Formování československého státu (1918 – 1921)

Představitelé československého státu

Tomáš Garri­gue Masa­ryk se stal roku 1918 pre­zi­den­tem nové čes­ko­slo­ven­ské republiky

Pre­zi­den­tem nově vznik­lého čes­ko­slo­ven­ského státu se stal Tomáš Garri­gue Masa­ryk. První vláda zvaná „vláda vše­ná­rodní koa­lice“ vládla od 14. lis­to­padu 1918 do 8. čer­vence 1919. Jejím před­se­dou byl Karel Kra­mář, minis­trem zahra­nič­ních věcí Edvard Beneš, minis­trem vni­tra Anto­nín Švehla, minis­trem financí Alois Rašín a minis­trem vojen­ství Milan Ras­ti­slav Štefánik.

Problémy „první republiky“

1) Německá iredenta[1]

  • před­sta­vi­tel: Lodg­man von Anen
  • pokusy o odtr­žení německy mlu­ví­cích oblastí (pohra­ničí) a o vytvo­ření čtyř pro­vin­cií, které měly být při­po­jeny k Rakousku (poz­ději k Německu)
  • Němci žijící u nás vní­mali konec války a vznik ČSR jako svoji porážku  – vznik ČSR změ­nil jejich posta­vení, stali se národ­ností menšinou
  • čtyři pro­vin­cie: Deut­schböhmen (Německé Čechy), Sude­ten­land (Sudet­sko), Deut­schsüd­mähren (Německá jižní Morava), Böhme­nwal­d­gau (Šumav­ská župa)
  • v pro­sinci 1918 byly všechny pohra­niční oblasti vojen­sky obsa­zeny, dochá­zelo k ozbro­je­ným stře­tům mezi vojáky a oby­va­teli (obsa­zen i Libe­rec – cen­t­rum „německé zem­ské vlády“)
  • ČSR vznikla na národ­nost­ním prin­cipu (Češi a Slo­váci = jeden národ)
  • na prin­cipu čecho­slo­va­kismu (Češi 51%, Slo­váci 16%)
  • mino­rity: Němci 23%, Maďaři, Rusíni, Poláci, Židé 10%
  • ústava zaru­čo­vala i práva minorit

2) problém československých hranic

  • hra­nice s Němec­kem a s Rakous­kem sta­no­veny na základě his­to­ric­kého vývoje 
    • potvr­zeny ve Ver­sailles (s Němec­kem) a v Saint-Ger­main (s Rakouskem)
  • pro­blé­mová hra­nice: s Maďar­skem (žádná his­to­rická hranice) 
    • Beneš podal na Paříž­ské kon­fe­renci návrh (7 memo­rand) – přijato
    • potvr­zeno i smlou­vou v Tri­a­nonu (1920)
    • Maďaři museli vykli­dit Slo­ven­ské pohra­ničí (také Pod­kar­pat­skou Rus)
    • roz­hod­nutí vel­mocí potvr­zeno vojen­skou silou (ČSA, Rumun. armáda, policie)
    • po porážce Maďar­ské repub­liky rad a Slo­ven­ské repub­liky rad dochází ke sta­bi­li­zaci poměrů (na Slo­ven­sku žilo 700 000 Maďarů)
  • Pod­kar­pat­ská Rus (původně pat­řila k Uhrám – Zalitavsko) 
    • tři ten­dence: při­po­jit se k: Maďar­sku, Sovět­ské Ukra­jině, ČSR (stra­te­gicky velmi významná oblast)
    • vojen­sky obsa­zena čes­ko­slo­ven­skými vojsky
    • nej­za­osta­lejší část ČSR, bez hos­po­dář­ského vývoje
  • spory s Pol­skem (o Těšínsko) 
    • vel­moci roz­hodly o roz­dě­lení území – obsa­zeno čes­ko­slo­ven­skou armádou
    • 1920 – Paříž­ská smlouva – roz­dě­lení Těšínska 
      • Čes­ko­slo­ven­sko – bohumín­sko – košická trať, uhelný revír
      • Pol­sko – východní část Těšín­ska, části Oravy a Spíše
      • město Těšín se roz­dě­lilo na Český Těšín a Pol­ský Těšín
    • napjaté vztahy s Pol­skem však trvaly po celé mezi­vá­lečné období

3)  hospodářské a sociální rozdíly mezi Čechy, Moravou a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí

  • České země byly prů­mys­lově nej­vy­spě­lejší částí bva­lého Rakouska – Uher­ska (tex­tilní, stro­jí­ren­ský, sklář­ský průmysl)
  • Slo­ven­sko a zvláště Pod­kar­pat­ská Rus – zao­stalé spíše agrární země
  • soci­ální rozdíly:
    • zao­sta­lost východ­ních částí
    • žádné střední a vysoké školy, nee­xis­tence slo­ven­ské inteligence
    • 1919 zalo­žena Bra­ti­slav­ská uni­ver­sita, 1920 Slo­ven­ské ND
    • na Slo­ven­sko odchá­zeli na pomoc čeští úřed­níci, poli­cie, lékaři
    • roz­díly v sebe­u­vě­do­mění – pro­blémy čechoslovakismu
    • Slo­váci pře­stá­vali být sou­částí ČSR, sna­žili se osa­mo­stat­nit se (vnitřní spory)

4) sociální problémy

  • hos­po­dář­ský roz­vrat, pětina (20%) děl­níků nezaměstnaná
  • nedo­sta­tek potra­vin (mouka, mléko, maso, apod.) i dal­šího zboží (oděvy, boty, uhlí)
  • na tom vydě­lá­vali pře­kup­níci (černý trh), kteří nele­gálně pro­dá­vali předra­žené nedo­stat­kové zboží (tzv. „keťa­so­vání“)
  • 1918 – demon­strace, pro­ti­dra­hotní bouře, hla­dové bouře
  • poža­da­vek soci­a­li­zace, zná­rod­ňo­vání vel­kých prů­mys­lo­vých pod­niků a dolů
  • v prv­ních dvou letech po válce byla situ­ace nej­horší (střety)
  • vydá­vány zákony (reformy)
    • osmi­ho­di­nová pra­covní doba
    • státní pod­pora v nezaměstnanosti
    • nemo­cen­ské a úra­zové pojištění
  • zákon o pozem­kové reformě (duben 1919) 
    • zna­me­nal zábor pozem­ko­vého majetku pře­sa­hu­jí­cího 150 ha země­děl­ské půdy nebo 250 ha cel­kové půdy
    • vznikl pozem­kový úřad
    • reforma se napl­ňo­vala celá dva­cátá léta
    • 600 000 rol­níků dostalo půdu (po druhé svě­tové válce usi­lo­vali o další pozem­ko­vou reformu)
    • hlavní roli zde hrála agrární strana (posí­lila svoje pozice)
    • vznikly zbyt­kové vel­kostatky, které si při­dě­lili sipřed­sta­vi­telé agrární strany (cca 100 ha půdy)
  • měnová reforma (jaro 1919) zvaná tak­též Raší­nova měnová reforma 
    • hlavní cíl byl okol­ko­vání (tím odluka od rakouské měny)
    • pod vede­ním minis­tra financí Aloise Rašína
    • spjata s úspor­ností ve stát­ních výdajích

Politické strany

Agrární strana

  • ofi­ci­á­laní název (do června 1922): Repub­li­kán­ská strana čes­ko­slo­ven­ského venkova
  • ofi­ci­ální název (od června 1922): Repub­li­kán­ská strana země­děl­ského a malo­rol­nic­kého lidu
  • před­sta­vi­telé: Anto­nín Švehla, Rudolf Beran, na Slo­ven­sku Milan Hodža

Soci­ální demokracie

  • ofi­ci­ální název: (od pro­since 1918) Čes­ko­slo­ven­ská soci­álně demo­kra­tická strana děl­nická (ČSDSD)
  • před­sta­vi­telé: Rudolf Bechyně, Vas­ti­mil  Tusar, Gustav Habrmann
  • před­sta­vi­telé: Bohumír Šme­ral (1921 zalo­žil Komu­nis­tic­kou stranu Čes­ko­slo­ven­ska, do které následně přešel)
  • opí­rala se o Odbo­rové sdru­žení československé

Soci­a­lis­tická strana

  • od 1926: Čes­ko­slo­ven­ská strana národně soci­a­lis­tická (ČSNS)
  • před­sta­vi­telé: Vác­lav Klo­fáč, Edvard Beneš
  • střední vrstva (řeme­sl­níci, živ­nost­níci, učitelé, …)

Národní demo­kra­cie

  • ofi­ci­ální název (do 1934): Čes­ko­slo­ven­ská národní demo­kra­cie (ČSND)
  • ofi­ci­ální název (od 1934): Národní sjednocení
  • před­sta­vi­telé: Karel Kra­mář, Alois Rašín, Vik­tor Dyk
  • pod­ni­ka­telé (vel­ko­ka­pi­tál)

Lidová strana

  • ofi­ci­ální název: Čes­ko­slo­ven­ská strana lidová (křes­ťan­sko-soci­ální strana)
  • před­sta­vi­telé: Jan Šrá­mek, Mořic Hru­ban, Fran­ti­šek Hála
  • spjata s řím­sko­ka­to­lic­kou církví

Komu­nis­tická strana Československa

  • zalo­žena v květnu 1921 v Praze, sou­částí Komu­nis­tické Internacionály
  • před­sta­vi­telé: Bohumír Šme­ral, Kle­ment Gottwald

Slo­ven­ská ľudová strana (Hlin­kova Ľudová strana) – Andrej Hlinka, Jozef Tiso
Německá soci­álně-demo­kra­tická strana děl­nická (DW)
Německá naci­o­nálně soci­a­lis­tická děl­nická strana (DNSAP)

  • 1933 zaká­zána tehdy na ní navá­zala SdP (Rudolf Jung, Krebs)
  • Konrád Hen­lein, Frank

Po vzniku repub­liky nebyly Německé strany zastou­peny v par­la­mentu (až po vol­bách roku 1920). Do vlády se německé strany dostaly v polo­vině 20. let, kdy pře­hod­no­tily původní záporný postoj vůči ČSR.

V červnu 1919 se konaly volby do obec­ních zastu­pi­tel­stev, v nichž zví­tě­zila soci­ální demo­kra­cie. Na to rea­go­vala vláda podá­ním demise. V létě 1919 byla usta­vena druhá vláda v čele s Vlas­ti­mi­lem Tusa­rem („vláda Rudo­ze­lené koa­lice“ = spo­jení levi­cové soci­ální demo­kra­cie a nádrod­ních soci­a­listů + pra­vi­cové agrární strany).

29. 2. 1920 při­jata ústava Čes­ko­slo­ven­ské republiky
1920 – par­la­mentní volby

  • soci­ální demo­kra­cie zís­kala 25% hlasů
  • děl­nic­tvo oče­ká­valo změny, nic moc se nedělo
  • => na sjezdu soci­ální demo­kra­cie došlo k rozkolu

září 1920

  • vláda podala demisi
  • byla vytvo­řena úřed­nická vláda Jana Čer­ného (pre­miér)
  • „vláda pevné ruky“ – mohou dělat i tvrdá a nepo­pu­lární opatření

pro­si­nec 1920

  • vyvr­cho­lení kon­fliktu uvnitř soci­ální demokracie
  • spor o lidový dům
  • spor mezi levicí a pra­vicí v rámci soci­ál­ně­de­mo­kra­tické strany (poli­cie vyhnala levici)
  • levice uspo­řá­dala gene­rální stávku (týdenní boje)
  • porážka děl­nic­tva, zatýkání

=>  defi­ni­tivní rozkol v soci­ální demokracii

V únoru 1921 vznikla Komu­nis­tická strana Čes­ko­slo­ven­ska (KSČ), na pod­zim 1921 se konal slu­čo­vací sjezd KSČ, kdy se spo­jily Slo­ven­ská, Německá a Česká sekce KSČ. V letech 1921 – 1922 pro­bí­haly spory o funkce pre­zi­denta (TGM byl nemocný, ale uzdra­vil se a stal se znovu pre­zi­den­tem). Volby roku 1922 vyhráli argár­níci v čele s Aloi­sem Švehlou; vytvořli „vládu vše­ná­rodní koa­lice“ a došlo k uklid­nění poměrů.

1926                   – úřed­nická vláda Jana Černého
1926 – 1929    – „vláda pan­ské koa­lice“ (bez zastou­pení soci­ální demo­kra­cie a soci­ál­ních stran, účast i němec­kých stran)
1929 – 1938    – „vlády široké koa­lice“ (na vládě se podí­lelo více stran)

Vliv na české politické scéně

Už od roku 1920 se uká­zalo, že roz­ho­du­jící slovo v nej­dů­le­ži­těj­ších poli­tic­kých zále­ži­tos­tech má mimo­par­la­mentní usku­pení zvané „Pětka“ (někdy též „koa­liční pětka). Její zástupci se doha­do­vali o hlav­ních roz­hod­nu­tích, pak je spo­lečně pro­sa­dili v par­la­mentě. Pětku tvo­řili před­sta­vi­telé pěti nej­sil­něj­ších čes­ko­slo­ven­ských poli­tic­kých stran: agrár­níci, lidovci, soci­ální demo­kraté, národní soci­a­listé a národní demo­kraté. Nej­vliv­nější osob­ností Pětky byl agrár­ník Anto­nín Švehla. Od polo­viny dva­cá­tých let ztrá­cela Pětka pomalu na svém významu.

Dal­ším mimo­par­la­ment­ním usku­pe­ním byl tzv. „hrad“ – nefor­mální poli­tické sesku­pení kolem T. G. Masaryka.

Vliv na české poli­tické scéně měl ovšem i prů­myslbanky (důle­žitá byla Živ­no­banka – měla vliv na hos­po­dář­skou poli­tiku státu).

 


[1] ire­denta = region, který je kul­turně nebo his­to­ricky spjatý s jed­ním náro­dem, je však pod vlá­dou jiného národa; též hnutí za při­po­jení části jiného státu s vlastní národ­nostní menšinou

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht
Exit mobile version