Domácí odboj po roce 1941, Heydrichiáda

Domácí odboj po roce 1941

• r. 1941 došlo ke změně postoje komu­nistů k válce (do té doby válku pova­žo­vala (i komin­terna) za důsle­dek impe­ri­a­lismu), nyní v ní vidí národně – osvo­bo­ze­necký boj proti fašismu
• sbli­žo­vání komu­nis­tic­kého a občan­ského odboje
• v září 1941 vznikl Ústřední národní revo­luční výbor ČSR
• Mos­kev­ské vedení ČSR uznává Lon­dýn­skou emi­grační vládu za legi­tim­ního před­sta­vi­tele ČSR
• do státní rady v Lon­dýně vstu­pují i pří­sluš­níci kom. strany (Nosek, Laš­to­vička, Hodinová-Spurná)
• po vstupu SSSR do války narůstá inten­zita odboje

Heydrich (-iáda)

• v září 1941 do Prahy při­šel Reinhard Heyd­rich (nástupce říš­ského pro­tek­tora Kon­stan­tina von Neu­ratha – toho A. Hit­ler poslal na pla­ce­nou dovo­le­nou), nastou­pil jakožto zastu­pu­jící říš­ský protektor
• snaha udě­lat pořá­dek v protektorátu
• Heyd­rich vyhlá­sil „první stanné právo“ (až do 20. ledna 1942)
• => doba teroru, zatý­kání ve všech slož­kách odboje
• občan­ský odboj takřka zni­čen, zatčen Eliáš
• tisíce lidí, kteří se jevili jako nevy­ho­vu­jící posí­lany do kon­cen­t­rač­ních táborů
• popra­vo­váni dříve zatčení (gen. Vílý, gen. Vojta, z komu­nistů Otto Synek)
• poli­tika „biče a cukroví“
  • vyšší pří­děly pro děl­níky budou-li více pracovat
  • léčebné pobyty v Luha­čo­vi­cích (pro dělníky)
  • cílem: zasta­vit odboj, zastra­šit národ, paci­fi­ko­vat protektorát
• plán koneč­ného řešení české otázky (Endlö­sung)
  • zalo­žen na raso­vém zkou­mání oby­va­tel, podle smýš­lení (pro × protinacistické)

1. 1. pře­vý­chova (pro režim, rasově vhodní jedinci)
   2. vyu­žití jako pra­covní síly, po válce †
   3. vystě­ho­vání, fyzická likvi­dace (rasově nevhodní nebo rasově vhodní, ale protinacističtí)

Jan Kubiš, Jozef Gabčík

• • o aten­tátu na Heyd­ri­cha roz­hod­nuto v Čes­ko­slo­ven­ském národ­ním výboře v Londýně
  • 28. 12. 1941 na pro­tek­to­rátní území poslán výsa­dek (ope­race měla krycí název antropoid) 
    • J. Gab­čík, J. Kubiš
    • pod­po­ro­váni zpra­vo­daj­skou sku­pi­nou Sil­ver A
    • pomoc domá­cího odboje (uby­to­vání, lístky, oděvy, obuv – měli jen ang­lické oša­cení)  – pro tento účel velmi důležitý
  • 27. 5. 1942 došlo k atentátu 
    • Heyd­rich měl odjet do Ber­lína, nebylo jisté, zda-li se vrátí
    • Heyd­rich byd­lel v Panen­ských Bře­ža­nech, odtud jez­dil autem na Praž­ský hrad
    • k aten­tátu zvo­leno místo v Libeň­ské zatáčce
    • Gab­čí­kovi však selhal samo­pal, a tak Kubiš hodil bombu
    • Heyd­rich zra­něn, na následky zra­nění nako­nec zemřel (4. 6. 1942)
  • 27. 5. 1942 nastává období Heyd­ri­chi­ády (nastou­pil K. H. Frank, vyhlá­sil „druhé stanné právo“) 
    • denně vyhla­šo­vána jména zastřelených
    • 1400 lidí zastře­leno, 700 zabito při domov­ních razi­ích, 3000 osob zatčeno
    • vraž­děni např. také všichni, kdo se jme­no­vali Gab­čík nebo Kubiš (-ová)

Pohled na Lidice před kom­plet­ním vyhla­ze­ním roku 1942

• 10. 6. 1942 vyhla­zeny Lidice
  • na dvoře Horá­kova statku zastře­leno 200 mužů (i pat­nácti letí chlapci)
  • ženy odve­zeny do kon­cen­t­rač­ního tábora v Rosen­sbrücku, děti do konc. v Chelmu, některé na pře­vý­chovu do němec­kých rodin
• 24. 6. 1942 vypá­leny Ležáky u Chru­dimi (v blíz­kosti byla obje­vena vysílačka)
• aten­tát­níci a para­šu­tisté se scho­vá­vali v kos­tele v Resslově ulici v kryptě (v pod­zemí) kos­tela sv. Cyrila a Meto­děje (Gab­čík, Kubiš, Val­čík, Švarc, Bub­lík, Hrubý, Opálka) 
  • místo úkrytu však vyzra­dil zrádce Karel Čurda, byli obklí­čeni a spáchali sebevraždu
  • Karel Čurda roku 1947 popra­ven za zradu

• v době Heyd­ri­chi­ády likvi­do­ván veš­kerý odboj – i „Rada tří“ (Grňa, Luža, Steiner-Veselý)
• 8. 9. 1943 popra­ven také Julius Fučík
• postoj pro­tek­to­rátní vlády
  • podí­lela se na vypsání odměny na atentátníky
  • lhos­tejný trest, který postihne nepřá­tele Říše
  • žádná snaha zmír­nit dopady
  • exi­lová vláda to pro­hlá­sila za zradu, Háchu ozna­čila za zrádce
  • odsou­zena veš­kerá spolupráce

• od jara 1943 se roz­víjí par­ty­zán­ský boj (Bes­kydy, …)
• 12. 12. 1943 byla pode­psána Čes­ko­slo­ven­sko – sovět­ská smlouva o spo­lu­práci ve válce proti Německu i v době míru 
  • stala se zákla­dem pro zahra­niční ori­en­taci ČSR po roce 1945
  • pode­psána podle zásad rov­no­práv­nosti a nevměšování
• ČSR se měla podle před­stav Beneše stát mos­tem mezi zápa­dem a východem
  • mys­lel si, že spo­lu­práce západu a východu bude pokračovat
  • Západ měl před­stavu o demo­kra­ti­zaci sovět­ského režimu, pro Beneše bylo spo­je­nec­tví se SSSR záru­kou, že se nebude opa­ko­vat Mnichov
• v Moskvě Beneš také před­lo­žil memo­ran­dum o transferu maďar­ského a němec­kého oby­va­tel­stva z ČSR (odsun Němců) – tato myš­lenka vznikla v domá­cím neko­mu­nis­tic­kém odboji
• v Moskvě jed­nal Beneš také s před­sta­vi­teli KSČ o pová­leč­ném uspo­řá­dání ČSR (vznik národ­ních výborů, národní fronty) = blok poli­tic­kých sil, které se zúčastní odboje