Kultura antického Říma
Obsah kapitoly
Římská kultura měla svůj jasný vzor v kultuře a umění starověkého Řecka, Římanové navázali na umění Etrusků, Řeků a uchovali si přitom svůj specifický styl.
Etruská kultura
Etruskové byli neznámého (neindoevropského) původu – byli především řemeslníky, obchodníky, námořníky a vojáky. Byli mezi nimi však také umělci a architekti. Jejich písmo – etruština – nebyla doposud úspěšně rozluštěna, takže všechny informace o nich máme pouze z archeologických nálezů nebo z písemných záznamů jiných kultur.
Náboženství
Etruskové věřili ve vícero bohů (polyteismus). Z úsilí o přízeň jednotlivých bohů pramenila četná pravidla a rituály. Obřad pohřbívání sestával z bohaté hostiny, ale také zápasů a tanců na počest zemřelého.
Architektura
Ke stavbě budov používali kameny i cihly, používali již klenbu i oblouk. Stavěli kromě domů také vodovody a kanalizaci. Budovy zdobili freskami s různými náměty. Mnoho staveb z tohoto období se však nedochovalo (nebyly vytvořeny z odolných materiálů). Etruskové byli výborní ve zpracování kovů, také několik portrétů z této doby patří k velmi kvalitním dílům.
Římské umění
Řím byl založen dle legendy roku 753 dvojčaty Romulem a Remem. Co se týče umění, tak Římané především napodobovali řecké umění.
Architektura
Římané pomocí zdokonalení technik Řecka a Etrusků vynalezli nové typy staveb a nové technologie. Nově se v architekture začala používat cihla a beton. Římané jsou známí pro svou praktičnost, proto vynikali ve stavbě praktických budov. Mezi nejznámější patří bazilika (veřejný prostor pro tržiště a soud, Maxenciova bazilika), lázně (Diokleciánovy lázně) či amfiteatr (Vespasiánův amfiteatr zvaný Koloseum). Římané stavěly divadla, cirky (elipsovitá sportoviště) a císařské paláce (Palatium v Římě,Hadriánova vila v Tivoli). Jak se žilo v typickém římském městě víme díky zachovalým stavbám v Pompejích. Domy měly ve svém středu sloupový ochoz, na stěnách zdobily malby. Dále Římané stavěli silnice, akvadukty, kanály.
Sochařství
V antickém Římě byly populární busty a podobizny. V pozdějším období se opouštělo od realistického pojetí a císařové byli zobrazováni téměř jako bohové (Augustus z Primaporty, Klaudius jako Jupiter). Historické reliéfy sloužily jako propagace a zobrazovaly vítězná tažení Římanů (Trajánův sloup). Snad každé náměstí zdobily jezdecké sochy.
Malířství
Z Římské doby máme dochovány mozaiky, fresky a deskové malby. Typickým tématem pro fresky jsou krajina, příroda. Mozaiky nalezneme nejen na zdi a podlaze, především pak v lázních. Nejvíce maleb nalezneme ve městech Pompejích a Herkulanea. Díky dokonale dochovalýmmalbám rozdělujeme nástěnné malířství do čtyř skupin :
- inkrustační (strukturální) se datuje od počátku 2. století před Kristem a odezněl kolem roku 80 n. l. Barvy jsou velmi živé a inspirací je Řecko a východní umění obecně.
- iluzivní architektury (architektonický) se rozšířil počátkem 1. století před Kristem, cílem bylo pomocí perspektivy opticky rozšířit prostory.
- ornamentální vznikl mezi lety 20. – 10. před Kristem. Cílem bylo vyvolat prožitek u pozorovatele
- fantaskní styl se objevil kolem roku 60. n. l., kombinuje předchozí dva styly
Z deskového malířství jsou dochovány fajjumské portréty. Jeden z portétů je v Národní galerii v Praze.
Pozdní doba římského císařsví je spojena s křeťanstvím. Jelikož se zpočátku jednalo o sektu, museli se první křesťané scházet tajně. První památky nalezneme v katakombách (Domicilliny a Priscilliny katakomby v Římě), kde nalezneme nástěnné malby. Novinkou v architektuře se stalo užití babtisteria (křtelnice). Za doby vlády císaře Konstatina se postavení křesťanství změnilo, začali se stavět první chrámy (Jeruzalém,Betlém). Křesťanská bazilika se skládala z atria, nartexu a baziliky; její využití se přeměnilo a bazilika se stala náboženskou stavbou (bazilika sv. Petra v Římě). Nádhernou ukázku raně křesťanské architektury najdeme v Ravenně, která sloužila jako sídelní město císařů. Baziliky jsou výjimečné především proto, že se v nich dochovala bohatá mozaiková výzdoba (S. Apollinare Nuovo, S. Apollinare in Classe, mauzoleum Gally Placidie).
Foto: zdroj wikipedia.cz
Jeden den v životě Římana
Římané vstávali s východem slunce. Umělé osvětlení bylo drahé a nebezpečné. Den můžeme rozdělit do následujících částí:
- RÁNO (7–9 hodin): Vstávání a začátek dne
Snídaně (lentaculum) byla velmi skromná – obvykle kousek ovoce, chléb namočený ve víně nebo kousek sýra.
Hned po ránu se dělíme na dva světy: plebejský (chudí občané) a patricijský (bohatí občané). Chudí po snídani vyráží do práce, do své dílny nebo na stavbu. Bohatí zůstávají doma, přijímají své klienty a během ranního pozdravu (salutatio) rozdávají svým chráněncům malé finanční dary nebo jídlo za jejich podporu. - DOPOLEDNE (9–12 hodin): Čas obchodu a práce
Nacházíme se v nejproduktivnější části dne a také jediné, která byla vyhrazena práci. Ožívá Forum Romanum – konají se zde soudy, můžeme zaslechnout politické projevy, uzavírají se obchody. Řemeslníci a obchodníci jsou ve svých dílnách a obchodech, ulice jsou plné hluku. - POLEDNE (12–13 hodin): Rychlý oběd (prandium)
Práce končila většinou po poledni. Oběd byl jen lehký a rychlý, často se jedlo ve stoje. K jídlu bylo typicky to, co zbylo z předchozího dne, kousek chleba, ovoce a sýr. Existovaly také thermopolia (malé pouliční výdejny jídla), kde si lidé mohli koupit teplé hotové jídlo a víno. - ODPOLEDNE (13–17 hodin): Společenský život, volný čas (otium)
Po práci byl konečně čas věnovaný tělu i duchu – trávil se typicky v lázních (thermae), kde se obyvatelé jak koupali (v horké, vlažné i studené vodě), tak cvičili, setkávali s přáteli, vedli politické debaty, nebo trávili čas čtením v místnostech s knihami. - VEČER (17–22 hodin): Hlavní jídlo dne (cena)
Navečer nebo po setmění se Římané vraceli domů na hlavní jídlo dne. Večeře (cena, čti [čéna]) byla nejdůležitějším a nejbohatším jídlem, které se jedlo vždy v kruhu přátel. Chudší obyvatelé pojídali většinou obilnou kaši, luštěniny, zeleninu; bohatí ve svých vilách pořádali často hostiny, kdy hosté leželi na lehátkách a jedli několik chodů včetně masa, ryb a exotického ovoce, zatímco je bavili hudebníci a tanečnice.
Život Římana byl pevně svázán se slunečním světlem a komunitou. Práce zabírala jen malou část dne, zatímco odpoledne bylo věnováno společenskému životu a péči o tělo i ducha. Obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými však prostupovaly každým aspektem jejich života.
Docela jiný svět, že?