Expanze Turků a Tatarů do Evropy
Ve 12. století začaly postupovat ze střední Asie do Zakavkazka a na Krym kočovné kmeny Mongolů – Tatarů. Během svého postupu nenarážely na větší odpor, v roce 1233 porazily ruské vojsko na řece Kalce, v roce 1240 dobyly Kyjev a způsobily tak zánik Kyjevské Rusi. Na ruském území vytvořili mohutnou říši Zlatou hordu, která zde existovala přes dvě stě let. V roce 1241 pronikli Mongolové až do střední Evropy. Jejich útok zarazil u českých hranic král Václav I., Morava však byla vypleněna.
Turecký vůdce Osman I. (Utman I. Gazi) byl zakladatelem Osmanské říše
Turecké kmeny, především kmenový svaz Oguzů, které se daly do pohybu díky tatarské expanzi, začaly ve 14. století migrovat na západ a dostaly se do Malé Asie. Na severozápadě nově osídleného území vládla turecká dynastie, nazývaná osmanská. Jejím zakladatelem byl Osman I., který výhodnou útočnou nebo sňatkovou politikou rozšiřoval své území na úkor Byzantské říše, roku 1299 se prohlásil za samostatného vládce Osmanské říše. V úspěšné výbojné politice postupoval i jeho syn Orchan, který založil také novou tureckou armádu - janičáři. Příslušníky této armády byli křesťanští chlapci vychováváni na sultánově dvoře a patřili mezi elitu turecké armády. Byli oddaní islámu a sultánovi (odtud přísloví „poturčenec horší Turka“)
Jeho nástupci pak pronikají až na Balkán. Aby ho ovládli, museli porazit dva státy – Srbsko a Bulharsko. V roce 1389 dochází k bitvě na Kosově poli. Ovládnuta byla i Makedonie, Bulharsko bylo podmaněno v roce 1393. Turci pořádali nájezdy a přepady, obyvatelé museli platit dávky a někteří se dostali do otroctví. V čele Osmanské říše stál sultán, jenž byl hlavou světské i církevní moci. Základem říše byl islám.
Podrobení obyvatelé přijímali tuto víru, aby se mohli zařadit do společnosti (jinak by se totiž nedostali do úřadů apod.). Veškerá půda patřila státu a byla propůjčena leníkovi jen po dobu jeho vojenské služby. Stát kontroloval výrobu, a to jak řemeslnou, tak zemědělskou. Oporou Osmanské říše byli janičáři.
Proti osmanské agresi a na záchranu Byzance se začalo formovat spojenectví evropských států. Naprostým debaklem skončila porážka evropských vojsk u Nikopole v roce 1396. Ohrožená Byzanc se snažila dohodnout s papežem. Za to, že byla Byzancí uznána papežská svrchovanost nad křesťanstvem (tedy západním i východním) byla proti osmanům vypravena křížová výprava. Také tento pokus však skončil totální katastrofou, kdy byla v bitvě u Varny výprava rozprášena. V čele křižáků stál Jan Hunyadi a jeho syn Matyáš. Hlavní příčinou porážky byla nejednota Evropy.
V roce 1453 byl dobyt Cařihrad, který doposud dožíval obklopen Osmanskou říší. Tím došlo k zániku více jak tisícileté Byzantské říše. Cařihrad se stal hlavním městem Osmanské říše, křesťanské svatyně se staly mešitami. Turci Cařihrad přejmenovali na Istanbul.
