Charakteristika středověké (feudální) společnosti

Na utvá­ření stře­do­věké spo­leč­nosti půso­bilo něko­lik vlivů, a to nejen na počátku stře­do­věku, ale po celou dobu jeho exis­tence. Byl to pře­de­vším vliv zanik­lých antic­kých civi­li­zací, jejichž odkaz můžeme sle­do­vat ve všech kul­tur­ních slo­zích, které ve stře­do­věku exis­to­valy. Jedi­nou insti­tucí, která pře­žila pád říše Zápa­do­řím­ské, a která měla ve stře­do­věké spo­leč­nosti velký vliv, byla křes­ťan­ská cír­kev. Nej­prve jediná insti­tuce, po roz­dě­lení v roce 1054 (řím­ský papež a kon­stan­ti­no­pol­ský patri­ar­cha se vzá­jemně exko­mu­ni­ko­vali z křes­ťan­ské církve – dovr­šení Vel­kého schi­zmatu) pak cír­kev pra­voslavná a kato­lická. Na naše území při­šli nej­prve křes­ťané z Německa (období Staré Moravy); z téhož období známe též vliv východ­ního křes­ťan­ství (Kon­stan­tin a Meto­děj). Křes­ťan­ství půso­bilo jako sta­bi­li­zu­jící prvek, dávalo lidem jis­toty a půso­bilo také jako základ mra­vouky. I naše dnešní „morálka“ je zalo­žena na těchto křes­ťan­ských hod­no­tách, i když je v naší spo­leč­nosti (a to pře­de­vším v býva­lých komu­nis­tic­kých stá­tech) mnoho ateistů.

Lenní pří­saha

Dal­ším dalo by se říci fak­to­rem, který na stře­do­vě­kou spo­leč­nost půso­bil, bylo uspo­řá­dání, či způ­sob života. Stře­do­věké zří­zení bylo zalo­ženo na tzv. feu­da­lismu (len­ním sys­tému).  Zákla­dem bylo léno (latin­sky feu­dum), což bylo roz­ličně velké území, které jeho vlast­ník (zpra­vi­dla panov­ník) pře­dal do uží­vání jiné osobě (zpra­vi­dla čle­nové krá­lov­ské dru­žiny). Za to dal nájemce (leník) vlast­ní­kovi půdy slib věr­nosti a služby. Nedíl­nou sou­částí půdy byli pod­daní. V pří­padě napa­dení území svě­ře­ného lení­kovi se pak zpra­vi­dla sebralo voj­sko z celé vlasti a táhlo se lení­kovi na pomoc. Lenní smlouva byla ukon­čena smrtí jed­noho ze smluv­ních part­nerů nebo poru­še­ním len­ního slibu. Z leníků se postupně vyvi­nula šlechta, které byl maje­tek dáván v uží­vání zpra­vi­dla dědičně (v Čechách sta­no­veno Sta­tu­tou Konrá­do­vou roku 1189). Šlech­tici půdu pro­na­jí­mali dal­ším oso­bám, což vedlo ke vzniku hie­rar­chie podobné této pyramidě:

Pyra­mida zná­zor­ňu­jící stře­do­vě­kou spo­leč­nost (tři stavy + duchovenstvo).

Celé uspo­řá­dání bylo tedy zalo­ženo na věr­nosti, na sli­bech.  Panov­ník pro­půj­čil půdu lení­kovi, ten slí­bil panov­ní­kovi věr­nost a vojen­skou pomoc. Pod­daní byli sou­částí léna, půdu obdě­lá­vali a ode­vzdá­vali dávky (část z výnosů) svému pánovi, který je za to chrá­nil před vojen­ským nebez­pe­čím. Krále i jeho dvůr pla­tili leníci. Pod­daní navíc pla­tili daň králi a desátky církvi.

