Možnosti obrany ČSR v 1938

Mož­nosti obrany ČSR proti německé agresi v září 1938

Čes­ko­slo­ven­ská repub­lika jež vznikla roz­pa­dem Rakousko-Uher­ského moc­nář­ství měla velice nepří­z­ni­vou geostra­te­gic­kou polohu. Čechy byly ze všech stran sevřeny Němec­kem, Morava po anšlusu také a Slo­ven­sko bylo mezi Pol­skem a Maďar­skem, které se nikdy neta­jili neli­bostí vůči ČSR, sevřeno jako mezi mlýn­skými kameny. Z cel­kové délky hra­nice 4120km bylo bez­peč­ných pouze 201 km s Rumun­skem, které nemělo s ČSR sporu a bylo sou­částí tzv. Malé Dohody, spolu s ČSR a Jugoslávii.

Nicméně až do ledna roku 1933 před­po­klá­dala armáda v pří­padě napa­dení Němec­kem útoč­nou válku, neboť německý Rei­chswehr čítal pou­hých 100 000 mužů a nepřed­sta­vo­val tak pro Čes­ko­slo­ven­skou armádu váž­ného pro­tiv­níka. S nástu­pem Adolfa Hit­lera k moci v Německu právě v lednu 1933 se však situ­ace pováž­livě změ­nila. Hit­ler se pus­til do budo­vání nové německé armády – Wehr­machtu, která měla již brzy ohro­mit svět svou mohut­nou silou, kdy v prů­běhu 3let (1939–1942) ovládne vel­kou část Evropy a Ruska. Roz­drtí fran­couz­skou, pol­skou, jugo­sláv­skou, řec­kou, brit­skou, ale také sovět­skou armádu. Nicméně gene­rální štáb ČSR roku 1935 vypra­co­val obranný plán, který se sna­žil v prů­běhu tří let (1936–1938) naplnit.

Lehké opevnění vzor 36 na jižní Moravě (autor: Lukáš Malý)

Lehké opev­nění vzor 36 na jižní Moravě (autor: Lukáš Malý)

Gene­rál Karel Husá­rek se stává ředi­te­lem ŘOP (ředi­tel­ství opev­ňo­va­cích prací) a stra­te­gická obranná kon­cepce je při­jata. Podél hra­nic s Němec­kem, Rakous­kem, Maďar­skem a Pol­skem bude vybu­do­vána nej­mo­hut­nější a nej­mo­der­nější for­ti­fi­kační sys­tém své doby. Výstavbu opev­nění lze roz­dě­lit do tří fází:

  1. fáze – 1935 – je při­jat plán výstavby těž­kého opev­nění a pev­ností, pro­bí­hají vymě­řo­vací práce a stavba prv­ních objektů.
  2. fáze – 1936 – ŘOP zjiš­ťuje, že není schopno včas vybu­do­vat linii těž­kého opev­nění, a proto je situ­ace pře­hod­no­cena a napříště mají pri­o­ritu objekty leh­kého opev­nění (LO vz.36), což jsou malé pev­nůstky pro pří­mou palbu velmi podobné pev­nůstkám na Magi­no­tově linii.
  3. fáze – 1937-září 1938 – na počátku roku 1937 při­chází roz­hod­nutí z ŘOP, které znovu pře­hod­no­cuje kon­cepci výstavby, ten­to­krát je to v oblasti leh­kých objektů, LO vz. 36 je shle­dáno za nedo­sta­tečné a místo toho je napříště sta­věno LO vz. 37, které se od před­cho­zího typu liší pře­de­vším tím, že zbraně objektu nejsou namí­řeny proti pro­tiv­ní­kovi, ale do stran. Tyto pev­nůstky sestá­vají nej­roz­ší­ře­něj­ším dru­hem objektů vybu­do­va­ných v našem pohraničí.

 

V září roku 1938 bylo vybu­do­váno 864 objektů leh­kého opev­nění vz. 36, 9148 objektů leh­kého opev­nění vz. 37 a 264 objektů těž­kého opev­nění (z toho 35 tvr­zo­vých). Vzhle­dem k faktu, že čsl. opev­nění mělo být dokon­čeno začát­kem 50. let je zcela jasné, že v roce 1938 nebylo ještě ani zda­leka dokon­čeno, nicméně i tak před­sta­vo­valo impo­zantní obran­nou linii, se kte­rou musel agre­sor počítat.

Samotní němečtí gene­rá­lové Hit­lera zra­zo­vali od útoku proti ČSR, neboť byli pře­svěd­čeni, že Wehr­macht v roce 1938 není scho­pen spo­leh­livě pora­zit čes­ko­slo­ven­skou polní armádu ve spo­jení s (byť nedo­kon­če­ným) opev­ně­ním. Původní plán ope­race „Fall Grün“ (krycí název ope­race proti ČSR) počí­tal s úde­rem z Rakouska a Slez­ska na Moravu, spo­jení obou úto­čí­cích armáda a odříz­nutí české kot­liny od Slo­ven­ska. Jenomže A.Hitler díky své „intu­ici“ podobu plánu zcela změ­nil. Podle něj měla německá dobýt rov­nou Prahu úde­rem vede­ným od Norim­berku přes Plzeň.

Wehr­macht měl pro před­po­klá­daný útok dis­po­no­vat 600 000 vojáky, 1 000 tanky, 1 500 děly a téměř 3 000 leta­dly. Čes­ko­slo­ven­ská armáda měla k dis­po­zici 1 200 000 vojáků, 300 tanků, 2 000 děl a 1 200 leta­del (horší kva­lita letounů než u Wehr­machtu). V oblasti před­po­klá­da­ného útoku byli vybu­do­vány dvě linie LO vz.36 a 37 – první vedla od Měl­níka širo­kým oblou­kem k Plzni kte­rou 30km západně obtá­čela a pokra­čo­vala podél hra­nic až k Čes­kým Budě­jo­vi­cím, druhá linie pak vedla od Měl­níka k Praze, kte­rou 50 západně obchá­zela a stá­čela se na jih podél Vltavy až k Jin­dři­chovu Hradci. Obě linie LO byli plně dokon­čené a osa­zené vojáky odhod­la­nými brá­nit svou vlast.

Po Mni­chov­ské dohodě, která před­sta­vo­vala pro střední Evropu kata­strofu mon­stróz­ních roz­měrů, čsl. armáda opus­tila opev­nění a ustou­pila z pohra­ničí postu­po­vané Hit­le­rově Německé říši.

Důsledky Mnichovské dohody

Německá armáda měla mož­nost otes­to­vat své zbraně na jed­nom z nej­lep­ších for­ti­fi­kač­ních sys­témů v Evropě. Její experti roz­luš­tili sys­tém paleb­ných pře­hrad a načer­pali nedo­zírné zku­še­nosti, které poz­ději bohatě vyu­žili při dobý­vání Magi­no­tovi, Sta­li­novi a Meta­xa­sovi linie, dále při dobý­vání holand­ských a bel­gic­kých pev­ností (Eben Emauel).

Pro Čes­ko­slo­ven­sko a její oby­va­tel­stvo zna­me­nal obrov­ský šok, dva nej­větší spo­jenci a přá­telé, kteří pomohli Čes­ko­slo­ven­sko usta­vit v roz­bou­ře­ných vodách Evropy po 1.světové válce jej opus­tili a vydali napo­spas Hit­le­rovi. Čeští inte­lek­tu­á­lové a znalci his­to­rie vedou dodnes dis­kusi, ve které se snaží často až pře­hnaně obvi­ňo­vat právě Mni­chov­skou dohodu z dneš­ního a typicky „čecháč­kov­ského“ cho­vání člo­věka. Mnozí z nich zastá­vají názor, že jsme se měli brá­nit, neboť bychom si tím zacho­vali hrdost.

Závěr

Čes­ko­slo­ven­sko se mohlo Německé Říši posta­vit na váleč­ném poli jako mini­málně rov­no­cenný sou­peř. Je prav­dou, že naše zasta­ralé letec­tvo by nedo­ká­zalo zni­čit či ale­spoň odra­zit Luftwa­ffe (německé vál. Letec­tvo), ale zase jsme měli k dis­po­zici roz­sáh­lou linii pev­ností, které ve své době před­sta­vo­valy vrchol válečné archi­tek­tury a sta­vi­tel­ství. Nee­xis­to­vala německá puma či dělo, které by doká­zalo zni­čit objekt TO. Wehr­macht z roku 1938, není možné ve světle jeho poz­děj­ších úspě­chů či neú­spě­chů srov­ná­vat s Wehr­mach­tem z roku 1940, neboť mezi těmito roky se jeho síla mini­málně zpě­ti­ná­so­bila, tak­též u letec­tva. Nehledě na fakt, že Wehr­macht v roce 1938 nedis­po­no­val ani dosta­teč­ným počtem dělo­stře­lec­kých gra­nátů a pum, pro­tože na válku prostě ještě nebyl při­pra­ven. Čes­ko­slo­ven­ská armáda naproti tomu byla plně zmo­bi­li­zo­vána a důkladně při­pra­vena na válku, bojové nad­šení našich vojáků a důmy­slně vybu­do­vaný sys­tém obran­ných pev­ností nám dával do rukou mocný nástroj obrany, který ovšem v důsledku Mni­chov­ské dohody, nebyl využit.

Za zmínku snad stojí ještě to, že v dubnu 1945 se sovět­ská armáda v oblasti Ost­ravy setkala s němec­kými vojáky, jež se opev­nili v býva­lých čes­ko­slo­ven­ských pev­nos­tech. Rudá armáda zapla­tila za prů­chod těmito lini­emi tvr­dou daň – 57 dní urput­ných bojů v celé oblasti a tisíce mrtvých rudoarmějců.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht