Řím­ská kul­tura měla svůj jasný vzor v kul­tuře a umění sta­ro­vě­kého Řecka, Říma­nové navá­zali na umění Etrusků, Řeků a ucho­vali si při­tom svůj spe­ci­fický styl.

Etruská kultura

Hlava etrus­kého bojovníka.

Etrus­kové byli nezná­mého (nein­do­ev­rop­ského) původu – byli pře­de­vším řeme­sl­níky, obchod­níky, námoř­níky a vojáky. Byli mezi nimi však také umělci a archi­tekti. Jejich písmo – etruš­tina – nebyla dopo­sud úspěšně roz­luš­těna, takže všechny infor­mace o nich máme pouze z arche­o­lo­gic­kých nálezů nebo z písem­ných záznamů jiných kultur.

Náboženství

Etrus­kové věřili ve vícero bohů (poly­te­is­mus). Z úsilí o pří­zeň jed­not­li­vých bohů pra­me­nila četná pra­vi­dla a ritu­ály. Obřad pohřbí­vání sestá­val z bohaté hos­tiny, ale také zápasů a tanců na počest zemřelého.

Architektura

Ke stavbě budov pou­ží­vali kameny i cihly, pou­ží­vali již klenbu i oblouk. Sta­věli kromě domů také vodo­vody a kana­li­zaci. Budovy zdo­bili fres­kami s růz­nými náměty. Mnoho sta­veb z tohoto období se však nedo­cho­valo (nebyly vytvo­řeny z odol­ných mate­ri­álů). Etrus­kové byli výborní ve zpra­co­vání kovů, také něko­lik por­trétů z této doby patří k velmi kva­lit­ním dílům.

Římské umění

Řím byl zalo­žen dle legendy roku 753 dvoj­čaty Romu­lem a Remem. Co se týče umění, tak Římané pře­de­vším napo­do­bo­vali řecké umění.

Architektura

Římané pomocí zdo­ko­na­lení tech­nik Řecka a Etrusků vyna­lezli nové typy sta­veb a nové tech­no­lo­gie. Nově se v archi­tek­ture začala pou­ží­vat cihla a beton. Římané jsou známí pro svou prak­tič­nost, proto vyni­kali ve stavbě prak­tic­kých budov. Mezi nej­zná­mější patří bazi­lika (veřejný pro­stor pro tržiště a soud, Maxen­ci­ova bazi­lika), lázně (Dio­kle­ci­á­novy lázně) či amfi­te­atr (Vespa­si­á­nův amfi­te­atr zvaný Kolo­seum). Římané sta­věly diva­dla, cirky (elip­so­vitá spor­to­viště) a císař­ské paláce (Pala­tium v Římě,Hadriánova vila v Tivoli). Jak se žilo v typic­kém řím­ském městě víme díky zacho­va­lým stav­bám v Pompe­jích. Domy měly ve svém středu slou­pový ochoz, na stě­nách zdo­bily malby. Dále Římané sta­věli sil­nice, akva­dukty, kanály.

Trosky bazi­liky na náměstí forum roma­num v Římě.

Sochařství

V antic­kém Římě byly popu­lární busty a podo­bizny. V poz­děj­ším období se opouš­tělo od rea­lis­tic­kého pojetí a císa­řové byli zob­ra­zo­váni téměř jako bohové (Augustus z Pri­ma­porty, Klau­dius jako Jupi­ter). His­to­rické reli­éfy slou­žily jako pro­pa­gace a zob­ra­zo­valy vítězná tažení Římanů (Tra­já­nův sloup). Snad každé náměstí zdo­bily jez­decké sochy.

Malířství

Ukázka malíř­ství.

Z Řím­ské doby máme docho­vány mozaiky, fresky a des­kové malby. Typic­kým téma­tem pro fresky jsou kra­jina, pří­roda. Mozaiky nalez­neme nejen na zdi a pod­laze, pře­de­vším pak v láz­ních. Nej­více maleb nalez­neme ve měs­tech Pompe­jích a Her­ku­la­nea. Díky doko­nale docho­va­lým­mal­bám roz­dě­lu­jeme nástěnné malíř­ství do čtyř skupin :

• inkrustační  (struk­tu­rální) se datuje od  počátku  2. sto­letí před Kris­tem a ode­zněl kolem roku 80 n. l. Barvy jsou velmi živé a inspi­rací je Řecko a východní umění obecně.
• ilu­zivní archi­tek­tury  (archi­tek­to­nický) se roz­ší­řil počát­kem 1. sto­letí před Kris­tem, cílem bylo pomocí per­spek­tivy opticky roz­ší­řit prostory.
• orna­men­tální vznikl mezi lety 20. – 10. před Kris­tem. Cílem bylo vyvo­lat pro­ži­tek u pozorovatele
• fan­taskní styl se obje­vil kolem roku 60. n. l., kom­bi­nuje před­chozí dva styly

Z des­ko­vého malíř­ství jsou docho­vány faj­jum­ské por­tréty. Jeden z por­tétů je v Národní gale­rii v Praze.

Pozdní doba řím­ského císař­sví je spo­jena s kře­ťan­stvím. Jeli­kož se zpo­čátku jed­nalo o sektu, museli se první křes­ťané schá­zet tajně. První památky nalez­neme v kata­kom­bách (Domi­cil­liny a Pris­cil­liny kata­komby v Římě), kde nalez­neme nástěnné malby. Novin­kou v archi­tek­tuře se stalo užití bab­tis­te­ria (křtel­nice). Za doby vlády císaře Kon­sta­tina se posta­vení křes­ťan­ství změ­nilo, začali se sta­vět první chrámy (Jeruzalém,Betlém). Křes­ťan­ská bazi­lika se sklá­dala z atria, nar­texu a bazi­liky; její vyu­žití se pře­mě­nilo a bazi­lika se stala nábo­žen­skou stav­bou (bazi­lika sv. Petra v Římě). Nád­her­nou ukázku raně křes­ťan­ské archi­tek­tury najdeme v Ravenně, která slou­žila jako sídelní město císařů. Bazi­liky jsou výji­mečné pře­de­vším proto, že se v nich docho­vala bohatá mozai­ková výzdoba (S. Apol­li­nare Nuovo, S. Apol­li­nare in Classe, mau­zo­leum Gally Placidie).

Bazi­lika San Vitale s mozai­ko­vou výzdobou.

Foto: zdroj wikipedia.cz

Jeden den v životě Římana

Římané vstá­vali s výcho­dem slunce. Umělé osvět­lení bylo drahé a nebez­pečné. Den můžeme roz­dě­lit do násle­du­jí­cích částí:

• RÁNO (7–9 hodin): Vstá­vání a začá­tek dne
  Sní­daně (len­ta­cu­lum) byla velmi skromná – obvykle kou­sek ovoce, chléb namo­čený ve víně nebo kou­sek sýra.
  Hned po ránu se dělíme na dva světy: ple­bej­ský (chudí občané) a patri­cij­ský (bohatí občané). Chudí po sní­dani vyráží do práce, do své dílny nebo na stavbu. Bohatí zůstá­vají doma, při­jí­mají své kli­enty a během ran­ního pozdravu (salu­tatio) roz­dá­vají svým chrá­něn­cům malé finanční dary nebo jídlo za jejich podporu.
• DOPOLEDNE (9–12 hodin): Čas obchodu a práce
  Nachá­zíme se v nej­pro­duk­tiv­nější části dne a také jediné, která byla vyhra­zena práci. Ožívá Forum Roma­num – konají se zde soudy, můžeme zaslech­nout poli­tické pro­jevy, uza­ví­rají se obchody. Řeme­sl­níci a obchod­níci jsou ve svých díl­nách a obcho­dech, ulice jsou plné hluku.
• POLEDNE (12–13 hodin): Rychlý oběd (pran­dium)
  Práce kon­čila vět­ši­nou po poledni. Oběd byl jen lehký a rychlý, často se jedlo ve stoje. K jídlu bylo typicky to, co zbylo z před­cho­zího dne, kou­sek chleba, ovoce a sýr. Exis­to­valy také ther­mo­po­lia (malé pou­liční výdejny jídla), kde si lidé mohli kou­pit teplé hotové jídlo a víno.
• ODPOLEDNE (13–17 hodin): Spo­le­čen­ský život, volný čas (otium)
  Po práci byl konečně čas věno­vaný tělu i duchu – trá­vil se typicky v láz­ních (ther­mae), kde se oby­va­telé jak kou­pali (v horké, vlažné i stu­dené vodě), tak cvi­čili, setká­vali s přá­teli, vedli poli­tické debaty, nebo trá­vili čas čte­ním v míst­nos­tech s knihami.
• VEČER (17–22 hodin): Hlavní jídlo dne (cena)
  Nave­čer nebo po setmění se Římané vra­celi domů na hlavní jídlo dne. Večeře (cena, čti [čéna]) byla nej­dů­le­ži­těj­ším a nej­bo­hat­ším jíd­lem, které se jedlo vždy v kruhu přá­tel. Chudší oby­va­telé pojí­dali vět­ši­nou obil­nou kaši, luš­tě­niny, zele­ninu; bohatí ve svých vilách pořá­dali často hos­tiny, kdy hosté leželi na lehát­kách a jedli něko­lik chodů včetně masa, ryb a exo­tic­kého ovoce, zatímco je bavili hudeb­níci a tanečnice.

Život Římana byl pevně svá­zán se slu­neč­ním svět­lem a komu­ni­tou. Práce zabí­rala jen malou část dne, zatímco odpo­ledne bylo věno­váno spo­le­čen­skému životu a péči o tělo i ducha. Obrov­ské roz­díly mezi boha­tými a chudými však pro­stu­po­valy kaž­dým aspek­tem jejich života.

Docela jiný svět, že?