka a z Vřeš­ťova, Jan z Počtajna na Žam­pa­chu, Boček z Kun­statu a odji­nud z Jevi­šo­vic, Bar­toš a Ber­nart, bratří z Vale­čova, Bar­toš, Jan, Mar­tin, bratři z Vysoké; a my, purkmistři a kon­šelé i všecky obce města Hradce nad Labem a Čáslavi; my, Beneš z Mokro­vús, Jaro­slav z Kali­chu, Vác­lav Horyna z Hon­bic, Křišťan z Žer­no­sek, Frencl z Litož­nic, Jíra z Řečice, Jan z Stu­dené; a my, purg­mistr a kon­šelé i všecka obec města Jaro­měře; my, Zdi­slav Zeman, Vavři­nec Polák z Paňova, Bla­žek z Kra­lup, Jakub z Bře­zové, Pet­řík Krá­lo­vec z Při­b­ramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Mar­tin z Borov­nice, Havel Oreb­ský; a my, purg­mistr a kon­šelé i všecka obec města Dvora; a my, Chúst­ník z Košova, Ondřej z Stu­dené, Šárka z Slav­ného, Křiž Set­ník, Beneš Set­ník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Hosta­čova, Polévka z Hošťky, Miku­láš Oreb­ský, Veta z Chlum­čan, Lito­bor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horo­šo­vic, Jan Baš­tin, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Miku­láš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purg­mistři, kon­šelé i všecky obce pan­ské, rytíř­ské, panoš­ské, měst­ské, žád­ných nevy­mě­ňu­jíce ani vymlouvajíce;
my všichni svrchupsaní ke všem i všech pro­síme, řádně napo­mí­na­jíce při­ka­zu­jeme i chcme tomu, aby řádné poslu­šen­stvi bylo; nebo skrze nepo­slu­šen­ství a neřádné vej­tržky veliké škody i jsme brá­vali na brat­řích i na stat­cích a hanbu často od nepřá­tel Božích a našich trpěli. Již s pomoci Boží a vaší i všech věr­ných míníce se toho vystříci těmito obyčeji:

Nej­prvé, když bychom chtěli vytrh­n­úti z města kte­rého, neboli kde se hnouti chtěli z miesta, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed nejez­dil k městu ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hos­pody zastá­vat, ani se kde polem klad bez dopuš­tění a roz­ká­zaní města jme­no­va­ného od jme­no­va­ných star­ších hejtma­nuov, kte­říž na to a k tomu vydáni a jme­no­váni budou. A jestliže by se kdo jinde polo­žil a vytrhl neboli posta­vil bez roz­ká­zaní těch star­šich, chtěli bychom pomstiti a popra­viti nad nim i nad tako­vým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k nepo­sluš­ným, buď kdož buď, kte­ré­hož­koli řádu, žád­ných osob nevynímajíce.

A když by se chtěli hnouti z toho místa, kdež by polem leželi, s dopuš­tě­ním a roz­ká­zá­ním těch star­ších jme­no­va­ných aby vytrhli na pole, kdež by místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zče­kali, aby se všecko voj­sko hnulo z stanoviště.

A žádný aby neza­pa­lo­val, buď ani kde jinde pálil, kdy­bychme táhli nebo leželi, jedno ti, ješto k tomu vydáni a usta­veni budou, to pod veli­kou poku­tou, aby toho žádní jiní nečinili.

Potom, než by se ihned z města hnuli, prvé než by které věci činili a roz­ká­zali, aby se nej­prv Pánu Bohu mod­lili, klek­nouc a pad­nouc před tělem Božím a před tváří Boží, když vytr­žení bude z voj­ska anebo z města, aby Pán Buoh vše­mo­houcí ráčil svou pomoc dáti a tu svou při sva­tou pro­vésti k své svaté chvále a k roz­mno­žení toho dob­rého a věr­ným k spa­sení a ku pomoci.

Pak potom lidi aby šiko­vali nebo zři­dili, kaž­dou rotu pod své kor­úhve, heslo aby bylo pově­děno, a potom aby se hned i hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šiko­vána ten den pod svejmi kor­úhvemi; a jiní aby se v ně nemí­sili, ani jim pře­ká­želi, ani se kam odtr­hali. Jakož komu kde a jakž které roty nebo kor­úhve šiko­vány budou, aby tak táhli v svém šiku a pohro­madě, jedni k dru­hejm se nemí­se­jíce, a to opa­trně, napřed i nazad i na stra­nách voj­ska ostří­ha­jíce i sami sebe, jakož komu kde od star­ších poru­čeno bude.

A jestliže by Buoh neu­cho­val, že by kte­rou škodu vzeli skrze jich neo­pa­tr­nosti a zmeškání které neb těch hejtma­nův u voj­ště, neboli na var­tách nebo na poli neb v strá­žech, kdež jim poru­čeno bude a svě­řeno od star­ších a od obcí, žád­ných osob nevy­mě­ňu­jíce, mínieť i chtie nad námi hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm popra­viti, i k stat­kuom, a pomstiti, bud kníže, pán nebo ktož­ko­li­věk, žád­ných osob nevy­mě­ňu­jíce, ani vymlouvajíce.

Ale jestliže by kde Pán Buoh dal nepřá­tely pře­moci a pora­ziti, města, tvrze, hradu dobyti, táh­nouce polem nebo polem ležíce, kte­rých kořistí dobyti: aby ten vza­tek a ty kořisti sne­seny, sve­deny, sve­zeny a na hro­madu skla­deny byly, kdež by bylo tomu místo uká­záno a jme­no­váno od star­ších, buďto mnoho nebo málo. A k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, pan­ských, rytíř­ských, městčích i robo­těn­cuov, aby věrně způ­so­bili ty věci chudým i boha­tým, a spra­ved­livě, jakž na koho sluší, roz­dány a roz­dě­leny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zacho­val. Jestli pak že by co kto vzal neboli zacho­val, a to bylo usvěd­čeno dob­rejm, svě­do­mím, k tomu tako­vému chtěli by popra­viti, k jeho hrdlu i k statku, buď kdož buď, žád­ných osob nevy­ní­ma­jíce, jakožto k zlo­ději Božímu a obec­nému, jakož se jest stalo Acha­novi pro čepici dcer krá­lov­ských a pro plášť, neboli jinou smrtí, buďto kníže, pán, rytíř nebo panoše, měš­tě­nín, řeme­sl­ník nebo sed­lák, ižád­ného nevy­mlou­va­jice ani k voso­bám hle­díce a zříce, s pomoci Boží tako­vým činiti nad nimi pomstu.

Dále svá­ruov, kři­kuov a potr­hání aby žád­ných nebylo u voj­ště ani mezi námi.

Jestliže by kdo koho bil, ranil, ochro­mil nebo zabil, buď nad ním pomš­těno podlé zákona Božího, jako Pán Buoh dopustí, žád­ného nevy­mě­ňu­jíce ani k voso­bám zříce.

Dále vězte, že kdo by se koli­věk kradl nebo šel nebo jel aneb vezl od nás z voj­sky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuš­tění star­šich jme­no­va­ných svrchu, a zna­mení jis­tého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měš­tě­nín, řeme­sl­ník nebo robo­těž nebo kte­rýž­ko­li­věk člo­věk, a byl by popa­den, že chtí k jeho hrdlu i k statku popra­viti jakožto nad zlo­dě­jem nevěr­ným, jenž se krade od pře Boží a věr­ných bratří z voj­sky, kdež voj­sko bude nebo leží.

Také nechcem trpěti mezi sebou nevěr­ných, nepo­sluš­ných, lhá­řuov, zlo­dě­jův, kost­ká­řův, lou­pež­ni­kuov, plun­d­ré­řuov, opil­cuov, lajcí, smil­ní­kuov, cizo­lož­ní­kuov, smil­nic a cizo­lož­nic i všech zjev­ných hříš­ní­kuov a hříš­nic; ty všeckny z sebe chcme puditi a honiti, nad nimi popra­vo­vati s pomocí Tro­jice svaté vedlé zákona Božího.

Míniť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, rytíři, panoše, měš­ťané, řeme­sl­níci i robo­těži svrchupsaní a jme­no­vaní, i všecky obce s pomocí Boží a obecní ze všech neřá­duov trestati i bíti, tres­tá­ním honiti, mrs­kati, bíti i zabí­jeti, stí­nati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kte­réž pomsty na zlé slu­šejí vedlé zákona Božího, nižád­ných osob nevy­ní­ma­jíce ze všech sta­vuov, muž­ského i žen­ského pohlaví.

A tak budeme-li zacho­vá­vati, činiti a plniti arti­kule svrchu psané a spa­si­te­dlné, Pán Buoh bude s námi svú svatú milostí a pomocí, neb to při­sluši k boji Božímu tak činiti, dobře, křes­ťan­sky, v lásce zří­zeni, v bázni Boží živu bejti, své žádosti, potřeby i naděje v Pánu Bohu setr­vale bez pochy­bení polo­žiti, čeka­jíce od něho věčné odplaty.

I pro­sí­meť vás, milé obce, ve všech a ze všech kra­jin, kní­žat, pánuov, rytí­řuov, panoší, měš­ťa­nuov, řeme­sl­ní­kuov, robo­tě­žuov, sed­lá­kuov i lidí všech sta­vuov a zvláště napřed všech věr­ných Čechuov, abyšte se k tomu dob­rému svo­lili a nám toho radni a pomocni byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti chcme, pro milého Pána Boha, pro jeho svaté umu­čení, pro vysvo­bo­zení pravdy zákona Božího, sva­tých a jich zve­le­bení, ku pomoci věr­ným církvi svaté a zvláště jazyka čes­kého i slo­ven­ského, i všeho křes­ťan­ství, ku pozdvi­žení věr­ným a ku potupě neú­stup­ným a zjev­ným kací­řuom a pokry­tým i zloškvr­ní­kům, aby to Pán Buoh vše­mo­houcí nám i vám ráčil svou pomoc dáti a sví­tě­ziti nad nepřá­tely svými i našimi, a za nás i s vámi bojo­vati svou mocí a neod­lu­čo­vati nás své svaté milosti. Amen.

Budiž Pán Buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí Tro­jici svaté! A toho pro lepší svě­domí a potvr­zení a jis­totu s větší pil­ností vedlé ducho­ven­ství nad bidný rozum světa tohoto, my svrchupsaní s dob­rým roz­mys­lem vědomě, dobrou volí k tomuto zápisu a listu svo­lu­jeme, a svo­lu­jeme jej sku­tečně držeti a zacho­vati i ostří­hati s pomocí nestvo­řené a na věky požeh­nané Tro­jice svaté. Amen.

Tak Pán Buoh dej !

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht