Klasicismus, empír, romantismus, biedermeier
Klasicismus (z lat. classicus = vynikající, vzorový, dokonalý) vznikl v druhé polovině 17. století ve Francii v době vlády krále Slunce, Ludvíka XIV. Na rozdíl od baroka se klasicismus přiklání pravidelnosti a harmonii tvarů, od těžkopádného baroka inspirujícího se církví k jednoduchosti inspirované antikou. Klasicismus se prosadil především v západní a jižní Evropě, jeho vliv však můžeme najít též ve Spojených státech amerických. Pro období začínající druhou polovinou 19. století většinou užíváme pojem neoklasicismus.
Architektura
Typickými stavbami jsou banky, vládní, administrativní a hospodářské budovy, divadla či nemocnice. Základními architektonickými znaky klasicismu jsou sloupy a pilastry vycházející z římských řádů, dvojitá obdélníková okna s rovným nadpražím, portály s polokruhovým nebo též rovným nadpražím a ploché, symetrické a geometrické fasády. Z významných budov v klasicistním slohu uveďme například Pantheon v Paříži, Kapitol ve Washingtonu či budovu Královské umělecké společnosti v Londýně. V Čechách byla v klasicistním slohu postavena centra měst Františkovy a Mariánské Lázně. Dále se staví paláce (přestavba Louvru ) a nově se přestavují celé čtvrti měst (Paříž, Petrohrad, Vídeň či Praha).
Malířství
Malíři si volili z témat antické mytologie či z Francouzské revoluce. Malířství se stává součástí polotické propagandy. Důležitá je figurální kompozice, barva není podstatná. Mezi představitelé patří Nicolas Poussin, Claude Lorrain, Jacoues Louis David (Přísaha Horatiů), Jean Dominique Ingres. V sochařství dominovaly busty, stejně jako v malířství, tak i sochaři vzhlíželi k antice jako vzoru. Sochy jsou dokonalé zpracované, ale jakoby bez života. Mezi představitelé patří Antonio Canova, Bertel Thorvaldsen.
Literatura
Klasicistní literatuře dominuje drama, z významných francouzských spisovatelů jmenujme alespoň následující: Pierre Corneille (tragédie – Cid), Jean Racine (tragédie – Faidra), Molière (komedie – Tartuffe, Lakomec, Zdravý nemocný, aj.). Známý je též italský autor žánru zvaného commedia dell‘ arte (hodně improvizace, dány pouze charaktery osob a prostředí, hrubý rámec) Carlo Gordoni (Sluha dvou pánů, Poprask na laguně).
Empír
Za vlády Napoleona Bonaparta ve Francii se klasicistní sloh nazývá empír. Empír se uplatnil rovněž jako styl interiérů, kde dominovaly geometrické linie a tématika antické mytologie. Setkáváme se také s aplikací egyptských vzorů (po Napoleonově egyptském tažení) či přímo s císařovým monogramem či znakem (včelou). Typickým materiálem pro empírový nábytek je mahagonové dřevo.
Lidé, kteří se zklamali v osvícenství, kteří pozorovali, že přemíra racionalismu nevede ke kýženému cíli, totiž k vytvoření rozumně uspořádané společnosti, stáli u zrodu uměleckého hnutí zvaného romantismus. Ten se odvrací od velkého důrazu na rozum, naproti tomu klade důraz na cit, víru a svobodu. Typickými romantickými vzory tvoří nespoutaní, volní lidé, příroda či středověké legendy. City, utrpení a samozřejmě láska, to vše je součástí romantických děl autorů jako například Johann Wolfgang von Goethe (Utrpení mladého Werthera) či Alfreda de Musseta (Zpověď dítěte svého věku). Mezi romanopisce řadíme například Angličana George Gorgona Barona, Waltera Scotta, Francouze Victora Huga a Alexandra Dumase či ruského spisovatele Alexandra Sergejeviče Puškina.
Biedermeier
Biedermeier byl městským stylem první poloviny 19. století, tedy období absolutismu, kdy představoval jakýsi únik od politického života k idyle domova a rodinného krbu. Měšťané si oproti předchozímu období polepšili, proto si mohli dovolit kupovat lepší věci – ne ovšem velmi nákladná umělecká díla, svou pozornost soustředili spíše na užité umění (nábytek, porcelán, šperky, a podobně).
Architektura biedermeieru je jednoduchá a elegantní a měla vliv na pozdější slohy jako bylo například Art Nouveau. Biedermeier je jakousi měšťanskou obdobou empíru. V malířství pozorujeme motivy jako například měšťanské pokoje, dvorky či zátiší, populární byly rovněž portréty. V nábytku je středem pozornosti stůl (často kulatý či oválný, stojící na jedné silné noze ve středu) a jednoduché, ale elegantní židle.