České země na počátku první světové války

Naše země na počátku války

V 19. sto­letí došlo k vel­kému roz­voji české spo­leč­nosti jak v oblasti kul­turní, tak v oblasti eko­no­mické a poli­tické. České země se staly důle­ži­tou sou­částí Rakousko – Uher­ské monar­chie, vze­stup národní kul­tury a poli­tiky však nebyl v sou­ladu s posta­ve­ním Čechů v rámci Rakouska – Uher­ska. V roce 1867, kdy došlo k Rakousko – Uher­skému vyrov­nání, byla monar­chie roz­dě­lena na dva téměř samo­statné státy, a to Rakousko, jehož sou­částí byly i České země, a Uher­sko, jehož sou­částí bylo i Slo­ven­sko. Poža­davky Čechů na auto­no­mii, nebo jinou formu národní své­byt­nosti, tak nebyly vysly­šeny. Právě podobu Rakouské monar­chie jako mno­ho­ná­rod­nost­ního fede­rál­ního státu (tzv. aus­tro­fe­de­ra­lis­mus), kde by každý národ měl urči­tou míru auto­no­mie, popsal v roce 1865 i Fran­ti­šek Palacký ve svém díle „Idea státu Rakous­kého“. Zastán­cem exis­tence čes­kého národa v rámci rakouské monar­chie byl původně i Tomáš Garri­gue Masa­ryk (dále TGM), který v díle „Česká otázka“ z roku 1895 i ve svých dal­ších spi­sech navr­huje refor­mo­vat Rakousko – Uher­sko do moder­ního svazku auto­nomních zemí.

Po vydání pro­sin­cové ústavy z 21. 12. 1867 a zave­dení vše­o­bec­ného a rov­ného voleb­ního práva pro volby do Říš­ské rady od roku 1907 můžeme Rakousko (niko­liv Uher­sko, pro nějž tyto reformy nepla­tily) pova­žo­vat za poměrně libe­rální a demo­kra­tický stát. Klí­čo­vým pro­blé­mem ale zůstá­valo mno­ho­ná­rod­nostní uspo­řá­dání jak Rakouska, tak Uher­ska, a zejména neře­šení tohoto pro­blému vlá­dou ve Vídni.

Vyhláška o všeobecné mobilizaci ze dne 31. 7. 1914

Vyhláška o vše­o­becné mobi­li­zaci ze dne 31. 7. 1914

Těsně před vypuk­nu­tím první svě­tové války byla česká poli­tika i spo­leč­nost stále pro zacho­vání Rakouska – Uher­ska, ale poža­do­vala jeho výrazné pro­měny. První svě­tová válka však změ­nila svět, a změ­nila také pohled na zacho­vání Rakousko – Uher­ské monar­chie. Uká­zala totiž, že Rakousko – Uher­sko není schopné řešit pro­blémy mno­ho­ná­rod­nost­ního státu, čímž ztra­tilo opod­stat­nění své existence.

Situace na počátku války

  • v celém Rakousku – Uher­sku mobi­li­zace: v české spo­leč­nosti nebylo pro tuto mobi­li­zaci žádné nadšení
  • Češi dávali najevo svou nechuť jít bojo­vat proti Slo­va­nům (Srbům, Rusům)
  • v prů­běhu války se nechá­vali dob­ro­volně zají­mat (např. dva pluky – praž­ský 28. a mla­do­bo­leslav­ský 36.)
  • vojáci se nevra­celi z dovo­le­nek, neru­ko­vali (skrý­vali se v lesích, byli nazý­váni „zelené kádry“)
  • v celé monar­chii byl zru­šen poli­tický život, byl roz­puš­těn par­la­ment (Říš­ská rada)
  • po vyhlá­šení války byl nasto­len vojen­ský režim (válečný abso­lu­tis­mus) a tím ome­zena občan­ská práva a svo­body (shro­maž­ďo­vání, zave­dena cen­zura, stí­hání a tres­tání poli­tiků), úsilí o vojen­skou diktaturu
  • Rakousko – Uher­sko je spo­jen­cem Německa: roste německý naci­o­na­lis­mus, začíná germanizace
  • mili­ta­ri­zace hos­po­dář­ství: zhor­šení život­ních pod­mí­nek oby­va­tel­stva (pro­blémy v zásobování)

Rok 1915

  • v důsledku války další zhor­šení hos­po­dář­ské situ­ace: zave­den pří­dě­lový systém
  • vznik čer­ného trhu s vyso­kými cenami (hlavně v posled­ních měsí­cích války)
  • na začátku války úspě­chy Ruské armády, to vyvo­lá­valo naděje mezi Slo­vany, že válka brzy skončí poráž­kou Rakouska – Uherska
  • v Čechách byly vydá­vány pro­tira­kouské mani­festy (auto­rům hro­zil trest smrti)
  • per­ze­kuce všeho českého
    • zákazy čes­kých kul­tur­ních nebo spor­tov­ních akcí, cen­zura knih, zákazy vydá­vání novin a časopisů
    • v letech 1914 – 1916 bylo vyne­seno 24 roz­sudků smrti
    • byli zatý­káni před­sta­vi­telé české poli­tiky (Vác­lav Klo­fáč, Karel Kra­mář, Alois Rašín)
    • Kra­mář a Rašín odsou­zeni jako vele­zrádci k trestu smrti (poz­ději byli císa­řem Kar­lem I. amnestováni)
    • do vězení se dostal i před­sta­vi­tel české Živ­no­banky, pro­tože byl lik­navý ve váleč­ných půjč­kách (Jaro­slav Preiss)

Česká domácí poli­tika byla vět­ši­nově bez­radná a zastra­šená per­ze­ku­cemi. Postoje vět­šiny vůd­čích poli­tiků i poli­tic­kých stran byly na začátku války prora­kouské (po válce han­livě nazý­váno „raku­šác­tví“). Důvo­dem k těmto posto­jům byly jak tra­dice, tak prak­tické a eko­no­mické důvody – Rakousko – Uher­sko je velký stát s vel­kým trhem, vývoj smě­řuje k vytvá­ření vel­kých celků, proč jej tedy roz­bí­jet. Prora­kous­kou poli­tiku vedli jak soci­ální demo­kraté (v čele s Bohumí­rem Šme­ra­lem), tak agrár­níci (Anto­nín Švehla) nebo kato­ličtí politici.

Na začátku války byly mezi oby­va­teli roz­ší­řeny také pro­ruské nálady – mla­do­češi při­chá­zejí se svým plá­nem na vytvo­ření slo­van­ské říše v čele s rus­kým vlád­nou­cím rodem Romanovců.

Pro­tira­kouské postoje byly na začátku války oje­di­nělé – např. kle­ri­kální strana či stá­to­právně pokro­ková strana (Lev Sych­rava, pří­tel Edvarda Beneše), která po vypuk­nutí války odchází do exilu. Zlom nastává právě v roce 1915, kdy se již ote­vřeně začíná mlu­vit o mož­nosti vytvo­ření samo­stat­ného čes­kého státu. Na straně proti Rakousku stál také nej­vý­znam­nější poli­tik čes­kého odboje za první svě­tové války, Tomáš Garri­gue Masa­ryk, před­sta­vi­tel rea­lis­tické strany.

  • Členové tajného spolku Maffie v roce 1918

    Čle­nové taj­ného spolku Maf­fie v roce 1918

    Češi nemají podle TGM být nadále sou­částí Rakouska-Uher­ska, pro­tože to je stále více závislé na Německu (Rakousko-Uher­sko pouze pod­ří­ze­ným spo­jen­cem Německa ve válce)

  • TGM jed­nal s před­sta­vi­teli čes­kých poli­tic­kých stran i čes­kých spolků (např. Sokol, apod.), od nich zís­kal mandát
  • podí­lel se na zalo­žení tajné orga­ni­zace Maf­fie: měla sdru­žo­vat české pro­ná­rodní poli­tiky, repre­zen­to­vat české zájmy doma, mít vliv na čes­kou poli­tiku a na veřejné mínění, měla vyko­ná­vat špi­o­náž ve pro­spěch Dohody
  • původně v čele Maf­fie Edvard Beneš, ten však musel 1. 9. 1915 emi­gro­vat, poté do čela Pře­mysl Šámal
  • další před­sta­vi­telé Maf­fie: Karel Kra­mář, Alois Rašín, Alois Hajn, Fran­ti­šek Sou­kup, Josef Sche­i­ner (Sokol)
  • TGM jed­nal i s rakous­kými poli­tiky o pová­leč­ném Rakousku (špatné vyhlídky pro České země)
  • jed­nal také s cizi­nou (září 1914 s Holand­skem) -> dále viz kapi­tola Masa­ry­kova zahra­niční akce
  • v pro­sinci 1914 odchází Masa­ryk do emi­grace do Itá­lie a poté do Švý­car­ska, dopro­vází ho jeho dcera Olga
  • od Josefa Sva­to­pluka Machara se dozvídá, že má být zatčen (-> už se nevrací)

Na počátku první svě­tové války tedy byly postoje čes­kých poli­tiků spíše prora­kouské, nebo pasivní. To se postupně začíná měnit v roce 1915, kdy sku­pina čes­kých poli­tiků v čele s Masa­ry­kem a Bene­šem začíná zau­jí­mat pro­tira­kouský postoj. Poprvé se ote­vřeně začíná hovo­řit o mož­nosti samo­statné exis­tence čes­kého národa ve vlast­ním státě. Mož­nosti čes­kých poli­tiků byly ale vzhle­dem k exis­tenci Rakouska ome­zené. Další vývoj tak závi­sel nejen na situ­ace v čes­kých zemích, ale taky na situ­aci v celém Rakousku – Uher­sku, a to jak vni­t­ro­po­li­tické, tak zahra­nič­ně­po­li­tické. Nej­dů­le­ži­tější byl zejména vývoj váleč­ných akcí rakouské, ale i německé, armády.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht