Kultura raného středověku

V prů­běhu 6. – 12. sto­letí v Evropě půso­bil vliv tří kul­tur:

  1. islám­ská kultura 
    • Pyre­nej­ský polo­ostrov s cen­try v Cor­dóbě a Seville; vých. středomoří
  1. byzant­ská a slo­van­ská kultura 
    • Caři­hrad (dnešní Istanbul) a oblast jiho­vý­chodní, východní a střední Evropy
  1. román­ská kultura 
    •  Oblast dnešní Fran­cie a Německa, část střední Evropy

 

Románská kultura

Název román­ská kul­tura má svůj původ ve slově  Roma, tj. Řím.  Román­ská kul­tura tak nava­zuje a napo­do­buje kul­turu sta­ro­vě­kého Říma, vznikla v Itá­lii na počátku 11. sto­letí a roz­ší­řila se do Evropy neza­sa­žené jinými kul­tu­rami. Román­ský sloh nava­zo­val na předro­mán­ské umění před­sta­vo­va­ného karo­lín­skou a oton­skou rene­sancí; karo­lín­ská rene­sance se ode­hrá­vala na dvoře Karla Veli­kého (falc v Cáchách, plán kláš­tera v St. Gallen) a oton­ská rene­sance měla cen­t­rum v Německu v 10. sto­letí a byla více zamě­řena na Byzanc (kos­tel sv. Cyri­aka v Ger­nrode). Samotný román­ský sloh se datuje do 11. až 12. sto­letí, v Čes­kých zemích se roz­ví­jel až do polo­viny 13. století.

Při kláš­te­rech a bis­kup­stvích vzni­kaly školy určené pro šlech­tice, budoucí duchovní, cír­kev se stala nosi­te­lem vzdě­la­nosti. Uni­ver­zál­ním jazy­kem vzdě­lanců byla latina. Při kláš­te­rech půso­bila tzv. skrip­to­ria (dílny, kde se opi­so­valy knihy – nej­prve s nábo­žen­ským téma­tem, poz­ději i antická díla).

 

Knižní iluminace.

Knižní ilu­mi­nace.

 

Písemné památky

  • legendy – vypráví o životě, zázra­cích a smrti světců; často měly legendy edu­kační charakter 
    • panon­ské (o životě Kon­stan­tina a Metoděje)
    • o sv. Vác­la­vovi a sv. Ludmile
  • anály (leto­pisy, z latin­ského annus = rok) – chro­no­lo­gické zápisy rok po roce
  • kro­niky (12. sto­letí) – popi­suje his­to­rické udá­losti v šir­ších souvislostech 
    • Kos­mova kro­nika česká
    • Kro­nika Franků (Řehoř z Tours)
    • Kro­nika Anglů (Beda Ctihodný)
    • Kro­nika Nesto­rova aneb pověst dáv­ných časů
  • eposy – popi­sují hrdin­ské činy his­to­ric­kých osobností 
    • Ale­xan­dre­ida (o Ale­xan­dru Make­don­ském „Veli­kém“)

Malířství

V malíř­ství  vzni­kaly ilu­mi­nace, mini­a­tury, psaly se ozdobné ini­ci­ály a tvo­řily se fresky (nástěnné malby – malo­valo se do čer­stvé omítky (it. fre­sco = čer­s­tvý)). Nástěnné malby byly určeny pro prostý lid, který neu­měl číst a znovu slou­žil jako edu­kační pro­stře­dek (malba ve fran­couz­ské kos­tele St. Savin-sur-Gar­tempe). V Itá­lii byl silný vliv byzant­ského umění a uplat­nila se des­ková malba (Pisa, Lucca).

Zobrazení Krista v mandorle bylo velmi populární.

Zob­ra­zení Krista v man­dorle bylo velmi populární.

Románská architektura

V době vze­pětí křes­ťan­ské ideje (po roce 1000) vznikla sta­vební horečka sou­vi­se­jící s roz­ma­chem kláš­ter­ního života. Ze stře­diska nové kul­tury (clune = jihofran­couz­ský kláš­ter) vyšlo, že „svět ze sebe setřásá hadry, aby se oděl bílým hávem kos­telů“.

Román­ská archi­tek­tura je pří­znač­ným umě­lec­kým výra­zem doby. Uplat­nila půl­kru­ho­vou vale­nou či kří­žo­vou klenbu a kopuli (tyto prvky umož­nily sta­bi­litu smě­lých sta­veb­ních kon­strukcí). Půdo­rys chrámů bývá ve tvaru kříže, s oltá­řem, pod nímž je krypta. Stří­daly se různé zdo­bené sloupy či pilíře, okna byla malá, nahoře zakon­čená půlkruhem.

Sdružené románské okno q

Sdru­žené román­ské okno

Svě­tové památky román­ského slohu

  • šikmá věž a dóm v Pise
  • chrám ve Florencii
  • chrámy v Pávii, Modeně, Miláně
  • chrám sv. Marka v Benátkách
  • chrámy v jižní Francii
  • chrámy v Němec­kém Porýní (Kolín, Worms, Mohuč, Špír, Trevír)
  • rotunda opat­ství ve Fontenay

 

České památky román­ského slohu

  • chrám ve Staré Boleslavi
  • kos­tel v Doksa­nech, Milevsku
  • rotunda sv. Jiří na Řípu
  • rotunda sv. Mar­tina na Vyšehradě
  • bazi­lika sv. Jiří na Praž­ském hradě
  • rotunda sv. Kate­řiny ve Zno­jmě (nástěnné malby zachy­cu­jící rodokmen Přemyslovců

 

Rotunda sv. Jiří na Řípě.

Rotunda sv. Jiří na Řípě (rotunda je kaple s kru­ho­vi­tým půdorysem)

Tvrze či román­ské hrady měly pevné zdi a masivní věž (zde byl byt rodiny hrad­ního pána a jeho nej­bliž­ších sluhů); byly opev­něny i k ochraně pod­da­ných v době válek. Z veřej­ných sta­veb známe např. mosty (Avig­non), rad­nice však jen výjimečně.

Sochař­ství

V Itá­lii se nikdy neo­pus­tilo od antic­kých vzorů, pří­klady román­ských soch najdeme v katedrále v  Pise (Pisano), ve Fran­cii pak v oblas­tech Bur­gund­ska a Languedocu.

© 1997 - 2024, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht