Lidé z německých zemí byli na území Česka již od 13. století

Kolo­ni­zaci méně atrak­tiv­ních částí území zemí koruny české (výše polo­žená území, pohra­niční oblasti) můžeme dělit na kolo­ni­zaci vnitřní, která pro­bí­hala za pomoci stá­va­jí­cích oby­va­tel nížin a na kolo­ni­zaci vnější, kdy bylo potřeba zapo­jit oby­va­tele sou­sed­ních zemí. Z časo­vého pohledu můžeme říci, že vnitřní kolo­ni­zace začala dříve, ale pokra­čo­vala ply­nule i v době, kdy dochá­zelo ke kolo­ni­zaci vnější.

Loká­tor vysa­zuje ves

Počá­tek kolo­ni­zace čes­kého území bychom mohli dato­vat již do sto­letí dva­nác­tého. Teprve za vlády Pře­mysla Otakara I. tak byli k osíd­lení neo­byd­le­ných území pozváni i oby­va­telé nej­prve z Porýní a Pomo­haní, poz­ději ze Saska, Bavor­ska, Horní Falce a Rakouska. Podle někte­rých his­to­riků během druhé polo­viny 13. sto­letí osíd­lilo východní země až na 200 tisíc sed­láků z němec­kých zemí. I když Němci při­chá­zeli vět­ši­nou ve sku­pin­kách, poměrně snadno se mísili s čes­kým oby­va­tel­stvem a k národ­nost­ním tře­ni­cím téměř nedocházelo.

Místo, na kte­rém vzniklo nové osíd­lení – ať již město či ves – bylo vyhle­dáno a ozna­čeno tzv. loká­to­rem. Území v tako­výchto síd­lech pak bylo plá­no­vitě roz­mě­řeno, roz­dě­leno a nově zaklá­daná sídla mají vět­ši­nou dodnes patrné pra­vi­delné uspo­řá­dání. Loká­tor byl za úspěch zalo­žení sídla zod­po­vědný a poté se vět­ši­nou stá­vali rych­táři. I samotní loká­toři byli německé i české národ­nosti. Mezi úspěšná města zalo­žená tzv. na zele­ném drnu patří napří­klad České Budějovice.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht