Přimda: nejstarší kamenný hrad v Čechách

Sou­časný pohled na ruiny hradu Při­mda. (zdroj: NPÚ, hrad-primda.cz)

Hrad Při­mda, majestátně čnící na kopci v západ­ních Čechách, je fas­ci­nu­jí­cím svěd­kem česko-německé his­to­rie. Jeho zalo­žení spadá do raného stře­do­věku, do období, kdy české a německé země byly úzce pro­po­jené nejen obcho­dem, ale i poli­tic­kými zájmy a vojen­skými kon­flikty. Tento hrad je dnes pova­žo­ván za nej­starší kamen­nou pev­nost v čes­kých zemích, při­čemž jeho vznik a význam v sobě nesou prvky jak čes­kého, tak němec­kého vlivu.

Kosmova kronika a “němečtí vetřelci”

První zmínku o Při­mdě najdeme v kro­nice Kos­mově. Ta popi­suje, jak roku 1121 posta­vili “němečtí vetřelci” hrad bez povo­lení čes­kého kní­žete Soběslava I. Dle Kosmy byl hrad vybu­do­ván Bavory, kteří chtěli ovlád­nout stra­te­gicky význam­nou oblast poblíž česko-němec­kých hra­nic. Z čes­kého pohledu tedy vznik hradu před­sta­vo­val ohro­žení svr­cho­va­nosti čes­kého státu. Soběslav I. však rychle zare­a­go­val – Němce z hradu vypu­dil a Při­mda se stala nedíl­nou sou­částí čes­kého panství.

Z německé per­spek­tivy byl však tento pod­nik prav­dě­po­dobně spo­jen s expanzí a upev­ně­ním vlivu na obchodní stezce vedoucí z Norim­berka do Prahy. Tato stezka byla klí­čová pro obchod­níky i ces­tu­jící a Při­mda mohla slou­žit jako ochranný bod. Stavba pev­nosti tak nebyla vní­mána jako agrese, nýbrž jako logické opat­ření v duchu teh­dej­ších mocen­ských zájmů.

Norimberská stezka: Tepna obchodu a Přimda jako její strážce

Ve stře­do­věku byly obchodní stezky klí­čové pro roz­voj měst, řeme­sel a hos­po­dář­ství. Jed­nou z nej­vý­znam­něj­ších cest, které spo­jo­valy Čechy se západní Evro­pou, byla norim­ber­ská stezka, vedoucí z němec­kého Norim­berka přes dnešní západní Čechy až do Prahy. Tato cesta pat­řila mezi hlavní spoj­nice Svaté říše řím­ské a čes­kého krá­lov­ství a byla vyu­ží­vána obchod­níky, pout­níky i diplomaty.

Norim­ber­ská stezka vedla přes Řezno (Regen­sburg), Wal­d­mün­chen, pře­kra­čo­vala česko-němec­kou hra­nici a smě­řo­vala přes Při­mdu, Tachov, Plzeň a Beroun až do Prahy. Byla klí­čová nejen pro obchod, ale i pro kul­turní výměnu – touto ces­tou do Čech prou­dily nejen zboží a peníze, ale také myš­lenky, tech­nické ino­vace a sta­vební zna­losti. Přes stezku do čes­kých zemí při­chá­zeli i němečtí kolo­nisté a sta­vi­telé, kteří ovliv­nili archi­tek­turu raně stře­do­vě­kých měst a pev­ností, včetně samotné Přimdy.

Díky své poloze se Při­mda stala důle­ži­tým hra­nič­ním bodem a pev­ností, která kon­t­ro­lo­vala pohyb po této stezce. Kdo ovlá­dal Při­mdu, měl mož­nost regu­lo­vat obchod, vybí­rat clo a v pří­padě potřeby zabrá­nit nepřá­tel­ským výpra­vám v prů­chodu do čes­kého vni­t­ro­zemí. To vysvět­luje, proč se Bavor­ská šlechta poku­sila hrad posta­vit už kolem roku 1121 – Při­mda jim mohla pomoci posí­lit vliv na obchod a celní poplatky.

Z čes­kého pohledu byla kon­t­rola nad Při­m­dou klí­čová k udr­žení nezá­vis­losti na západ­ních sou­se­dech. Čeští panov­níci si byli dobře vědomi toho, že nezá­vislá kon­t­rola obchod­ních cest zna­mená sta­bi­litu a pro­spe­ritu země. Proto kníže Soběslav I. hrad brzy pře­vzal a začle­nil jej do své správní soustavy.

Po norim­ber­ské stezce se do Čech dová­žely luxusní tka­niny, sůl, koření, víno, zbraně, sklo a kovové výrobky, zatímco z Čech se na západ vyvá­želo pře­de­vším stří­bro, obilí, kože­šiny, doby­tek a pivo. Norim­berk byl ve stře­do­věku význam­ným obchod­ním cen­t­rem a jeho bohatí kupci udr­žo­vali úzké vztahy s Pra­hou, která se postupně stala hos­po­dář­ským srd­cem čes­kého státu.

Plán hradu Při­mda podle Augusta Sed­láčka (zdroj: Hrady, zámky a tvrze Krá­lov­ství čes­kého, díl 13, Plzeňsko)

Kamenný skvost středověké architektury

Jed­ním z nej­po­zo­ru­hod­něj­ších rysů Při­mdy je její sta­vební uni­kát. V době, kdy vět­šina sídel v Čechách byla dře­věná, před­sta­vo­val hrad Při­mda tech­nický zázrak. Jeho masivní román­ské zdi, vysta­věné z lomo­vého kamene spo­jo­va­ného vápen­nou mal­tou, svědčí o vysoké úrovni sta­veb­ního umění pře­ja­tého ze západní Evropy. Na roz­díl od dře­vě­ných pali­sád a sru­bo­vých kon­strukcí, které byly běžné v raně stře­do­vě­kých Čechách, Při­mda vyu­ží­vala pokro­čilé tech­niky kle­nební výstavby, tesa­ných kvá­drů a pro­pra­co­va­ných stě­no­vých sys­témů, jež zvy­šo­valy odol­nost hradu vůči nepřá­tel­ským úto­kům i pově­tr­nost­ním vlivům.

Hlavní obytná věž (don­jon) byla vybu­do­vána na nepra­vi­del­ném půdo­rysu s mohut­nými zdmi, jejichž tloušťka dosa­ho­vala až tří metrů. Tento typ masivní věžové archi­tek­tury vychá­zel z franc­kých a sas­kých vzorů, kde už byla v té době běžná. Kamenné kvá­dry v rozích stavby byly peč­livě opra­co­vány, zatímco výplň mezi nimi tvo­řil lomový kámen spo­jený mal­tou – tehdy moder­ním sta­veb­ním mate­ri­á­lem, který zajiš­ťo­val pev­nost a dlou­hou život­nost kon­strukce. Kle­nuté pro­story, zejména sklepy a části obyt­ných míst­ností, svědčí o zna­los­tech pokro­či­lých sta­veb­ních tech­nik, které se v čes­kém pro­středí dosud nevy­sky­to­valy v takové míře.

Tento styl výstavby jasně nazna­čuje vliv němec­kých kame­níků a sta­vi­telů, kteří si při­nesli zku­še­nosti z říš­ských pev­ností. Při­mda se tak stala nejen stra­te­gic­kým hra­dem, ale i ukáz­kou pře­chodu čes­kého sta­vi­tel­ství od dře­vě­ných tvrzí k pev­něj­ším a trva­lej­ším kamen­ným hra­dům. Pro české oby­va­tel­stvo však Při­mda rychle zís­kala význam nejen jako sym­bol obrany, ale také jako hrdý doklad při­jetí pokro­či­lých sta­veb­ních tech­no­lo­gií a prv­ních kroků smě­rem k kamen­nému hrad­nímu sta­vi­tel­ství, které v násle­du­jí­cích sto­le­tích domi­no­valo české kra­jině.

Přimda jako místo setkávání i konfliktů

Během násle­du­jí­cích sta­letí hrad plnil různé role. Slou­žil jako pev­nost, vězení i sídlo správy. Byl jed­ním z hra­nič­ních bodů, které odrá­žely neu­stálé napětí mezi čes­kými a němec­kými zájmy. Přesto Při­mda nebyla jen sym­bo­lem kon­fliktu, ale také mís­tem setká­vání. Obchod­níci, vojáci i ces­tu­jící z obou stran hra­nice si zde vymě­ňo­vali zboží, infor­mace a kulturu.

Z němec­kého pohledu mohla Při­mda hrát roli brány do Čech – místa, odkud bylo možné ovliv­ňo­vat dění v sou­sední zemi. Na druhé straně pro Čechy před­sta­vo­vala Při­mda klí­čo­vou obran­nou baštu proti tla­kům ze západu. Tento dvojí pohled dokres­luje roli hradu jako mostu mezi dvěma kulturami.

Při­mda není jen his­to­ric­kým mís­tem – je také sym­bo­lem toho, jak slo­žité, pro­po­jené a vzá­jemně závislé byly osudy Čechů a Němců v raném stře­do­věku. Její pří­běh odráží nejen teh­dejší poli­tické boje, ale také kul­turní výměnu, která pře­tr­vává dodnes. Přes­tože dnes Při­mda stojí stra­nou hlav­ního zájmu, nabízí pohled na dějiny jako na spo­lečný pří­běh obou národů. A možná právě díky tomu má její his­to­rie i v dnešní době co říct.