Korejská válka

Korej­ská válka byla dal­ším pro­je­vem stu­dené války. Na konci druhé svě­tové války byl korej­ský polo­ostrov oku­po­ván dvěmia nej­vý­znam­něj­šími svě­to­vými moc­nostmi, a to Sovět­ským sva­zem a USA. Hra­nicí byla 38. rov­no­běžka. Sovět­ský svaz oku­po­val oblast jemu bližší, tedy severní Koreu (dodnes komu­nis­tická – KLDR). USA oku­po­valy Jižní Koreu (dnes demo­kra­tická; 1988 Olym­pij­ské hry v hlav­ním městě Soulu).

Kim Ir-sen (Kim Il-sŏng), premier (1948-1994) a prezident (od 1972 navždy) Korejské lidově demokratické republiky

Kim Ir-sen (Kim Il-sŏng), pre­miér (1948–1994) a pre­zi­dent (od 1972 navždy) Korej­ské lidově demo­kra­tické repub­liky (ofi­ci­ální portrét)

Toto roz­dě­lení vedlo ke vzniku Korej­ské lidově demo­kra­tické repub­liky v severní části (v čele s Kim Ir-Senem) a Korej­ské repub­liky v jižní části (s auto­ri­ta­tiv­ním pre­zi­den­tem Li Syn-Manem). V roce 1948 vojen­ské jed­notky z Korej­ského polo­ostrova odsu­nul SSSR, o rok poz­ději USA. Již v červnu roku 1950 pře­kro­čila voj­ska KLDR (se sou­hla­sem SSSR) hra­nice (38. rov­no­běžku) a rychle obsa­dila skoro celou Jižní Koreu. Severní Korea se domní­vala, že se oby­va­telé jihu při­pojí k nim a vytvoří na celém korej­ském polo­ostrově komu­nis­tic­kou republiku.

O vznik­lém kon­fliktu jed­nala rada bez­peč­nosti OSN. Ta ozna­čila (na žádost USA) KLDR za agre­sora a v čer­venci 1950 roz­hodla o vyslání vojsk OSN do jižní Koreje (90% tvo­řila ame­rická voj­ska – v čele s gen. McArthu­rem). To se však mohlo stát jen za sou­hlasu všech pěti členů rady bez­peč­nosti, kteří mají právo veta. Z toho plyne, že zástupce SSSR nebyl pří­to­men, a proto své právo veta Sovět­ský svaz uplat­nit nemohl. Nepří­tom­nost SSSR byla totiž pro­tes­tem proti Čín­skému zástupci v OSN (Čínu zastu­po­val Tchaj-wan – Čankajšek).

Po ofen­zívě OSN zahá­jené v září 1950 vstou­pila voj­ska OSN do Soulu a v říjnu 1950 pro­nikla na území KLDR, odkud je na začátku roku 1951 vyhnala armáda „čín­ských lido­vých dob­ro­vol­níků“. Voj­ska OSN zůstala za 38. rov­no­běž­kou. Během války byl v dubnu 1951 odvo­lán gene­rál McArthur (chtěl pou­žít ato­mové zbraně a roz­ší­řit válku do Číny), nástup­cem se stal gene­rál Ridgway.

Kon­flikt vedl k obrov­ským ztrátám na živo­tech a mate­ri­ál­ním ško­dám na obou stra­nách. Cel­kový počet obětí se odha­duje na více než dva mili­ony, včetně civi­listů. Válka při­nesla velké utr­pení korej­skému lidu, který byl nucen sná­šet roz­dě­lení rodin a destrukci infrastruktury.

V červnu 1951 začala mírová jed­nání, která skon­čila po dlouhé poziční válce až kon­cem čer­vence 1953 uza­vře­ním pří­měří (v Pcha­n­mun­džomu). Demar­kační čára mezi korej­skými státy (38. rov­no­běžka) byla ozna­čena za demi­li­ta­ri­zo­vané pásmo. Tato situ­ace trvá dodnes. Válka tedy skon­čila bez vítěze, ale s hlu­bo­kými poli­tic­kými a spo­le­čen­skými důsledky, které ovliv­ňují Korej­ský polo­ostrov i po více než šede­sáti letech.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht