Počátky nacismu v Německu

Hit­ler vstou­pil do DAP (Deut­s­chear­be­it­spar­tei) jako člen č. 55. Na jeho člen­ském prů­kazu je pod­pis prv­ního před­sedy Antona Drexlera (vpravo dole).

Po vypuk­nutí hos­po­dář­ské krize v Německu došlo ve 30. letech k masové neza­měst­na­nosti, která hlu­boce zasáhla eko­no­mický i kul­turní život a ovliv­nila tak myš­lení a cho­vání jed­not­livců i celých sku­pin oby­va­tel­stva. Této krize vyu­žila nej­více Národně soci­a­lis­tická strana, která vznikla po první svě­tové válce v roce 1919, a která se 24. února 1920 pře­jme­no­vala na Národně soci­a­lis­tic­kou němec­kou děl­nic­kou stranu – NSDAP (Nati­o­nal­so­zi­a­lis­tische Deu­tche Arbe­i­ter Par­tei). Zpo­čátku ji tvo­řili váleční vete­ráni, neza­měst­naní a část děl­nic­tva. 10. čer­vence 1921 se do čela NSDAP posta­vil Adolf Hit­ler, který roz­ší­řil její působ­nost nej­prve na Bavor­sko a poz­ději na celou Říši. Ide­o­vým zákla­dem NSDAP byl naci­o­na­lis­mus sou­stře­děný proti pod­mín­kám Ver­sailleské smlouvy, jehož pod­statu tvo­řil anti­mar­xis­mus a anti­se­mi­tis­mus. Soci­ální pro­gram této strany, pod­po­řený Hit­le­ro­vými emo­tiv­ními pro­jevy, ape­lo­val na city a vášně, což bylo pod­po­řeno eko­no­mic­kou a poli­tic­kou situ­ací Německa počát­kem 20. let 20. sto­letí. Cílem NSDAP byla vize Vel­kého Německa, jež se pomocí navrá­cení svých kolo­nií a dal­ších územ­ních nároků mělo stát znovu svě­to­vou vel­mocí. To vše bylo spo­jeno s rasis­tic­kou defi­nicí němec­kého národa, při­čemž měli být Židé zba­veni němec­kého občan­ství a pro­hlá­šeni za rasu cizí německé krvi.

Dnešní pohled na budovu věz­nice v Land­sbergu, kde Hit­ler strá­vil 264 dní, během nichž napsal Mein Kampf

Bez­pro­středně po sjed­nání Ver­sailles­kého míru a pře­de­vším po obsa­zení Por­úří v lednu 1923 nastala první fáze vze­stupu NSDAP, kolem níž se semkli váleční vete­ráni s cílem roz­vrá­tit výmar­skou repub­liku. Z 8. na 9. lis­to­padu 1923 došlo k pokusu o státní pře­vrat, který byl potla­čen a následně NSDAP zaká­zána. V březnu násle­du­jí­cího roku skon­čil pro­ces s lidmi zod­po­vě­nými za pokus o pře­vrat, při kte­rém byl Hit­ler 1. dubna 1924 odsou­zen k pěti letům vězení v Land­sbergu. Zde také nadik­to­val svému spo­luvězni Rudolfu Hes­sovi své jediné dílo „Mein Kampf“, ve kte­rém shr­nul své názory a před­stavy a které bylo vydáno na pře­lomu let 1925 a 1926. Hit­ler byl z vězení pro­puš­těn 20. prsince 1924.

Další pro­hlu­bo­vání eko­no­mické krize vedlo k roz­padu spo­leč­nosti a roz­kladu poli­tic­kého sys­tému výmar­ské repub­liky, čehož vyu­žila NSDAP se svými jed­not­kami SA (Sturmabte­i­lu­n­gen). Pří­sluš­níky SA byli byli pro­puš­tění vojáci z armády nebo z dob­ro­vol­ných sborů a jejich úko­lem byla ost­raha sálů při veřej­ných schůzích NSDAP. Tyto polo­vo­jen­ské for­mace pod vede­ním Ernsta Röhma vnesly do ulic metodu přímé akce a tero­rismu proti všem poli­tic­kým pro­tiv­ní­kům. Ernst Röhm též vytvo­řil jako sou­část SA úderný oddíl Stosstrupp Adolf Hit­ler, který slou­žil jejich vůdci jako tělesná stráž.

11. října 1931 byla uza­vřena tzv. Harzbur­ská fronta, kdy došlo ke spo­jení pra­vi­co­vých stran, jež se staly tota­litní alter­na­ti­vou výmar­ského sys­tému. Německé národní frontě, tra­diční pra­vici, před­se­dal prů­my­sl­ník a maji­tel komu­ni­kač­ních pro­středků Alfred Hugenberg, který těchto pro­středků vyu­žil k mani­pu­laci a ovliv­nění veřej­ného mínění proti demo­kra­tické repub­lice. Čest­ným veli­te­lem Národně soci­a­lis­tické strany, nové pra­vice, byl pre­zi­dent repub­liky Hin­denburg. K nové pra­vici se při­po­jila spousta význam­ných vojen­ských a finanč­ních před­sta­vi­telů. 31. čer­vence 1932 zís­kala NSDAP 37,4 % hlasů a v před­čas­ných vol­bách 6. lis­to­padu 1932 33,1 % hlasů, čímž měla vět­ši­nové zastou­pení s vel­kým před­sti­hem před komu­nisty a ostat­ními stranami.

Adolf Hit­ler (1889 – 1945), německý říš­ský kanc­léř (od 1933) a vůdce německé Třetí říše

Pre­zi­dent Hin­denburg, ačko­liv velmi nerad, nako­nec 30. ledna 1933 jme­no­val říš­ským kanc­lé­řem Adolfa Hit­lera, který sesta­vil vládu široké koa­lice sta­rých sil „národní opo­zice”, v níž měli nacisté men­šinu před naci­o­nál­ními kon­zer­va­tivci, aby tak byla zdů­raz­něna ali­ance veš­keré pra­vice. Více­kanc­lé­řem byl jme­no­ván Franz von Papen, minis­trem hos­po­dář­ství Alfred Hugenberg, minis­trem zahra­ničí Kon­stan­tin von Neu­rath a veli­te­lem říš­ské armády gene­rál von Blom­berg. Poté co nacisté zapá­lili 27. února 1933 budovu Říš­ského sněmu Rei­chstag, byl o den poz­ději vydán první pre­zi­dent­ský dekret zavá­dě­jící trest smrti pro zlo­činy namí­řené proti státu. Další volby do Říš­ského sněmu, vypsané pod nátla­kem tero­ris­tické kam­paně, pro­běhly 5. března 1933 a NSDAP v nich zís­kala již 43,9 % hlasů, naci­o­na­liští spo­jenci NSDAP pak 8 % hlasů. Ihned na prv­ním zase­dání Říš­ského sněmu bylo vylou­čeno všech 81 řádně zvo­le­ných komu­nis­tic­kých poslanců. Inau­gu­race Říš­ského sněmu se usku­teč­nila v tzv. Postu­pim­ský den 21. března 1933, aby se zdů­raz­nila vůle pro pokra­čo­vání pruské vojen­ské tra­dice. Když pak bylo Říš­ským sně­mem odhla­so­váno pře­dání plných mocí říš­skému kanc­léři, při­svo­jila si nacis­tická vláda neo­me­zené právo upra­vo­vat ústavní normy. Vznikl tím mono­pol nacis­tické strany a všechny ostatní poli­tické strany byly odstraněny.

Znak NSDAP s původně indic­kou svas­ti­kou, kte­rou drží německá orlice (platný od roku 1933)

V březnu 1933 byly posta­veny první kon­cen­t­rační tábory, do kte­rých NSDAP odstra­ňo­vala své poli­tické a rasové pro­tiv­níky. Normy k očistě veřejné správy od osob „neárij­ského původu“ defi­no­val zákon ze 7. dubna 1933, po kte­rém násle­do­val 14. čer­vence zákon pro­hla­šu­jící NSDAP jedi­nou povo­le­nou stra­nou. Doko­na­lou kon­t­rolu nad veřej­ným míně­ním zajiš­ťo­val mono­pol na šíření infor­mací pře­vze­tím veš­ke­rého tisku, roz­hlasu a kul­tury. Toto utvá­ření správní a mocen­ské struk­tury sou­stře­děné do Hit­le­ro­vých rukou vrcho­lilo v roce 1934. 30. června 1934 došlo k potla­čení spik­nutí SA, při­čemž byli zastře­leni někteří významní čini­telé NSDAP, jako např. šéf SA Ernst Röhm. Tato udá­lost byla nazvána „Bar­to­lo­měj­skou nocí“ a Hit­le­rovi poskytla pří­le­ži­tost zba­vit se opo­zič­ních ten­dencí uvnitř NSDAP. Sou­časně s jádrem SA byli odstra­něni staří sym­pa­ti­zanti nacismu, jako bývalý kanc­léř von Schlei­cher, kteří nacis­mus pře­stali pod­po­ro­vat. Poté zís­kal nej­sil­nější pozici Hein­rich Himmler jako říš­ský vůdce SS ( Schutz-Sta­f­feln, ochranné oddíly ). Smrtí pre­zi­denta Hin­denburga 2. srpna 1934 došlo ke spo­jení funkce říš­ského kanc­léře s funkcí pre­zi­denta, čímž se potvr­dilo Hit­le­rovo vůd­cov­ství nejen ve straně, ale i ve státní moci.

Tento člá­nek vznik­nul v zim­ním semestru 2005–2006 e‑learningového kurzu e‑semestr dějepis.com a jeho autor­kou je Jitka Janoušková.