Fidel Castro

Fidel Castro, sou­časný kubán­ský před­seda vlády a před­seda státní rady (tyto dvě funkce spo­juje v jednu v roce 1976), dik­tá­tor, zakla­da­tel prv­ního komu­nis­tic­kého státu na západní polo­kouli, při­chází na svět 13. srpna roku 1927 v Mayari v kubán­ské pro­vin­cii Ori­ente v rodině plantážníka.

Fidel Castro (*1926) proslul kromě jiného svými několikahodinovými projevy

Fidel Castro (*1926) pro­slul kromě jiného svými něko­li­ka­ho­di­no­vými projevy

Po absol­vo­vání kato­lické střední školy v Havaně (Cole­gio de Belen) stu­duje pak Fidel Castro na práva na Havan­ské uni­ver­zitě (1945–50) – za stu­dií se Castro aktivně účastní stu­dent­ského hnutí, orga­ni­zu­jí­cího pro­ti­vládní demonstrace.

Po stu­di­ích se Castro krátce věnuje advo­ka­cii, nicméně záhy vstu­puje do refor­mis­tické strany Orto­doxo, za níž se snaží zís­kat křeslo v kubán­ském kon­gresu – když ale F. Batis­tuta pře­vra­tem svrhne vládu C. P. Socarrase a zruší ústavu, k plá­no­va­ným vol­bám nedojde.

Fidel Castro se roz­hodne Batis­tu­tův dik­tá­tor­ský režim svrh­nout – dne 26. čer­vence roku 1953 vede sku­pinu 106 revo­lu­ci­o­nářů do útoku na vojen­ská kasárna Mon­cada v San­ti­agu de Cuba, nicméně nepří­liš dobře při­pra­vená akce skončí fiaskem – Batis­tu­tovi vojáci zabijí nebo zajmou vět­šinu z Cast­ro­vých spo­lu­bo­jov­níků, Fidel Castro je odsou­zen na 15 let do vězení.

V roce 1954, kdy je Batis­tuta pod tla­kem veřej­ného mínění donu­cen k celo­ná­rodní vše­o­becné amne­stii, je Fidel Castro pro­puš­těn a odchází do Mexika, kde chce vytvo­řit revo­luční armádu a při­pra­vit ji na povstání, které nazve „26. čer­vence“ na paměť nezda­ře­ného útoku na kasárna Moncada.

Dru­hého pro­since roku 1956 pak Fidel Castro se sku­pi­nou dva­a­osm­de­sáti mužů, mimo jiné se svým bra­t­rem a s Che Gue­va­rou, při­stává na již­ním pobřeží své rodné pro­vin­cie Ori­ente – čeká ho ale opět neú­spěch, ope­race je odha­lena a Batis­tu­tovi vojáci všechny povstalce, kromě asi dva­nácti mužů, zatknou.

Fidel Castro a jeho nej­bližší ale Batis­tu­to­vým lidem unik­nou a odchá­zejí do hor Sierra Maestra, kde pokra­čují v par­ty­zán­ských akcích a vedou pro­pa­gan­dis­tic­kou kam­paň za vítěz­ství své věci mezi rol­níky a střední tří­dou. „Hnutí 26. čer­vence“ pak postu­pem času zís­kává stále více příznivců.

Po vypuk­nutí celo­ná­rod­ního povstání 1. ledna roku 1959 Batis­tuta opouští Kubu a prchá do fran­kis­tic­kého Špa­něl­ska, o den poz­ději pak Fidel Castro se svými oddíly obsa­zuje Havanu, kde pře­bírá fak­tic­kou moc v zemi a jme­nuje sám sebe kubán­ským premiérem.

Přes­tože během revo­luce Fidel Castro sli­buje, že vytvoří čest­nou vládu, přes­tože zaru­čuje svo­bodu tisku a respek­to­vání práva jed­not­livce na sou­kromý maje­tek (tak jak to sta­noví kubán­ská ústava z roku 1940), nechává ihned po svém nástupu k moci popra­vit více než tisíc Batis­tu­to­vých pří­vr­ženců a dal­ších pro­tiv­níků a začíná pře­tvá­řet fun­gu­jící eko­no­miku země podle soci­a­lis­tic­kých prin­cipů – zkon­fis­kuje veš­kerý ame­rický maje­tek (v hod­notě více než jedné mili­ardy ame­ric­kých dolarů) a odsoudí „yan­ke­e­ov­ský impe­ri­a­lis­mus“. V reakci na to Spo­jené státy (přes­tože v roce 1959 Cast­rův režim uznají), pře­ruší 31. ledna roku 1961 s Kubou, pře­jme­no­va­nou na Ost­rov svo­body, diplo­ma­tické styky, dodnes neobnovené.

Poz­ději téhož roku Fidel Castro ote­vřeně při­zná, že byl vždy mar­xista, své původně národně soci­ální revo­luci dá komu­nis­tický obsah a začne při­jí­mat jak hos­po­dář­skou, tak vojen­skou pomoc ze Sovět­ského svazu a Číny.

Invaze v zátoce sviní skončila pro američany nevalně. Zajaté vojáky poté castrův režim vyměnil za dětské jídlo a léky v hodnotě 53 milionů dolarů.

Invaze v zátoce sviní skon­čila pro ame­ri­čany nevalně. Zajaté vojáky poté cast­rův režim vymě­nil za dět­ské jídlo a léky v hod­notě 53 mili­onů dolarů.

Svoji moc nad Kubou pak Fidel Castro upevní ještě téhož roku šoku­jící poráž­kou Ame­ri­čany pod­po­řené a uboze při­pra­vené a vedené invaze kubán­ských emi­grantů na Pláž sviní (Bahína de Cochi­nos; 17. dubna roku 1961). Po tomto svém vítěz­ství Castro pro­hlásí Kubu za soci­a­lis­tic­kou republiku.

Násle­du­jí­cího roku, roku 1962, ale i Castro okusí porážku – Spo­jené státy při­nutí Sovět­ský svaz stáh­nout z Kuby rakety. Tento inci­dent pak vstoupí do his­to­rie pod názvem kubán­ská krize.

V prů­běhu šede­sá­tých let se Fidel Castro, od roku 1965 sto­jící v čele Komu­nis­tické strany Kuby, pokouší o vývoz svých poli­tic­kých idejí za hra­nice Kuby, při­tom se též snaží o zís­kání vedoucí úlohy v Hnutí nezú­čast­ně­ných – první pokus, v Bolí­vii, ztros­kotá po Gue­va­rově smrti v roce 1967, v letech sedm­de­sá­tých kubán­ští vojáci, záso­bo­vaní a vyzbro­jení Sovět­ským sva­zem, pod­po­rují aktivně mar­xis­tická povstání v celé latin­sko­a­me­rické oblasti, stejně jako např. v Africe, kde jen v Mosam­biku či Angole bojuje na stra­nách komu­nis­tic­kých osvo­bo­ze­nec­kých sku­pin bojuje na pade­sát tisíc Kubánců.

Pro zají­ma­vost, v roce 1971 je Castrovi v Praze udě­len čestný dok­to­rát Uni­ver­zity Karlovy.

Po eko­no­mické stránce se ale Kubě již od počátku Castrova režimu nedaří, státní a kolek­tivní vlast­nic­tví, totální cen­t­ra­lis­mus eko­no­miky, zákaz pod­ni­kání, to vše vede v postup­nému úpadku, který je od šede­sá­tých let mocně při­ži­vo­ván blo­ká­dou Kuby ze strany Spo­je­ných států ame­ric­kých a který se ještě pro­hloubí počát­kem deva­de­sá­tých let po roz­padu Sovět­ského svazu a celého východ­ního bloku.

V sou­čas­nosti pro­žívá kubán­ský režim svá nej­těžší léta – eko­no­mika je na dně, nespo­ko­je­nost oby­va­tel­stva roste, mezi­ná­rodní izo­lace sílí. Ale komu­nis­tický castrov­ský režim, jeden z posled­ních svého ražení na světě, se stále drží u moci a důsledně potírá i ten nejmenší záro­dek opo­zice – jak dlouho se mu to ještě bude dařit, je otáz­kou, na kte­rou zatím není odpovědi.

Pou­žitá literatura

  1. Phil­lips, Ch.: 600 nej­vý­znam­něj­ších dik­tá­torů a tyranů v dějinách
  2. Geyer, G. A.: Fidel Castro
  3. Nálevka, V.: Fidel Castro

Tento člá­nek vznik­nul v rámci zim­ního semestru e‑learningového kurzu e‑semestr dějepis.com a jeho autor­kou je Petra Hynková.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht