Británie za vlády královny Viktorie

Krá­lovna Vik­to­rie (1887)

Krá­lovna Vik­to­rie nastou­pila na brit­ský trůn roku 1837 a vládla neu­vě­ři­tel­ných 64 let až do své smrti v roce 1901. Období její vlády zna­me­nalo pro Ang­lii růst v hos­po­dář­skou svě­to­vou vel­moc. Krá­lovna je však ozna­čo­vána za prů­měr­nou, nijak nevý­znam­nou panov­nici, která sama impé­rium ničím zásad­ním neu­blí­žila, ale také nepro­spěla. I přesto ji pod­daní milo­vali, krá­lovna byla doslova iko­nou, zosob­ně­ním morálky, „mat­kou“ impéria.

Díky výsad­nímu posta­vení ve svě­to­vém obchodě a finanč­nic­tví se brit­ská libra se stala mezi­ná­rod­ním pla­ti­dlem. Brit­ská námořní flo­tila pře­va­žo­vala nad ostat­ními svě­to­vými loďstvy a také proto Bri­tá­nie ovlá­dala roz­lehlé území v zámoř­ských kolo­ni­ích. Prů­mys­lová revo­luce byla v Ang­lii prak­ticky dokon­čena v první polo­vině 19. sto­letí; prů­mysl se roz­ví­jel nej­prve v Ang­lii (prů­mys­lová cen­tra kolem Lon­dýna, Bir­mingham, Man­ches­ter), poz­ději též ve Walesu a Skot­sku (bouř­livý roz­voj měst Glas­gow – výstavba lodí, Edinburgh).

Parní loko­mo­tiva George Ste­phen­sona na trati Liver­pool – Manchester

První úspěš­nou parní želez­niční dra­hou byla Liver­pool – Man­ches­ter, ote­vřená 15. září 1830, rov­nou jako dvoj­ko­lejná. Během pár let se želez­niční doprava stala nej­ob­lí­be­něj­ším pro­střed­kem pro pře­pravu nákladu i osob, a to i přes mnohé pro­blémy – želez­nice byly v Bri­tá­nii pře­vážně sou­kromé a stan­dar­di­zace nebyla úplně vyře­šena až do posled­ního dese­ti­letí 19. sto­letí, což zna­me­nalo, že koleje každé spo­leč­nosti měly jiné roz­měry a loko­mo­tivy ani vagóny tak nemohly jed­no­duše pře­jet z kole­jo­vého sys­tému jedné spo­leč­nosti na jiný. Na začátku druhé polo­viny 19. sto­letí už měla naprostá vět­šina ang­lic­kých měst želez­niční spo­jení. Roku 1863 byla též ote­vřena první linka lon­dýn­ského metra (tehdy ještě pohá­něné par­ními loko­mo­ti­vami). Vel­kého roz­voje se dočkalo paro­lodní dopravě, lodě na páru se postupně stá­valy důle­ži­tou sou­částí brit­ského námoř­nic­tva a spolu se zdo­ko­na­lo­vá­ním pohonu vytla­čo­valy plachetnice.

Během vik­to­ri­án­ské éry došlo k masiv­nímu nárůstu popu­lace, jeli­kož se zvý­šila porod­nost a sní­žila úmrt­nost. Běžná domác­nost brit­ských rodin se zmen­šila, rodina se začal uza­ví­rat a ome­zo­vat jen na základní, nej­užší členy (matka, otec, děti). Druh vol­no­ča­sové zábavy závi­sel silně na spo­le­čen­ské třídě, ve které se lidé nachá­zeli. Oblí­bené bylo diva­dlo (hrály se hodně hry od Shake­speara, ale i jed­no­dušší kome­die; na diva­del­ních prk­nech se pro­sla­vil např. Henry Irwing) a četba (Dic­kens, A. Conan Doyle atd.), v hudební sféře třeba i dechové kapely. Muži se schá­zeli v klu­bech, hojně se navště­vo­valy kasina, cir­kusy (Ast­ley’s Amphi­the­a­tre). Po veče­rech bylo oblí­bené vyvo­lá­vání duchů a podobné zábavy. Roz­víjí se rov­něž turis­tika a sport, např. kri­ket, jízda na kole, tenis (první Wim­ble­don­ský tur­naj se konal roku 1877), fot­bal (v poslední tře­tině sto­letí, nej­ú­spěš­něj­ším klu­bem byla Aston Villa).

Obje­vují se ten­dence na zlep­šení hygi­eny, roz­ši­řuje se pou­ží­vání mýdla, staví se kana­li­zační sys­témy ve měs­tech. Ve spo­leč­nosti panuje fas­ci­nace tech­no­lo­gií a zvy­šuje se obliba pří­rod­ních věd (Darwin), roz­víjí se medi­cína (uplat­ňují se aneste­tika, anti­sep­tika). Roz­ši­řuje se pou­ží­vání plynu ke sví­cení, ke konci sto­letí se začíná velmi pomalu pro­sa­zo­vat elektřina.

Během vik­to­ri­án­ského období se archi­tekti ohlí­želi do minu­losti, a proto cha­rak­te­ris­tic­kým sta­veb­ním slo­hem je novo­go­tika, která sou­pe­řila s kla­si­cis­mem. V tomto slohu byl obno­ven West­min­ster­ský palác (sta­vi­tel Char­les Barry) či posta­vena rad­nice v Man­ches­teru (u nás je v tomto slohu pře­sta­ven napří­klad zámek v Hlu­boké nad Vlta­vou či katedrála sv. Vác­lava v Olo­mouci). Vik­to­ri­án­ská archi­tek­tura se samo­zřejmě šířila i do kolo­nií včetně Indie či Aus­trá­lie, i do ostat­ních zemí. V měst­ské archi­tek­tuře se sta­věly domy pře­vážně z cihel, s vyso­kými okny a špi­ča­tými stře­chami, vyba­vené vodo­vo­dem, zácho­dem a ply­no­vými světly. Ke konci 19. sto­letí už byl stan­dar­dem i boj­ler na ohřev vody. 1851 se konala svě­tová výstava v Lon­dýně, v Crys­tal Palace. Účast­nily se jí slavné osob­nosti z řad nobi­lity i vědců, pre­zen­to­valy se zde i moderní objevy (např. foto­gra­fická tech­nika). Krá­lovna Vic­to­rie byla první brit­skou koru­no­va­nou hla­vou, která byla fotografována.

Ne vše bylo ale tak skvělé, jak se na první pohled může zdát. Ros­toucí industri­a­li­zace byla dopro­vá­zena zvět­šu­jící se chu­do­bou děl­níků (niž­ších spo­le­čen­ských vrs­tev), zaměst­na­va­telé děl­níky často doslova odí­rali z kůže. Ti se shro­maž­ďo­vali v měst­ských slu­mech, dal­ším typic­kém rysu sou­dobé Bri­tá­nie. Dět­ská práce nebyla ničím zvlášt­ním, enormní pra­covní zatí­žení mělo špatný vlvi na zdraví pra­cu­jí­cích, kteří si díky chu­době nemohli dovo­lit lékař­skou péči. Mezi vyšší spo­leč­ností, schá­ze­jící se v klu­bech, diva­dlech atd. a děl­níky v továr­nách byly pro­pastné roz­díly. Pro­sti­tuce a alko­ho­lis­mus byly rov­něž naprosto obvyk­lými jevy.

Doporučená literatura

• Čor­nej, P. – Kučera, J. P. – Vaní­ček, V. a kol.: Evropa králů a císařů. Ivo Železný, Praha 1997.
• Judd, D.: Impé­rium. Brit­ská impe­ri­ální zku­še­nost od roku 1765 do sou­čas­nosti. BB Art, Praha 1999.
• Mau­rois, A.: Dějiny Ang­lie. Nakla­da­tel­ství Lidové noviny, Praha 2000.
• Mit­chel, S.: Daily Life in Vic­to­rian England. Gre­e­nwood Press 1995.
• Mor­gan, K.: Dějiny Bri­tá­nie. Nakla­da­tel­ství Lidové noviny, Praha 1999.