Mimo tuto pomy­sl­nou pyra­midu stála cír­kev, jejíž před­sta­vi­telé měli svá vlastní při­dě­lená léna, která však nebyla dědičná. S tím ve stře­do­věku sou­visí tzv. boje o investi­turu (dosa­zo­vání cír­kev­ních hod­nos­tářů do funkcí) mezi řím­skými císaři a papeži, mezi svět­skou a cír­kevní mocí, jeli­kož se oba pova­žo­vali za první mezi vládci křes­ťan­ského světa.

Západní Evropa

Ve Fran­ské říši se vliv antické tra­dice mísil s ger­mán­skými zvyky. Klí­čo­vou roli zde hrála obecná křes­ťan­ská cír­kev, která se stala nosi­tel­kou vzdě­la­nosti. Důle­žitá období:

• Karo­lín­ská rene­sance (8. – 9. sto­letí) – období kul­turní obnovy za vlády Karla Veli­kého, kdy vzni­kaly školy při kláš­te­rech a obno­vo­vala se latin­ská vzdělanost.
• Vznik Svaté říše řím­ské (962) – Otto I. Veliký se nechal koru­no­vat (řím­ským) císa­řem, čímž navá­zal na tra­dici řím­ské říše a koru­no­vaci Karla Velikého.

Střední Evropa

Na území dneš­ního Česka, Pol­ska a Uher hrála také vel­kou roli chris­ti­a­ni­zace a for­mo­vání států. Důle­žité události:

• Pří­chod křes­ťan­ství na Vel­kou Moravu (863) – Kon­stan­tin a Meto­děj s sebou při­nesli sta­ro­slo­věn­štinu, což ovliv­nilo kul­turu i jazyk nejen na území Staré Moravy.
• Zaklá­dání měst v čes­kých zemích (13. sto­letí) – král Pře­mysl Otakar II. a jeho nástupci pod­po­ro­vali měst­ská práva a kolonizaci.

Jižní Evropa

Ve stře­do­moř­ských oblas­tech jako je bal­kán­ský, pyre­nej­ský a ape­nin­ský polo­ostrov se stře­do­věká spo­leč­nost vyví­jela mírně odlišně díky vlivu byzant­ské říše, měst­ských repub­lik i díky vlivu islámu. Důle­žité události:

• Byzant­ská kul­tura (6. – 15. sto­letí) – Výcho­do­řím­ská říše ovliv­nila bal­kán­ský i ape­nin­ský polo­ostrov svým prá­vem (Jus­ti­ni­á­nův kodex) a orto­doxní for­mou křesťanství.
• Reconquista (8. – 15. sto­letí) – postupné vytla­čo­vání mus­lim­ských Maurů z Pyre­nej­ského polo­ostrova vedlo k pro­lí­nání mus­lim­ské, křes­ťan­ské a židov­ské kultury.

Severní Evropa

Vikin­gové a jejich dědic­tví hráli klí­čo­vou roli ve for­mo­vání severní Evropy:

• Osidlo­vání a vliv Vikingů (8. – 11. sto­letí) – Vikin­gové roz­ší­řili své vlivy do Ang­lie, Fran­cie i Ruska. Zane­chali zde své stopy v poli­tic­kém uspo­řá­dání, v jazyku i ve správě.
• Chris­ti­a­ni­zace Skan­di­ná­vie (10. – 12. sto­letí) – zave­dení křes­ťan­ství vedlo k poli­tické cen­t­ra­li­zaci v Nor­sku, Dán­sku i ve Švédsku.

Východní Evropa

Východní Evropa byla ovliv­něna jak Byzant­skou říší, tak křes­ťan­skou západní Evro­pou. Důle­žité události:

• Chris­ti­a­ni­zace Kyjev­ské rusi (988) – při­jetí pra­voslav­ného křes­ťan­ství za vlády Vla­di­míra I. Veli­kého zna­me­nalo pro­po­jení s byzant­skou kulturou.
• Mon­gol­ský vliv na Rusko (13. – 15. sto­letí) – tatar­ská nad­vláda ovliv­nila správní sys­tém i vojen­skou orga­ni­zaci rus­kých knížectví.