Československo do roku 1929
Politický systém
Politický systém se dotváří na začátku 20. let. Nejvyšším zákonodárným orgánem bylo Národní shromáždění složené ze dvou komor – poslanecké sněmovny (300 poslanců) a senátu (150 senátorů). Nejvyšším představitelem československého státu byl prezident republiky (od 1918 Tomáš Garrigue Masaryk; od 1935 Edvard Beneš).
Po rozkolu dělnického hnutí rostl vliv komunistické strany; komunisté stáli v opozici vůči vládě, celému politickému systému. Nejsilnější stranou byli agrárníci. Od poloviny 20. let sílilo protihradní křídlo (Hodža), agrární strana se orientovala na Rakousko a Německo.
Roku 1923 vznikl zákon na ochranu republiky (předcházel mu úspěšný atentát na Rašína), byl namířen proti extrémním silám (KS, nacionalistické strany, fašismus). Ve 20. letech rostl vliv klerikálních stran (po 1918 došlo k jejich oslabení – antiklerikalismus, jehož projevem bylo vystupování lidu z církve a svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí – ten byl spojován s Bílou Horou).

Mapa Československa
sousední státy: žlutá – Německo, cihlová – Rakousko, zelená – Maďarsko, modrá – Rumunsko, fialová – Polsko
Roku 1925 došlo k přerušení styků mezi republikou a papežem, Masaryk a Švehla se zúčastnili oslav vzpomínek na Jana Husa. Roku 1928 byly Benešovou zásluhou urovnány vztahy mezi církví a státem a nastal modus vivendi (stav spoluexistence). Roku 1929 – Milénium sv. Václava (byla dokončena výstavba Svatovítské katedrály).
V polovině 20. let se konaly volby a boj o moc vrcholil:
- Agrární strana (13,07 %)
- Komunistická strana (13,02 %)
- Lidová strana (9,7 %)
- Sociální demokracie (9,0 %)
Na Slovensku byla nejsilnější Hlinkova ľudová strana. Komunisté a Sociální demokraté byli v opozici. Na nějakou dobu vznikla vláda všenárodní koalice („Švehlova vláda“). Roku 1926 byla znova vytvořena úřednická vláda Jana Černého, vznikla národní obec fašistická (červenobílí), která chtěla uskutečnit fašistický puč na Sokolském sletu. Požadavek vytvořit vládu „pevné ruky“ (= nastolit diktaturu). Byla proti dělnickému hnutí a Komunistické straně, proti menšinám, proti Společnosti národů, proti Německu (založeno na českém nacionalismu) a proti sovětské politice. V čele fašistické obce stál Rudolf Gajda (bývalý legionář) – k žádnému puči nedošlo.
Roku 1926 byla uzavřena dohoda o vytvoření vládní koalice mezi českými a německými agrárníky a klerikálními stranami. Vznikla vláda na základě této dohody, nebyly v ní sociální demokraté ani národní socialisté („vláda panské koalice“ – národně demokratická strana a Hlinkova ľudová strana). Tato vláda znamenala posun doprava. Byla přijímána opatření (znamenají oslabení demokracie) – okresní a zemská zastupitelstva z jedné třetiny jmenovala vláda a ze dvou třetin byla volena. Některé skupiny obyvatel neměly volební právo (vojáci a četnictvo). Prodloužila se délka vojenské služby, zhoršila se sociální situace (pokusy rozpustit KSČ).
Roku 1927 se konaly třetí prezidentské volby (1918, 1920, 1927), v nichž byl znovu zvolen T. G. Masaryk. Ve čtvrtých prezidentských volbách roku 1935 byl zvolen Edvard Beneš.
V roce 1929 byl pořádán 5. sjezd KSČ (bolševizace). Komunistická strana byla proti buržoazii a vládě – usilovala o uskutečnění socialistické revoluce po vzoru Sovětského svazu. Na tomto sjezdu se dostali do čela strany (ústředního výboru – ÚV) lidé, kteří byli zárukou bolševizace (ve funkci generálního tajemníka stanul Klement Gottwald). Tvrdé postoje proti republice (pro rozbití republiky a zavedení diktatury proletariátu) byly však příčinou odlivu mnoha lidí z komunistické strany.
Roku 1929 Švehla odstoupil pro nemoc, dostal přezdívku „státník“ (zájmy státu). Na jeho místo nastoupil František Udržal, z vlády vystoupila Hlinkova ľudová strana, jeden z jejích předáků Vojtěch Triska obviněn z vlastizrady a odsouzen k patnácti letům vězení. To přispělo ke zhoršení vztahů mezi Čechami a Slovenskem. Roku 1929 se znovu konaly volby, KSČ byla až na 4. místě (důsledkem 5. sjezdu tři čtvrtiny členů vystoupili). Vlády v letech 1929 – 1938 se nazývaly vlády široké koalice.
Premiér |
Od |
Do |
|
Karel Kramář |
14. 11. 1918 |
8. 7. 1919 |
|
Vlastimil Tusar |
8. 7. 1919 |
15. 9. 1920 |
|
Jan Černý |
15. 9. 1920 |
26. 9. 1921 |
|
Edvard Beneš |
26. 9. 1921 |
7. 10. 1922 |
|
Antonín Švehla |
7. 10. 1922 |
18. 3. 1926 |
|
Jan Černý |
18. 3. 1926 |
12. 10. 1926 |
(úřednická vláda) |
Antonín Švehla |
12. 10. 1926 |
1. 2. 1929 |
|
František Udržal |
1. 2. 1929 |
29. 10. 1932 |
|
Jan Malypetr |
29. 10. 1932 |
5. 11. 1935 |
|
Milan Hodža |
5. 11. 1935 |
22. 9. 1938 |
|
Jan Syrový |
22. 9. 1938 |
4. 10. 1938 |
(úřednická vláda) |
tab.: Přehled československých premiérů za tzv. první republiky
(zdroj: www.vlada.cz)
Hospodářství
- období konjunktury (vzestupu)
- symbolem úspěchu byly úspěšné firmy
- Baťa, ČKD Praha, Zbrojovka Brno, Škoda Mladá Boleslav, Tatra Kopřivnice, oděvní závody Prostějov
- Československo stálo na desátém místě ve světové průmyslové výrobě a na 17. místě ve výši národního důchodu (= roční bohatství vyprodukované v zemi na jednoho občana)
- stabilizovala se měna (cílem bylo dosáhnout směnitelnosti koruny za zlato – 1 Kč = 44,58 mg Au)
- od roku 1929 – aktivní obchodní bilance
- problémy:
- nedošlo k modernizaci (tři čtvrtiny průmyslové výroby orientované na vývoz)
- konkurenční boj s Německem
- nedařila se industrializace Slovenska
- Československá ekonomika zatížena dluhy z války (ČSR platila příspěvek za osvobození, převzala část dluhů Rakouska – Uherska)
Zahraniční politika
- orientovala se na dohodu; spjata s Versailleským systémem (hlavním spojencem byla Francie)
- 1924 podepsána spojenecká smlouva s Francií
- do 1925 zde byla francouzská vojenská mise (v čele stál generál Pellé)
- dalším spojencem byly státy Malé Dohody, arbitrážní smlouvy z Locarna