Počátky Československé armády v Rusku

Česká dru­žina

Zákla­dem čes­ko­slo­ven­ských legií v Rusku byla Česká dru­žina, která vzni­kala v Kyjevě od 12. 8. 1914 zpo­čátku pře­de­vším z čes­kých emi­grantů s rakousko-uher­ským občan­stvím, kteří chtěli bojo­vat na straně Ruska proti Rakousko-Uhersku.
Křest ohněm pro­dě­lala Česká dru­žina neda­leko Tar­nova (nyní Pol­sko) 19. 11. 1914. Touto akcí byl zahá­jen dlouhý řetěz úspěš­ných zpra­vo­daj­ských a pro­pa­gač­ních akcí jed­not­li­vých jed­no­tek České dru­žiny v rámci III. ruské armády na halič­ské frontě.
K 1. 12. 1914 měla Česká dru­žina 992 „sta­ro­dru­ži­níků“ včetně 16 Slo­váků a rus­kého veli­tel­ského sboru. Nadále do České dru­žiny vstu­po­vali dob­ro­vol­níci – zajatci z rakousko-uher­ské armády.

Čes­ko­slo­ven­ská brigáda

V roce 1916 byla na zákla­dech České dru­žiny vytvo­řena Čes­ko­slo­ven­ská bri­gáda, ovšem její jed­notky stále slou­žily roz­ptý­leně pře­de­vším jako oddíly průzkumníků.
K sou­stře­dění bri­gády došlo až před bitvou u Zbo­rova, ve které se 2. 7. 1917 jejich 3 200 pří­sluš­níků vyzna­me­nalo drti­vým úto­kem na rakousko-uher­ské a německé pozice. V bitvě padlo 197 čs. legi­o­nářů, na druhé straně bylo zajato více než tři tisíce nepřá­tel­ských vojáků. Vzhle­dem k selhání rus­kých jed­no­tek pak násle­do­val těžký tar­no­pol­ský ústup.

Čes­ko­slo­ven­ský sbor

V prů­běhu roku 1917 byla bri­gáda v Kyjevě roz­ší­řena na divizi a počát­kem října vznikla druhá divize a následně Čes­ko­slo­ven­ský sbor.
V sou­vis­losti s brest­li­tev­ským mírem pode­psa­ným v březnu 1918 mezi rus­kou bol­še­vic­kou vlá­dou a Ústřed­ními moc­nostmi uza­vřel Masa­ryk se sovět­skými před­sta­vi­teli v únoru 1918 dohodu o pře­sunu Čs. sboru přes Sibiř do Fran­cie. Ovšem odjezd z Ukra­jiny si musely čs. legie vybo­jo­vat ještě proti němec­kým vojskům v bitvě u Bachmače v březnu ještě 1918.

(výňa­tek z ofi­ci­ál­ních strá­nek České armády)

„Čes­ko­slo­ven­ská národní rada“ se od počátku velmi hor­livě sna­žila zvláště o orga­ni­zaci větší čes­ko­slo­ven­ské armády na území doho­do­vých moc­ností. K tomu byly základy polo­ženy již moc­ným pro­tira­kous­kým hnu­tím, jež se od začátku války roz­ví­jelo mezi Čecho­slo­váky used­lými za hra­ni­cemi Rakouska-Uher­ska, zejména v Rusku a ve Fran­cii. Čechové a Slo­váci v Rusku, kde jich bylo při vzniku svě­tové války usa­zeno 70.000, pro­je­vo­vali své pro­tira­kouské smýš­lení hned v prv­ních dnech války a žádali na Rusku osvo­bo­zení čes­ko­slo­ven­ského národa, pro­je­vu­jíc ochotu vystou­pit vojen­sky po boku rus­kého voj­ska. Zástupci Čechů a Slo­váků před­lo­žili již v srpnu a září 1914 carovi a ruské vládě pamětní spisy o čes­ko­slo­ven­ské otázce, žáda­jíc osvo­bo­zení čes­ko­slo­ven­ského národa, zří­zení čes­ko­slo­ven­ského státu, k němuž by byli při­po­jeni i Lužičtí Srbové, i spo­jení koruny sv. Vác­lava s koru­nou Roma­novců. Ruská vláda však tehdy vůbec nepo­mýš­lela na roz­bití Rakouska-Uher­ska, nýbrž jen na zmen­šení jeho území a na pře­tvo­ření jeho ústavy ve fede­raci tří samo­stat­ných stát­ních sku­pin (české, rakouské a uher­ské). Cho­vala se proto ke všem poli­tic­kým poža­dav­kům rus­kých Čecho­slo­váků zdr­žen­livě, ale již v srpnu 1914 svo­lila k zří­zení čes­kého vojen­ského dob­ro­vol­nic­kého oddílu, který by se účast­nil po boku rus­kého voj­ska boje proti Rakousku-Uher­sku a posil­ňo­val odboj­ného ducha v čes­kých a slo­ven­ských vojá­cích habsbur­ské monar­chie i v jejím čes­ko­slo­ven­ském oby­va­tel­stvu. Tento český dob­ro­vol­nický sbor, jenž byl nazván „Čes­kou dru­ži­nou“ a k němuž se při­hlá­silo na 800 dob­ro­vol­níků, byl na pod­zim r. 1914 vypra­ven na halič­skou frontu, kde rus­kému voj­sku pro­ká­zal cenné služby zvláště také svým roz­klad­ným vli­vem na české vojáky v rakous­kou­her­ské armádě. Když kon­cem roku 1914 bylo vrch­ním rus­kým veli­te­lem dovo­leno, aby do „České dru­žiny“ směli vstou­pit zajatí čeští vojáci, kteří by se k ní dob­ro­volně při­hlá­sili, při­bylo České dru­žině na půltře­tího sta nových dob­ro­vol­níků (na roz­díl od původ­ních „sta­ro­dru­ži­níků“ nazý­vali se „novodru­ži­níky“).

Ke znač­nému roz­ší­ření České dru­žiny došlo v létě 1915 tím, že do ní byli zařa­zeni ruští Čechové povinní vojen­skou služ­bou a tak byly vytvo­řeny dva pra­pory. V lednu 1916 byla pak Česká dru­žina pře­mě­něna na „Čes­ko­slo­ven­ský stře­lecký pluk“, jenž byl pře­lo­žen k armádě gen. Bru­si­lova a v dubnu roz­ší­řen na „Čes­ko­slo­ven­skou stře­lec­kou bri­gádu“. Tou dobou se usnesl „Svaz čes­ko­slo­ven­ských spolků na Rusi“ na svém kyjev­ském sjezdu pro­vést ve vhodné chvíli sou­pis a mobi­li­zaci čes­ko­slo­ven­ských dob­ro­vol­ných zajatců, aby  z nich mohlo vytvo­řit větší čes­ko­slo­ven­ské vojsko.

V roce 1916 dosáhla Čes­ko­slo­ven­ská stře­lecká bri­gáda počtu 5.800 mužů a potom ještě vzrůs­tala. Vojen­ským úspě­chem této bri­gády u Zbo­rova na začátku čer­vence 1917 byla ote­vřena cesta k vytvo­ření veliké čes­ko­slo­ven­ské armády v Rusku. Bitva u Zbo­rova z pohledu vývoje svě­tové války nebyla pří­liš důle­žitá, její důle­ži­tost však tkví v pod­poře dal­šího for­mo­vání čes­ko­slo­ven­ských jed­no­tek v Rusku, a v násled­ném zís­kání pod­pory a uznání myš­le­nek Čes­ko­slo­ven­ského zahra­nič­ního odboje.

Do konce r. 1917 při­bylo novými nábory na 32.000 čes­ko­slo­ven­ských dob­ro­vol­níků, takže mohl být orga­ni­zo­ván čes­ko­slo­ven­ský armádní sbor, slo­žený ze dvou divizí o čtyřech plu­cích a o jedné dělo­stře­lecké bri­gádě a ze dvou zálož­ních pluků.

Tato práce vznikla v zim­ním semestru 2005–2006 v rámci e‑learningového kurzu e‑semestr dějepis.com a jejím auto­rem je Ondřej Sladký. 

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht
Exit mobile version