Islámská revoluce v Íránu
Islámská revoluce v Íránu v roce 1979 byla jednou z nejvýznamnějších událostí 20. století, která změnila politickou mapu Blízkého východu a hluboce ovlivnila celý svět. Přechod od monarchie k teokratickému režimu vedl k nástupu náboženského vůdce ajatolláha Chomejního a vzniku Islámské republiky. Tato revoluce nejenže ukončila vládu šáha Muhammada Rezy Pahlavího, ale také přinesla zásadní ideologické poselství: islámské hodnoty mohou sloužit jako základ moderního politického systému. Vliv revoluce přesáhl hranice Íránu a stal se impulsem pro změny v muslimském světě, přičemž její důsledky formují globální vztahy i v současnosti.
Vlastní revoluce
- v letech 1941–79 v Íránu vládl šáh Muhamad Rézá Páhlaví – snažil se o liberální reformy, ovšem hospodářská situace země byla špatná, negativně vnímány též policejní praktiky státního aparátu
- v čele revoluce stáli islámští (šiítští) duchovní vůdci – ajatolláhové – ajatolláh Chomejní – byl v Íránu nejprve vězněn, poté vyhoštěn (působil v exilu v Paříži)
- ti se postavili proti Šáhovi (Rézá Páhlaví – podporovaný USA)
- 1979, Teherán – konec šáhovy vlády (v lednu opustil zemi, tím umožnil revoluci)
- v únoru návrat Chomejního z exilu
- vyhlášena „Islámská republika“
- veškerý život je podřízen islámským náboženským zásadám (teokracie)
- hospodářský chaos – Írán izolován mezinárodně (terorismus)
- nenávist vůči USA, Iráku (ten byl v té době podporován Spojenými státy)
- listopad 1978 – leden 1979
- obklíčeno americké velvyslanectví v Teheránu
- rukojmí přes 50 Američanů (pracovníků velvyslanectví)
Porevoluční vývoj
Po islámské revoluci se Írán ocitl v turbulentním období politické konsolidace a zahraničních konfliktů. Jedním z nejvýznamnějších momentů bylo vypuknutí osmileté války s Irákem (1980–1988), která začala iráckou invazí pod vedením Saddáma Husajna. Tento konflikt měl kořeny v dlouhodobých sporech o hranice a v obavách Iráku z šíření íránské revoluce mezi šíitskou většinou na jeho území. Válka, označovaná za jednu z nejkrvavějších v moderní historii, přinesla obrovské ztráty na životech a ekonomické škody, aniž by vedla k jasnému vítězství jedné strany. Navzdory těžkostem dokázal Írán udržet svou politickou stabilitu a posílit svou ideologickou identitu, kterou využil k mobilizaci obyvatelstva.
Po skončení války a smrti ajatolláha Chomejního v roce 1989 nastoupil na prezidentský post Akbar Hášimí Rafsandžání. Jeho éra byla charakterizována snahou o obnovu válkou zničené země a ekonomické reformy, které měly modernizovat íránskou infrastrukturu a oživit hospodářství. Rafsandžání usiloval o pragmatický přístup, včetně navazování diplomatických a obchodních vztahů se Západem, což však bylo omezeno pokračujícími sankcemi a napjatými vztahy s USA. Tento přechod k rekonstrukci a stabilizaci nastavil základy pro další vývoj země v post-revolučním období. Nejvyšším duchovním vůdcem po smrti ajatolláha Chomejního převzal jeho žák Sajjad Alí Chameneí (a je jím dodnes).
Význam revoluce
Islámská revoluce v Íránu z roku 1979 představovala zásadní zlom nejen pro samotný Írán, ale i pro celý muslimský svět a globální politiku. Revoluce, vedená ajatolláhem Chomejním, ukázala, že islámské ideály a hodnoty mohou být nejen náboženským, ale také politickým a společenským programem. Tímto způsobem inspirovala mnoho muslimských zemí a komunit k přehodnocení svého vztahu k tradici, modernitě a politickému uspořádání. Renesance islámu, kterou revoluce odstartovala, přinesla novou důvěru v možnost propojení náboženství s každodenním životem a politickou mocí, což ovlivnilo celé regiony Blízkého východu, severní Afriky a jižní Asie.
Kromě ideologického vlivu měla revoluce také zásadní geopolitické důsledky. Vytvořením Islámské republiky Írán jako teokratického státu se zrodilo nové mocenské centrum, které nejenže redefinovalo vztahy mezi Blízkým východem a Západem, ale také polarizovalo muslimský svět. Rivalita mezi šíitským Íránem a sunnitskými mocnostmi, jako je Saúdská Arábie, přispěla k vytvoření nových ohnisek napětí, která ovlivňují mezinárodní vztahy dodnes. Revoluce zároveň podnítila vlnu islámského aktivismu, který se stal klíčovým prvkem mnoha konfliktů i sociálních hnutí v regionu.