Návštěva středověké vesnice

Mé nohy, unavené dlouhou poutí, konečně dosáhly cíle. Před sebou se rozprostírá skromná vesnice Svídna, ukrytá v mírných kopcích Slánska. Je 14. století a já, prostý poutník, hledám zde útočiště a odpočinek. Krajina kolem Svídny je mírně zvlněná, s úrodnými poli a pastvinami. V dálce se tyčí zalesněné kopce, které poskytují vesnici ochranu před nepříznivými vlivy počasí. Cesta, po které jsem přišel, je úzká a kamenitá, ale dobře udržovaná, což svědčí o tom, že vesnice je dobře propojena s okolním světem.

První, co mě upoutá, je pravidelnost a uspořádanost vesnice. Domy, postavené z opuky, se táhnou podél úzké návsi. Každý dům je obklopen malou zahrádkou, kde se pěstují základní plodiny. Vzduch je prosycen vůní kouře z ohnišť a zvířecích chlévů, ale také vůní čerstvě posečené trávy a kvetoucích bylin. Vesnice působí dojmem klidu a harmonie, jako by se zde zastavil čas.

Jako příklad pro středověkou vesnici jsme si vzali konkrétní sídlo s názvem Svídna na Slánsku (dnes v katastru obce Drnek). Podle doložených archeologických nálezů byla ves založena již před rokem 1300, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1382 a obývaná byla až do přelomu 15. a 16. století. Po tomto datu již ves zarůstá lesem.

Srdce vesnice: Náves a její okolí

Náves, srdce Svídny, bylo prosté prostranství, kde se odehrával veškerý společenský život. Uprostřed návsi stál pravděpodobně kamenný kříž, symbol víry a ochrany. Podobné kříže bývaly zdobeny jednoduchými rytinami, které připomínaly biblické výjevy. Kolem kříže se shromažďovali lidé, aby se modlili, debatovali o důležitých věcech nebo si jen tak povídali. Náves mohla sloužit také jako místo pro konání trhů a slavností.

Kolem návsi se rozkládaly jednotlivé usedlosti, každá s vlastním dvorem a zahradou. Na jedné straně návsi stálo 8 parcel a na protilehlé straně parcel 6. Rozlehlá parcela na konci vsi sloužila jako vrchnostenský dvůr. Dvory byly ohraničeny nízkými kamennými zídkami nebo ploty z proutí. V zadní části parcel se nacházely chlévy pro dobytek, stodoly pro uskladnění obilí a kůlny pro nářadí. Chlévy byly postaveny z kamene a dřeva, stodoly měly doškové střechy a kůlny byly spíše jednoduché dřevěné stavby.

Akademická rekonstrukce vzhledu vsi Svídna podle Ing. arch. A. Doležela

Obydlí a jejich obyvatelé

Domy ve Svídně byly skromné, obvykle jednopokojové stavby s hliněnou podlahou a doškovou střechou. Stěny domů byly pravděpodobně omítnuty hliněnou omítkou, která byla natřena vápnem. Okna byla malá a zasklená zvířecími měchýři. Uvnitř se nacházelo ohniště, které sloužilo k vaření i vytápění. Nad ohništěm byl zavěšen kotel, ve kterém se vařilo jídlo. Nábytek byl jednoduchý, skládal se pravděpodobně z dřevěných lavic, stolů a postelí. Postele byly vyrobeny z dřevěných prken a vyplněny slámou. V jedné domácnosti žila obvykle celá rodina, včetně prarodičů a dětí. Celkově vesnice čítala několik desítek obyvatel, odhadem kolem stovky.

Život v typické domácnosti

Typická vesnická domácnost je soběstačná. Muži se starali o pole a dobytek, ženy pečovaly o domácnost, vařily, pekly chléb a staraly se o děti. Muži pracovali na polích od rána do večera – orali, seli, sklízeli a mlátili obilí. Starali se také o dobytek, krmili ho, napájeli a čistili chlévy. Problém byl přístup k vodě – nedalekou strží sice protékal malý potok, ale vody zde bylo pomálu a bylo nutno ji vynášet do svahu.

Ženy vstávaly brzy ráno, aby rozdělaly oheň a uvařily snídani. Během dne pečovaly o děti, praly prádlo, zašívaly oblečení a připravovaly jídlo. Děti pomáhaly s lehčími pracemi, jako je pasení hus nebo sběr dřeva. Večer se celá rodina sešla u ohniště, kde se vyprávěly příběhy a zpívaly písně. Někdy se hrály hry nebo se poslouchala hudba.

V typické vesnici (zde se již vzdálíme ze Svídny) žily kromě zemědělců a jejich rodin také někteří další řemeslníci, jako je například kovář, tesař nebo hrnčíř. Kovář měl svou kovárnu na okraji vesnice, kde vyráběl nářadí a opravoval zemědělské náčiní. Jeho kovárna bývala tmavá a zakouřená, plná nářadí a polotovarů. Tesař stavěl domy a opravoval střechy, hrnčíř vyráběl nádobí a další keramické výrobky. Hrnčířova dílna bývala plná hlíny a hrnčířských kruhů. Ve větších vsích mohl v blízkosti návsi stát také malý kostelík, kde se konaly bohoslužby a kde působil místní kněz. Kostelík býval postaven z kamene a měl spíše jednoduchou věž. Uvnitř se nacházel jednoduchý oltář a několik lavic.

Život ve středověké vsi 14. století byl spojen s každodenními starostmi, jako je obdělávání polí, péče o dobytek a zajištění obživy. Lidé se však uměli radovat i z maličkostí, jako je dobrá úroda, narození dítěte nebo oslava svátků. Vesnice žila svým vlastním tempem, v souladu s přírodou a tradicemi. Lidé byli zvyklí tvrdě pracovat, ale také si uměli užívat života.

Pohled na rekonstrukci jiné středověké vsi, zde v Zábělé u Plzně (zdroj: Marek Pišl, 2018)

Pozůstatky vesnice Svídna dnes