Dělnické hnutí ve 20. letech

Roku 1919 byla obno­vena Druhá inter­na­ci­o­nála („soci­a­lis­tická inter­na­ci­o­nála“) s pro­gra­mem demo­kra­tic­kého soci­a­lismu. Začal pro­bí­hat pro­ces dife­ren­ci­ace v děl­nic­kých stra­nách (pra­vice proti levici; z levice vzni­kají komu­nis­tické strany). Nešlo o roz­pory v pro­gra­mo­vých zále­ži­tos­tech, pro­tože pře­vážná vět­šina soci­álně demo­kra­tic­kých stran byla tehdy mar­xis­ticky ori­en­to­vaná stejně jako nově vzni­ka­jící komu­nis­tické strany. Roz­díl byl v tom, že soci­álně demo­kra­tické strany chtěly svých cílů dosáh­nout pokoj­nou ces­tou pro­střed­nic­tvím demo­kra­tic­kých voleb a nechtěly se také pod­ři­zo­vat vůli SSSR.

1918 vzni­kají komu­nis­tické strany v Maďar­sku, Německu, Rakousku, Pol­sku, Finsku
1919 vzni­kají komu­nis­tické strany v USA, Jugo­slá­vii, Bulharsku
1920 vzni­kají komu­nis­tické strany v Fran­cii a Velké Británii
1921 vzni­kají komu­nis­tické strany v Špa­něl­sku a Itálii

bře­zen 1919

  • z ini­ci­a­tivy výboru KS se v Moskvě sešla kon­fe­rence, která zalo­žila třetí inter­na­ci­o­nálu (komu­nis­tic­kou inter­na­ci­o­nálu) = „Komin­terna
  • účast­nili se dele­gáti asi z 30 zemí
  • v Rusku pro­bí­hala občan­ská válka, intervence
  • komu­nis­tické strany (KS) = sekce komin­terny; mezi sjezdy měla roz­ho­du­jící moc exe­ku­tiva komin­terny (výkonná rada)

1920 – druhý sjezd kominterny

  • při­jato 21 pod­mí­nek pro vstup do kominterny
  • demo­kra­tický centralismus
  • při­jetí revo­luč­ního programu: 
    • voli­tel­nost zdola nahoru
    • men­šina se pod­ři­zuje vět­šině (nižší orgán se pod­ři­zuje roz­hod­nutí vyššího)
    • člen­stvo se řídí prin­cipy, které při­jmou nej­vyšší orgány
    • v každé zemi má být jedna poli­tická strana

září 1920 – sjezd Čes­ko­slo­ven­ské soci­ální demo­kra­cie. Byl zor­ga­ni­zo­ván tak­zva­nou mar­xis­tic­kou levicí proti vůli vedení strany a zúčast­nila se ho vět­šina stra­nic­kých delegátů.
pro­si­nec 1920 – boj o Lidový dům (sídlo ČSSD)

  • for­málně pat­řil osobě, která se hlá­sila k pra­vici (dům patří pravici)
  • do vnitř­ních sporů zasáhla poli­cie, která se v pro­sinci roz­hodla vyká­zat mar­xis­tic­kou levici z Lido­vého domu. Ta na to rea­go­vala vyhlá­še­ním gene­rální stávky, která však nebyla pří­liš úspěšná.
  • =    boj o cha­rak­ter republiky
  • levi­cové síly pora­ženy, defi­ni­tivní roz­hod­nutí o roz­dě­lení soci­ální demokracie

Vlajka Komu­nis­tické strany Československa

kvě­ten 1921

  • vznik Komu­nis­tické strany Čes­ko­slo­ven­ska (vůdčí posta­vou byl Bohumír Šme­ral) – dříve vznikla KS v Sude­tech (Karl Kreibich)

Na pře­lomu října a lis­to­padu 1921 se konal slu­čo­vací sjezd, kdy byla vytvo­řena jed­notná komu­nis­tická strana, která sdru­žo­vala zástupce všech národ­ností žijí­cích v Čes­ko­slo­ven­sku. KSČ byla jediná velká strana v mezi­vá­leč­ném Čes­ko­slo­ven­sku, která sdru­žo­vala zástupce všech národ­ností žijí­cích tehdy v zemi.
Od polo­viny 20. let se v komin­terně pro­sa­zuje bol­še­vi­zace komu­nis­tické strany (vliv Sta­lina) = očista. Probíhalo

  • hle­dání nepřá­tel uvnitř komu­nis­tické strany (opor­tu­nisté, refor­misté) s cílem
  • upev­nit stranu a pro­sa­zo­vat pro­gram boje za dik­ta­turu pro­le­ta­ri­átu. Spo­lu­práce s ostat­ními poli­tic­kými stra­nami (zejména se soci­ální demo­kra­cií) byla odmítána.

V první polo­vině 30. let byla soci­ální demo­kra­cie pova­žo­vána za zrádce děl­nic­tva (soci­ální demo­kraté nazý­váni „soci­ál­fa­šisté“). Od 1929 začala pro­bí­hat bol­še­vi­zace KSČ v Čes­ko­slo­ven­sku (na 5. sjezdu KSČ). Do před­sed­nic­tva komu­nis­tické strany nastou­pila mladá gene­race v čele s Kle­men­tem Got­twal­dem. KSČ pod jeho vede­ním vystu­po­vala velmi radi­kálně, což vedlo k velké ztrátě pod­pory u veřejnosti.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht