Města ve vrcholném středověku

Vrcholný stře­do­věk je dru­hým obdo­bím evrop­ských dějin, ve kte­rém dochází ke vzniku a roz­voji měst. Do tohoto období zde sice exis­to­vala města, která vznikla ve sta­ro­věku, ale po zániku ani­tické civi­li­zace ztra­tila řím­ská síd­liště veš­kerý svůj význam. Raně stře­do­věká  civi­li­zace byla civi­li­zací ves­nic­kou. S roz­vo­jem hos­po­dář­ství a vzrůs­tem počtu oby­va­tel Evropy  ve 12. sto­letí začala města opět nabý­vat na významu a začala hrát také důle­ži­tou roli eko­no­mic­kou, poli­tic­kou a kulturní.

Vznik měst se ode­hrá­val tro­jím způ­so­bem: První mož­ností byla přímá návaz­nost na město antické – dochá­zelo k obno­vení původ­ního města (mnoho z nich vzni­kalo na kři­žo­vat­kách důle­ži­tých obchod­ních tras na území jižně od Dunaje, v jižní Fran­cii nebo na pob­řezí Pyre­nej­ského polo­ostrova). Čas­těji byla města zaklá­dána na mís­tech býva­lých řeme­sl­nic­kých nebo obchod­ních osad leží­cích u význam­ných míst – brody, pod­hradí, kláš­ter, kři­žo­vatky cest). Poslední vari­an­tou bylo zalo­žení města „na zele­ném drnu“, tedy dosud neo­síd­le­ném místě. Tako­váto města byla sta­věna podle plánu, měla čtver­cové náměstí a kolmé uličky (napří­klad České Budě­jo­vice, kde se nalézá nej­větší náměstí čtver­co­vého půdo­rysu o roz­loze zhruba 1,7 hek­taru). Zaklá­dání a budo­vání měst pro­žilo svůj roz­květ ve 13. století.

Loká­tor byl v určité míře stře­do­vě­kou obdo­bou moder­ního developera

Místo pro zalo­žení nového města vybí­ral tzv. loká­tor. Ten musel vzít v úvahu polohu budou­cího města z mnoha hle­di­sek – eko­no­mické, vojen­ské či komu­ni­kační. Město bylo často obehnáno hradbami s obran­nými věžemi (baštami) a měst­skými brá­nami. Před bra­nami města se nachá­zelo neo­pev­něné před­městí. Zde se nachá­zely budovy pat­řící k městu, ale v samot­ném opev­ně­ném městě by byly nebez­pečné (práce s ohněm – kovárny, hrn­čírny), dále obydlí slou­ží­cích a chu­diny. Města měla jen něko­lik tisíc oby­va­tel (nej­čas­těji kolem třech tisíc – jen málo měst mělo více než deset tisíc obyvatel.)

Dělení měst podle majitele

• města krá­lov­ská – byla zalo­žena nebo pový­šena na město panov­ní­kem, měš­ťané pod­lé­hali přímo panov­ní­kovi. Pat­řila zde města věnná (byla při­dě­lena přímo krá­lovně, např. Měl­ník, Hra­dec Krá­lové, Dvůr Krá­lové, Trut­nov, Jaro­měř); horní (těžily se zde drahé kovy, města se řídila „hor­ním záko­ní­kem“, např. Jih­lava, Kutná Hora, Stří­bro, Pří­bram) a komorní (pří­jmy z měst šly do krá­lov­ské komory)
• města pod­dan­ská – byla zalo­žena šlech­tou, církví, jeho oby­va­telé byli pod­daní maji­teli města, např. Český Krumlov, Jin­dři­chův Hra­dec, Český Brod, Pelhřimov

Městská privilegia (výsady)

Pri­vi­le­gium vydané Kar­lem IV. městu Morav­ská Ost­rava, kte­rému při­znal právo na konání výroč­ního trhu

Každé město dis­po­no­valo sou­bo­rem mimo­řád­ných práv, které mu udě­lo­val zakla­da­tel města nebo vrch­nost buď hned při zalo­žení, nebo kdy­koli poz­ději, vět­ši­nou za odměnu. Nej­více pri­vi­le­gií měla města krá­lov­ská – byla tedy nej­svo­bod­nější. O některé výsady mohlo „nepo­slušné“ město také přijít.

právo osobní svobody

• nej­dů­le­ži­tější výsada pro měšťany

právo trhu

• právo konat v urči­tých dnech ve městě trh, což byl pro město velký zdroj příjmů

právo várečné

• právo vařit pivo

právo mílové

• na míli (7,5 km) od města se neměla být pro­vo­zo­vána ta řemesla, jež pro­vo­zo­vali měšťané
• výjimku tvo­řili kováři

právo samo­správy

• právo posta­vit si rad­nici a volit své zástupce (12 kon­šelů v čele s purkmistrem)

právo hra­dební

• město zís­kalo vojen­ský význam
• mohlo si posta­vit opev­nění a vlastní vojsko

právo hrdelní

• město mělo pra­vo­moc odsu­zo­vat i k trestu smrti

právo horní

• právo těžit kovy („veš­keré nerostné bohat­ství patří panovníkovi“)
• města s tímto prá­vem neo­de­vzdá­vala všechno vytě­žené nerostné bohat­ství panov­ní­kovi, ale ode­vzdá­vala mu jen část (regál)
• byly vydá­vány horní záko­níky, které upra­vo­valy těžbu – např. roku 1300 tzv. „Ius Regale Mon­ta­no­rum“ (právo těžit horu)
• praž­ský groš (gros­sus)

právo nuce­ného skladu

• obchod­ník, jedoucí kolem města, se musel ve městě mini­málně tři dny pozdr­žet a nabíd­nout své zboží

Obyvatelstvo

Ve vrchol­ném stře­do­věku se mění struk­tura spo­leč­nosti, vzniká nová vrstva oby­va­tel – měťan­stvo, které se stává brzy vrst­vou hos­po­dář­sky velmi aktivní.

Měš­ťané (tvo­řili je pře­de­vším kupci, kra­máři a někteří řeme­sl­níci) tvo­řili plno­právné oby­va­tel­stvo a měli nej­větší poli­tický vliv (podí­leli se na správě města – zase­dali v měst­ské radě a ovlá­dali měst­skou samo­správu, řidili také poli­tický a hos­po­dář­ský život města).

Kupci – byli nej­bo­hatší, měst­ský patri­ciát, zajiš­ťo­vali dál­kový obchod.

Řem­sel­níci – mistři vlast­nili dílnu a zaměst­ná­vali další řeme­sl­níky; vzni­kaly řeme­sl­nické cechy (sdru­žení řeme­sl­níků stej­ného oboru; dohlí­želi na tech­no­lo­gii a kva­litu výroby, na ceny výrobků).

Kra­máři – pro­dá­vali zboží přímo spotřebitelům.

Střední vrstva byla zaměst­nána u kupců, řeme­sl­níků (tova­ryši, učni), nebo jako slu­žeb­nic­tvo, čele­dí­nové a náde­níci vyko­ná­va­jící pří­le­ži­tost­nou a často těž­kou práci za nej­nižší mzdy. Měli jen ome­zená práva. Nižší vrstvu této sku­piny tvo­řila chu­dina, ale také  žeb­ráci a drobní zlo­dě­jíčci půso­bící ve městě. Tato spo­le­čen­ská vrstva byla bez­právná (neměli maje­tek, tudíž vlastně nebyli měš­ťané – nevlast­nili žádný dům).

Dalšími oby­va­teli města byli mniši, faráři, šlechta, či uni­ver­zitní pro­fe­soři a stu­denti. Ti všichni byd­leli ve městě, pod­lé­hali však zvlášt­ním práv­ním normám.

Na okraji spo­leč­nosti, obvykle uza­vřeni ve svých ghet­tech, půso­bili židé.

Význam měst

1. hos­po­dář­ský
   • města se spe­ci­a­li­zo­vala výrobou 
     • např. Flo­ren­cie – drahé látky, výroba brou­še­ného skla
     • Bel­gie – zpra­co­vaná vlna
     • Bru­sel – bru­sel­ská krajka
   • obchodní města
     • han­zovní města (hanza, gilda = spo­lek patri­cijů (gilda je nad­řa­zený pojem hanze))
     • města se stala stře­disky kultury
     • např. německá hanza
     • ovlá­dala Balt­ské moře
     • města: Kolín, Ham­burk, Brémy, Riga, Reval, Gdaňsk,…
     • obcho­do­vali s lát­kami, vínem, solí,…
2. poli­tický
   • město síd­lem panov­níka nebo cír­kev­ního hodnostáře
   • krá­lov­ská města před­sta­vo­vala oporu panov­nické moci, vojen. pod­po­ro­vala krále
3. kul­turní
   • město je stře­dis­kem kul­tury a vzdě­lání (školy,..)
   • závisí na bohat­ství města
   • vzdě­la­nost
     • lai­ci­zace vzdě­lání, kul­tury (zli­do­vění, zpří­stup­nění vzdě­lání pro šlechtu, měšťanstvo)
     • gra­mot­nost je běžná
     • písem­nic­tví i v národ­ním jazyce, vzdě­lání i v čes­kém jazyce
     • ve měs­tech vzni­kají školy
     • měst­ské školy před­sta­vují pří­pravu pro stu­dium na universitě

University

• od lat. uni­ver­si­tas = spo­le­čen­ství (=> spo­le­čen­ství lidí, kteří touží po vzdělání)
• spo­le­čen­ství poli­ticky nezá­vislá na svět­ské i duchovní moci, pod­ří­zena papeži či panov­ní­kovi (první uni­ver­zitu pod­ří­ze­nou přímo panov­ní­kovi zalo­žil Frid­rich II. Štaufský v roce 1224, což se poz­ději ve stře­do­věku stalo téměř pravidlem
• zna­me­nají svo­bodu v oblasti myš­lení, vědění (stu­denti vedeni k dis­kusi – disputaci)
• v čele uni­ver­sity stojí rektor
• čle­něny na fakulty – nej­čas­těji čtyři: teo­lo­gická, práv­nická, lékař­ská, filo­zo­fická (artis­tická)
• v čele fakulty stojí děkan
• absol­vent má svět­ské nebo duchovní povolání
• jen pro muže (dívky měly vzdě­lání sou­kromé nebo klášterní)

nej­starší university: 

• 11. stol. –  Bolo­gna (Itá­lie, 1088) 
  
• 12. stol. – Salerno (Itá­lie, 12. stol.) Sor­bona (Paříž – Fran­cie, kolem r. 1150), Oxford (Ang­lie, 1167)
• 13. stol. – Cambridge, Nea­pol, Padova, Sala­manca, Valen­cia, Lisa­bon, Seville, Toulouse
• 14. stol. – Avig­non, Praha (1348), Wien (1365), Kra­kov (1364) a jiné
• 15. stol. – Lip­sko (1409), Valen­cie, Bor­de­aux, Kodaň a mnoho jiných