Čína

V Číně pro­běhla neo­li­tická revo­luce ve 3. tisí­ci­letí před Kris­tem. Nej­starší civi­li­zace síd­lily u břehů řek Chu­ang – che (Žlutá řeka) a Jang – c’ – ťiang.

Čín­ská filo­zo­fie se dělí na dva hlavní proudy: Kon­fu­ci­a­nis­mus a Tao­is­mus. Zakla­da­te­lem kon­fu­ci­a­nismu byl Kon­fu­cius (leto­pisy Jaro, Pod­zim). Hlavní myš­lenky: dopo­ru­čení, aby vládlo více lidí a právo lidu svrh­nout špat­ného vládce. Díky Kon­fu­ci­o­vým žákům je známo dodnes. Zakla­da­te­lem tao­ismu byl Lao – c’ (kniha Tao – te – ťing). Ten poklá­dal důraz na při­ro­ze­nost a neza­sa­ho­vání, pohyb světa podle něj určují dva prin­cipy: 1) prin­cip muž­ství, světla, pev­nosti, a 2) prin­cip žen­ství, tmy, měk­kosti, … Tato dua­lita pře­šla i do Evropy, tao­is­mus se stal zákla­dem lega­lis­tické ide­o­lo­gie, která v lidu spat­řo­vala nástroj pro spl­nění zájmu sil­ného státu.

Dějiny starověké Číny

Ačko­liv nej­starší arche­o­lo­gické doklady lid­ského osíd­lení na území Číny jsou asi 500 tisíc let staré, legen­dární počá­tek čín­ských dějin řadíme do 21.–20. sto­letí před Kris­tem. První zná­mou, avšak polo­mý­tic­kou vlad­noucí dynastií byla Sia (2100 – 1600 před Kris­tem). Přes­nější zprávy však máme asi až o 300 let poz­ději, kdy vládla dynastie Šang. Cha­rak­te­ris­tic­kými znaky této dynastie byla despo­cie, stavba paláců a otrokářství.

Vláda dynastie Šang začíná v osm­nác­tém sto­letí před Kris­tem a trvá až do jede­nác­tého sto­letí. Jeli­kož pra­meny z poz­děj­ších let se o této dynastii zmi­ňují jako o dynastii Jin, ozna­ču­jeme ji sou­hrnně Šang-Jin. Hlavní čin­ností oby­va­tel bylo tehdy zem­děl­ství, hlavně pěs­to­vání proso a pše­nice. Již z této doby pochá­zejí zprávy o pěs­to­vání bource moru­šo­vého. V země­děl­ství byla pou­ží­vána tažná zví­řata; z arche­o­lo­gic­kých nálezů na kos­tech víme, že již v tomto období Číňané pou­ží­vali obráz­ko­vého písma. Kon­cem 11. sto­letí před Kris­tem byla Jin svr­žena dynastií Čou.

Za vlády dynastie Čou došlo ke sjed­no­cení severní Číny a do tohoto období kla­deme vznik čín­ského feu­dál­ního zří­zení. Ačko­liv o dva tisíce let dříve, toto zří­zení je v mno­hém ana­lo­gické k podob­ným zří­ze­ním v Evropě. Čín­ské území bylo roz­dě­leno na feu­dální léna, která panov­ník pro­půj­čo­val šlech­ti­cům. Ti pak území jim svě­řená spra­vo­vali. Všichni museli odvá­dět z pozemků daně a měli též povin­nost účasti na spo­lečné obraně. Ačko­liv i tehdy žilo v Číně velké množ­ství lidí, nevy­sky­to­vala se na Čín­ském území větší města. Správní stře­diska měla čtver­cový půdo­rys, byla obehnána hradbami a vpro­střed města stál gong, s jehož pomocí byl ozna­mo­ván čas. I v těchto stře­dis­cích však vět­ši­nou nežilo více než dva­cet tisíc obyvatel.

V osmém sto­letí před Kris­tem nastal úpa­dek moci dynastie Čou, říše se postupně roz­dro­bila na velké množ­ství vět­ších i malých států, mezi nimiž pro­bí­haly neu­stálé boje. Doká­zaly se sjed­no­tit a spo­lu­pra­co­vat pouze v pří­padě napa­dení zvenčí. V pátém sto­letí před Kris­tem měly roz­ho­du­jící posta­vení tři větší státy: na východě to byl stát Čchi, na západě Čchin a na jihu Čchu. Období Vál­čí­cích států, jak se nazývá období vál­čení států Čchi, Čchin a Čchu, končí asi po 250 (221) letech ve tře­tím sto­letí před Kristem.

Za krátké vlády dynastie Čchin byla Čína poprvé poli­ticky sjed­no­cena, měla sil­nou jed­not­nou armádu. Neo­me­zený vládce Jing Čeng, který se nechal titu­lo­vat jako „první císař Čchinů“, totiž Čchin Š’chu­ang-ti, měl vyni­ka­jící vla­dař­ské schop­nosti, které právě vyús­tily ve spo­jení severní a jižní Číny. Došlo k reformě ve státní správě (šlechta byla nahra­zena úřed­níky bez poža­davků uro­ze­nosti či peněz), došlo ke sjed­no­cení měr a vah, byla zave­dena jed­notná měna, budo­vána komu­ni­kace. Uni­fi­kace byla dota­žena až do takové míry, že byl zave­den např. i jed­notný roz­chod kol na vozech.

Mezi roky 215 a 210 před Kris­tem byla zahá­jena stavba Velké čín­ské zdi, na které pra­co­valo přes dva mili­ony lidí, aby se tak ochrá­nili před nájezdy kočov­ných kmenů ze severu. Délka zdi činí téměř 6 tisíc kilo­me­trů, tedy více než šířka celé Evropy, výška zdi se pohy­buje od šesti do deseti metrů. V době nedávné byly však nale­zeny další dosud neznámé části Zdi, a tak se její délka roz­táhla na víc jak 8850 kilo­me­trů.  Šířka zdi byla sta­no­vena tak, aby zde mohlo jet sou­běžně 5 až 6 jezdců. Uvnitř zdi se nachá­zejí spo­jo­vací chodby a skla­do­vací pro­story pro zbraně a zásoby posádky zdi.
O císaři Čchin Š’chu­ang-tiovi se dá se jistě říci, že byl nej­vět­ším čín­ským císa­řem. Avšak jeho mega­lo­man­ské sta­vební pro­jekty si žádaly stejně velké množ­ství pro­středků, které zís­ká­val zvy­šo­vá­ním daní, což samo­zřejmě vedlo k nespo­ko­je­nosti. Po jeho smrti tedy vypuklo povstání, a krátce nato byla vláda dynastie Čchin svr­žena revo­lucí Liou Panga (roku 207 před Kris­tem). Do čela poli­tické opo­zice se staví rodina Chan, která také zís­kává vlád­noucí postavení.

Nové sta­bi­lity nabyla Čína za vlády dynastie Chan (206 před Kris­tem – 3. sto­letí n.l.). V tomto období dochází ke kon­flik­tům úřední státní správy a aris­to­kra­cie, která se snaží obno­vit svá práva. Spo­lečně s vítěz­stvím nad Huny a obsa­ze­ním dal­šího území došlo k ote­vření cesty do Evropy, které se poz­ději říkalo „hed­vábná cesta“. V prv­ním a dru­hém sto­letí našeho leto­počtu se z Indie do Číny dostal Budd­his­mus. Šířili jej bon­zové, to byli kněží, kteří se buď věno­vali roz­jí­mání nebo aktivní čin­nosti. V této době dochází k roz­voji hos­po­dář­ství , kul­tury i vědy (vyná­lez papíru, inkoustu). Sou­časně se šíře­ním budd­hismu došlo též k prv­nímu vpádu sever­ních kočov­ných kmenů. Dochází k roz­dro­bení země na mnoho stát­ních útvarů pod vlá­dou cizích kmenů, bylo vystří­dáno mnoho dynastií.

Ve čtvr­tém sto­letí došlo k novém sjed­no­cení pod vlá­dou dynastie Tin. Dynastie Tin byla vybrána z toho důvodu, že šlo o nepří­liš silný rod a císař­ská moc v rukou Tinů se proto dala moc­nou aris­to­kra­cií lépe kori­go­vat. Dynastie Tin však polo­žila základy čín­ské říše. Za její vlády byly do úřed­nic­kého apa­rátu zave­deny nové způ­soby, napří­klad dědič­nost úřadů. Úřed­níci v teh­dejší době byli pod­pla­ti­telní, na úřa­dech tedy zavládla nesmírná korupce.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht