České země za vlády Jiříka z Poděbrad

V roce 1437 zemřel Zik­mund. Nároky na trůn uplat­ňo­val jeho zeť, Albrecht II. Habsbur­ský, který byl zvo­len za krále, ale v roce 1439 zemřel na úpla­vici při tažení proti Tur­kům. Dědické nároky uplat­ňo­val  Ladi­slav Pohro­bek (Zik­mun­dův vnuk, syn Albrechta II. Habsbur­ského), který se však naro­dil až v roce 1440. Období od roku 1439 do r. 1453, kdy se Ladi­slav Pohro­bek stal čes­kým krá­lem, bylo obdo­bím mezi­vládí, vypl­ně­ným bojem o moc mezi kato­lic­kou a kališ­nic­kou šlech­tou a městy. Byly vytvo­řeny Lan­dfrídy (= „země míru“, kraj­ské spolky), které si roz­dě­lily vládu v Čechách. – stalo se tak na základě tzv. mír­ného listu sepsá­ného 1440. Mezi nej­vý­znam­nější lan­dfrídy pat­řili jiho­český a výcho­do­český lan­dfríd. (jiho­český v čele s Oldři­chem z Rožm­berka; výcho­do­český v čele s Hyn­kem Ptáč­kem z Pir­kš­tejna).

Jiří z Poděbrad (23. dubna 1420 – 22. března 1471)

Jiří z Poděbrad (23. dubna 1420 – 22. března 1471)

V roce 1444 (zemřel Hynek Ptá­ček) se hlavní posta­vou stal Jiří z Poděbrad (nově sta­nul v čele výcho­do­čes­kého lan­dfrídu), pod jehož vede­ním vznikla poděbrad­ská jed­nota. Pokra­čuje „drobná válka“ mezi šlech­tou a městy. V říjnu 1448 Jiří z Poděbrad náhle pře­padl Prahu a ovládl ji. Pro­hlá­sil se za správce země do dospě­losti krále, ale kato­lická šlechta toto neu­znala, vytvo­řila pro­ti­váhu v čele s Rožm­berky. Vypukla tak válka, ve které zví­tě­zil Jiří z Poděbrad. Roku 1452 ho tedy uznala i kato­lická šlechta, a tak se stal správ­cem Čech (guber­ná­to­rem).

Roku 1453 se krá­lem stal Ladi­slav Pohro­bek (13), ale zastu­puje ho stále Jiří z Poděbrad. Ten usi­luje o vytvo­ření sil­ného státu, usi­luje o hos­po­dář­ský roz­květ země, chtěl posí­lit krá­lov­skou auto­ritu a moc, sna­žil se ome­zit moc pan­stva; obno­vil těžbu stří­bra (=> hos­po­dář­ský roz­květ). Roku 1457 však Ladi­slav Pohro­bek (17) náhle zemřel. Ihned byl obvi­ňo­ván Jiří z Poděbrad, že ho nechal otrá­vit. Jiří byl obvi­ňo­ván až do roku 1985, kdy se zjis­tilo, že Ladi­slav Pohro­bek zemřel na leu­ké­mii.

Po Ladi­sla­vově smrti nastaly spory o trůn. Bylo zde mnoho kan­di­dátů, mj. Matyáš Kor­vín nebo Jiří z Poděbrad. Uher­ská šlechta zvo­lila Maty­áše Kor­vína, český sněm Jiřího z Poděbrad. 

Jiří z Poděbrad měl pod­poru kališ­nické šlechty a měš­ťan­stva. Čes­kou šlech­tou byl při­jat za krále v roce 1458 – první sku­tečná volba čes­kého krále. Je nazý­ván „krá­lem dvo­jího lidu“ (kato­líků a kališ­níků). Jiří byl uznán i pape­žem za čes­kého krále za slib, že bude bojo­vat proti kacíř­ství. V tom však byly nejas­nosti. Papež totiž pova­žo­val kališ­nic­tví za kacíř­ství, kdežto Jiří ne. A tak roku 1462 papež (Pius II.) zru­šil kom­pak­táta, pro­hlá­sil Jiřího za kacíře a dal jej do klatby. Jiří se snaží zís­kat spo­jence (má obavu před kří­žo­vou výpra­vou), a proto před­kládá plán o vytvo­ření mezi­ná­rodní mírové orga­ni­zace Liga křes­ťan­ských panov­níků. Tento plán byl spo­jen s diplo­ma­tic­kou akcí (vysílá posel­stvo do zemí západní Evropy v čele s Lvem z Rož­mi­tálu). Písemné zprávy o těchto výpra­vách podává Vác­lav Šašek z Bíř­kova.

Cíle diplo­ma­tické mise: 1) ome­zit moc papeže a tím zajis­tit bez­peč­nost pro Čechy; 2) spory mezi státy chtěl řešit míro­vou ces­tou; 3) proti turec­kému nebez­pečí z východu. Tento český plán se však vypl­nit nepo­da­řilo a kon­flikt s pape­žem pokra­čo­val. Toho vyu­žívá domácí opo­zice. V roce 1465 kato­lická šlechta (pře­vážně z již­ních a západ­ních Čech) vytváří tzv. „zele­no­hor­skou jed­notu“ proti Jiří­kovi. V roce 1468 se konala na popud papeže proti Čechám kří­žová výprava. Vedl ji Matyáš Kor­vín, který pro­táhl Mora­vou a Slez­skem, byl však obklí­čen u Vilé­mova a zajat (1469). Jiří však Maty­áše pro­pus­til za slib, že ho usmíří s pape­žem (slib nedo­dr­žen). Matyáš byl za pod­pory zele­no­hor­ské jed­noty v Olo­mouci pro­hlá­šen čes­kým krá­lem (1469).

Jiří hle­dal pomoc v Pol­sku (za při­slí­bení čes­kého trůnu pol­skému rodu Jagellonců). Situ­ace se posléze mění v Jiří­kův pro­spěch, ten však v roce 1471 umírá. Od roku 1471 pro­bí­halo dvoj­vládí – v Čechách vládl Vla­di­slav Jagellon­ský a na Moravě, ve Slez­sku a Lučici Matyáš Kor­vín. Matyáš umírá 1490 bez potomků, čímž se usnad­ňuje pozice pro Vla­di­slava Jagellon­ského a znovu sjed­no­cení Zemí Koruny české.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht