Československo do roku 1929

Politický systém

Velký znak Čes­ko­slo­ven­ské republiky

Poli­tický sys­tém se dotváří na začátku 20. let. Nej­vyš­ším záko­no­dár­ným orgá­nem bylo Národní shro­máž­dění slo­žené ze dvou komor – posla­necké sně­movny (300 poslanců) a senátu (150 sená­torů). Nej­vyš­ším před­sta­vi­te­lem čes­ko­slo­ven­ského státu byl pre­zi­dent repub­liky (od 1918 Tomáš Garri­gue Masa­ryk; od 1935 Edvard Beneš).

Po rozkolu děl­nic­kého hnutí rostl vliv komu­nis­tické strany; komu­nisté stáli v opo­zici vůči vládě, celému poli­tic­kému sys­tému. Nej­sil­nější stra­nou byli agrár­níci. Od polo­viny 20. let sílilo pro­ti­hradní kří­dlo (Hodža), agrární strana se ori­en­to­vala na Rakousko a Německo.

Roku 1923 vznikl zákon na ochranu repub­liky (před­chá­zel mu úspěšný aten­tát na Rašína), byl namí­řen proti extrém­ním silám (KS, naci­o­na­lis­tické strany, fašis­mus). Ve 20. letech rostl vliv kle­ri­kál­ních stran (po 1918 došlo k jejich osla­bení – anti­k­le­ri­ka­lis­mus, jehož pro­je­vem bylo vystu­po­vání lidu z církve a svr­žení Mari­án­ského sloupu na Sta­ro­měst­ském náměstí – ten byl spo­jo­ván s Bílou Horou).

Mapa Čes­ko­slo­ven­ska
sou­sední státy: žlutá – Německo, cih­lová – Rakousko, zelená – Maďar­sko, modrá – Rumun­sko, fia­lová – Polsko

Roku 1925 došlo k pře­ru­šení styků mezi repub­li­kou a pape­žem, Masa­ryk a Švehla se zúčast­nili oslav vzpo­mí­nek na Jana Husa. Roku 1928 byly Bene­šo­vou záslu­hou urov­nány vztahy mezi církví a stá­tem a nastal modus vivendi (stav spo­lu­exis­tence). Roku 1929 – Milé­nium sv. Vác­lava (byla dokon­čena výstavba Sva­to­vít­ské katedrály).

V polo­vině 20. let se konaly volby a boj o moc vrcholil:

1. Agrární strana (13,07 %)
2. Komu­nis­tická strana (13,02 %)
3. Lidová strana (9,7 %)
4. Soci­ální demo­kra­cie (9,0 %)

Na Slo­ven­sku byla nej­sil­nější Hlin­kova ľudová strana. Komu­nisté a Soci­ální demo­kraté byli v opo­zici. Na něja­kou dobu vznikla vláda vše­ná­rodní koa­lice („Šveh­lova vláda“). Roku 1926 byla znova vytvo­řena úřed­nická vláda Jana Čer­ného, vznikla národní obec fašis­tická (čer­ve­no­bílí), která chtěla usku­teč­nit fašis­tický puč na Sokol­ském sletu. Poža­da­vek vytvo­řit vládu „pevné ruky“ (= nasto­lit dik­ta­turu). Byla proti děl­nic­kému hnutí a Komu­nis­tické straně, proti men­ši­nám, proti Spo­leč­nosti národů, proti Německu (zalo­ženo na čes­kém naci­o­na­lismu) a proti sovět­ské poli­tice. V čele fašis­tické obce stál Rudolf Gajda (bývalý legi­o­nář) – k žád­nému puči nedošlo.

Roku 1926 byla uza­vřena dohoda o vytvo­ření vládní koa­lice mezi čes­kými a němec­kými agrár­níky a kle­ri­kál­ními stra­nami. Vznikla vláda na základě této dohody, nebyly v ní soci­ální demo­kraté ani národní soci­a­listé („vláda pan­ské koa­lice“ – národně demo­kra­tická strana a Hlin­kova ľudová strana). Tato vláda zna­me­nala posun doprava. Byla při­jí­mána opat­ření (zna­me­nají osla­bení demo­kra­cie) – okresní a zem­ská zastu­pi­tel­stva z jedné tře­tiny jme­no­vala vláda a ze dvou tře­tin byla volena. Některé sku­piny oby­va­tel neměly volební právo (vojáci a čet­nic­tvo). Pro­dlou­žila se délka vojen­ské služby, zhor­šila se soci­ální situ­ace (pokusy roz­pus­tit KSČ).

Roku 1927 se konaly třetí pre­zi­dent­ské volby (1918, 1920, 1927), v nichž byl znovu zvo­len T. G. Masa­ryk. Ve čtvr­tých pre­zi­dent­ských vol­bách roku 1935 byl zvo­len Edvard Beneš.

V roce 1929 byl pořá­dán 5. sjezd KSČ (bol­še­vi­zace). Komu­nis­tická strana byla proti bur­žo­a­zii a vládě – usi­lo­vala o usku­teč­nění soci­a­lis­tické revo­luce po vzoru Sovět­ského svazu. Na tomto sjezdu se dostali do čela strany (ústřed­ního výboru – ÚV) lidé, kteří byli záru­kou bol­še­vi­zace (ve funkci gene­rál­ního tajem­níka sta­nul Kle­ment Got­twald). Tvrdé postoje proti repub­lice (pro roz­bití repub­liky a zave­dení dik­ta­tury pro­le­ta­ri­átu) byly však pří­či­nou odlivu mnoha lidí z komu­nis­tické strany.

Roku 1929 Švehla odstou­pil pro nemoc, dostal pře­zdívku „stát­ník“ (zájmy státu). Na jeho místo nastou­pil Fran­ti­šek Udr­žal, z vlády vystou­pila Hlin­kova ľudová strana, jeden z jejích pře­dáků Voj­těch Triska obvi­něn z vlas­ti­zrady a odsou­zen k pat­nácti letům vězení. To při­spělo ke zhor­šení vztahů mezi Čechami a Slo­ven­skem. Roku 1929 se znovu konaly volby, KSČ byla až na 4. místě (důsled­kem 5. sjezdu tři čtvr­tiny členů vystou­pili). Vlády v letech 1929 – 1938 se nazý­valy vlády široké koalice.

tab.: Pře­hled čes­ko­slo­ven­ských pre­mi­érů za tzv. první republiky
(zdroj: www.vlada.cz)

Hospodářství

• období kon­junk­tury (vze­stupu)
• sym­bo­lem úspě­chu byly úspěšné firmy 
  • Baťa, ČKD Praha, Zbro­jovka Brno, Škoda Mladá Boleslav, Tatra Kopřiv­nice, oděvní závody Prostějov
• Čes­ko­slo­ven­sko stálo na desá­tém místě ve svě­tové prů­mys­lové výrobě a na 17. místě ve výši národ­ního důchodu (= roční bohat­ství vypro­du­ko­vané v zemi na jed­noho občana)
• sta­bi­li­zo­vala se měna (cílem bylo dosáh­nout smě­ni­tel­nosti koruny za zlato – 1 Kč = 44,58 mg Au)
• od roku 1929 – aktivní obchodní bilance
• pro­blémy:
  • nedo­šlo k moder­ni­zaci (tři čtvr­tiny prů­mys­lové výroby ori­en­to­vané na vývoz)
  • kon­ku­renční boj s Německem
  • neda­řila se industri­a­li­zace Slovenska
  • Čes­ko­slo­ven­ská eko­no­mika zatí­žena dluhy z války (ČSR pla­tila pří­spě­vek za osvo­bo­zení, pře­vzala část dluhů Rakouska – Uherska)

Zahraniční politika

• ori­en­to­vala se na dohodu; spjata s Ver­sailleským sys­té­mem (hlav­ním spo­jen­cem byla Francie)
• 1924 pode­psána spo­je­necká smlouva s Francií
• do 1925 zde byla fran­couz­ská vojen­ská mise (v čele stál gene­rál Pellé)
• dal­ším spo­jen­cem byly státy Malé Dohody, arbit­rážní smlouvy z Locarna