Návštěva středověké vesnice

Mé nohy, una­vené dlou­hou poutí, konečně dosáhly cíle. Před sebou se roz­pro­stírá skromná ves­nice Svídna, ukrytá v mír­ných kop­cích Slán­ska. Je 14. sto­letí a já, prostý pout­ník, hle­dám zde úto­čiště a odpo­či­nek. Kra­jina kolem Svídny je mírně zvl­něná, s úrod­nými poli a pas­t­vi­nami. V dálce se tyčí zales­něné kopce, které posky­tují ves­nici ochranu před nepří­z­ni­vými vlivy počasí. Cesta, po které jsem při­šel, je úzká a kame­nitá, ale dobře udr­žo­vaná, což svědčí o tom, že ves­nice je dobře pro­po­jena s okol­ním světem.

První, co mě upoutá, je pra­vi­del­nost a uspo­řá­da­nost ves­nice. Domy, posta­vené z opuky, se táh­nou podél úzké návsi. Každý dům je obklo­pen malou zahrád­kou, kde se pěs­tují základní plo­diny. Vzduch je pro­sy­cen vůní kouře z ohnišť a zví­ře­cích chlévů, ale také vůní čer­s­tvě pose­čené trávy a kve­tou­cích bylin. Ves­nice působí dojmem klidu a har­mo­nie, jako by se zde zasta­vil čas.

Jako pří­klad pro stře­do­vě­kou ves­nici jsme si vzali kon­krétní sídlo s názvem Svídna na Slán­sku (dnes v katastru obce Drnek). Podle dolo­že­ných arche­o­lo­gic­kých nálezů byla ves zalo­žena již před rokem 1300, nej­starší písemná zmínka pochází z roku 1382 a obý­vaná byla až do pře­lomu 15. a 16. sto­letí. Po tomto datu již ves zarůstá lesem.

Srdce vesnice: Náves a její okolí

Náves, srdce Svídny, bylo prosté pro­stran­ství, kde se ode­hrá­val veš­kerý spo­le­čen­ský život. Upro­střed návsi stál prav­dě­po­dobně kamenný kříž, sym­bol víry a ochrany. Podobné kříže bývaly zdo­beny jed­no­du­chými ryti­nami, které při­po­mí­naly bib­lické výjevy. Kolem kříže se shro­maž­ďo­vali lidé, aby se mod­lili, deba­to­vali o důle­ži­tých věcech nebo si jen tak poví­dali. Náves mohla slou­žit také jako místo pro konání trhů a slavností.

Kolem návsi se roz­klá­daly jed­not­livé used­losti, každá s vlast­ním dvo­rem a zahra­dou. Na jedné straně návsi stálo 8 par­cel a na pro­ti­lehlé straně par­cel 6. Roz­lehlá par­cela na konci vsi slou­žila jako vrch­nos­ten­ský dvůr. Dvory byly ohra­ni­čeny níz­kými kamen­nými zíd­kami nebo ploty z proutí. V zadní části par­cel se nachá­zely chlévy pro doby­tek, stodoly pro usklad­nění obilí a kůlny pro nářadí. Chlévy byly posta­veny z kamene a dřeva, stodoly měly doš­kové stře­chy a kůlny byly spíše jed­no­du­ché dře­věné stavby.

Aka­de­mická rekon­strukce vzhledu vsi Svídna podle Ing. arch. A. Doležela

Obydlí a jejich obyvatelé

Domy ve Svídně byly skromné, obvykle jed­no­po­ko­jové stavby s hli­ně­nou pod­la­hou a doš­ko­vou stře­chou. Stěny domů byly prav­dě­po­dobně omít­nuty hli­ně­nou omít­kou, která byla natřena váp­nem. Okna byla malá a zasklená zví­ře­cími měchýři. Uvnitř se nachá­zelo ohniště, které slou­žilo k vaření i vytá­pění. Nad ohniš­těm byl zavě­šen kotel, ve kte­rém se vařilo jídlo. Náby­tek byl jed­no­du­chý, sklá­dal se prav­dě­po­dobně z dře­vě­ných lavic, stolů a postelí. Postele byly vyro­beny z dře­vě­ných prken a vypl­něny slá­mou. V jedné domác­nosti žila obvykle celá rodina, včetně pra­ro­dičů a dětí. Cel­kově ves­nice čítala něko­lik desí­tek oby­va­tel, odha­dem kolem stovky.

Život v typické domácnosti

Typická ves­nická domác­nost je soběstačná. Muži se sta­rali o pole a doby­tek, ženy pečo­valy o domác­nost, vařily, pekly chléb a sta­raly se o děti. Muži pra­co­vali na polích od rána do večera – orali, seli, sklí­zeli a mlá­tili obilí. Sta­rali se také o doby­tek, krmili ho, napá­jeli a čis­tili chlévy. Pro­blém byl pří­stup k vodě – neda­le­kou strží sice pro­té­kal malý potok, ale vody zde bylo pomálu a bylo nutno ji vyná­šet do svahu.

Ženy vstá­valy brzy ráno, aby roz­dě­laly oheň a uva­řily sní­dani. Během dne pečo­valy o děti, praly prádlo, zaší­valy oble­čení a při­pra­vo­valy jídlo. Děti pomá­haly s leh­čími pra­cemi, jako je pasení hus nebo sběr dřeva. Večer se celá rodina sešla u ohniště, kde se vyprá­věly pří­běhy a zpí­valy písně. Někdy se hrály hry nebo se poslou­chala hudba.

V typické ves­nici (zde se již vzdá­líme ze Svídny) žily kromě země­dělců a jejich rodin také někteří další řeme­sl­níci, jako je napří­klad kovář, tesař nebo hrn­číř. Kovář měl svou kovárnu na okraji ves­nice, kde vyrá­běl nářadí a opra­vo­val země­děl­ské náčiní. Jeho kovárna bývala tmavá a zakou­řená, plná nářadí a polo­to­varů. Tesař sta­věl domy a opra­vo­val stře­chy, hrn­číř vyrá­běl nádobí a další kera­mické výrobky. Hrn­čí­řova dílna bývala plná hlíny a hrn­číř­ských kruhů. Ve vět­ších vsích mohl v blíz­kosti návsi stát také malý kos­te­lík, kde se konaly boho­služby a kde půso­bil místní kněz. Kos­te­lík býval posta­ven z kamene a měl spíše jed­no­du­chou věž. Uvnitř se nachá­zel jed­no­du­chý oltář a něko­lik lavic.

Život ve stře­do­věké vsi 14. sto­letí byl spo­jen s kaž­do­den­ními sta­rostmi, jako je obdě­lá­vání polí, péče o doby­tek a zajiš­tění obživy. Lidé se však uměli rado­vat i z malič­kostí, jako je dobrá úroda, naro­zení dítěte nebo oslava svátků. Ves­nice žila svým vlast­ním tem­pem, v sou­ladu s pří­ro­dou a tra­di­cemi. Lidé byli zvyklí tvrdě pra­co­vat, ale také si uměli uží­vat života.

Pohled na rekon­strukci jiné stře­do­věké vsi, zde v Zábělé u Plzně (zdroj: Marek Pišl, 2018)

Pozůstatky ves­nice Svídna dnes