Náboženské války ve Francii

Nábo­žen­ské války ve Fran­cii v letech 1562 – 1598 byly vyvo­lány spory mezi huge­noty a kato­líky. Uvádí se, že těchto válek bylo osm, staly se sou­částí mocen­ského boje Habsburků o ovlád­nutí jižní, západní a střední Evropy.

Fran­cie byla kato­lic­kou zemí, počát­kem 16. sto­letí sem začalo pro­ni­kat lute­rán­ství. Král však doká­zal tuto refor­maci potla­čit. Od polo­viny 16. sto­letí se v zemi šířil kal­vi­nis­mus, a to pře­de­vším v jižní a jiho­vý­chodní Fran­cii. Kal­vi­nis­mus zís­kal znač­nou pod­poru mezi měš­ťany, částí šlechty i pod­da­nými. Zdálo se, že kal­vi­nis­mus kromě změny cír­kev­ních poměrů také uka­zuje cestu, jak zmír­nit spo­le­čen­ské napětí mezi pod­da­nými, měš­ťany a pri­vi­le­go­va­nými stavy (cír­kev, šlechta), a jak zlep­šit hos­po­dář­ské poměry, neboť země byla vyčer­pána vál­kami v Itá­lii a majetky ohro­ženy inflací díky pří­livu dra­hých kovů ze zámoří.

Kříž, jak jej používali Hugenoti (příznivci kalvinismu)

Kříž, jak jej pou­ží­vali Huge­noti (pří­z­nivci kalvinismu)

V čele fran­couz­ští kal­vi­nistů, zva­ných huge­noti, stáli čle­nové rodu Bour­bonů. Byli to blízcí pří­buzní vlád­noucí krá­lov­ské dynastie z rodu Valois, síd­lili v Navarr­ském kní­žec­tví v západní části Pyre­nejí. Jejich pro­tiv­níky byli kato­ličtí vévo­dové de Guise, kteří stáli v čele Kato­lické ligy a sna­žili se  zís­kat moc v zemi.

Na počátku válek byl masakr huge­notů v březnu roku 1562 ve Wassy v seve­ro­vý­chodní Fran­cii. Jeho strůj­cem byl vévoda de Guise. Ve Fran­cii sice pla­til tole­ranční patent, který pro­tes­tan­tům povo­lo­val konání jejich boho­slu­žeb, vévoda však přesto zde shro­máž­děné huge­noty napadl. V bitce pak zemřelo přes dva­cet mužů a více jak sto bylo zra­něno. Tato udá­lost  vedla vůdce huge­notů, admi­rála Gasparda de ColignyLud­víka Bour­bon­ského, prince de Condé k tomu, že začali pod zámin­kou ochrany huge­not­ských kos­telů obsa­zo­vat města na Loiře (např. Orlé­ans, Rouen a další).

Smír mezi huge­noty a kato­líky měl při­nést sňa­tek prin­cezny Mar­kéty (Mar­got) z Valois s Jin­dři­chem Navarr­ským. Byla to však léčka, krá­lovna matka Kate­řina Medi­cej­ská spolu s Guisy chtěla vyu­žít této pří­le­ži­tosti a s huge­noty skon­co­vat. V noci po svatbě, z 23. na 24. srpna 1572 (24. srpna se slaví svá­tek sv. Bar­to­lo­měje), byla v Paříži zavraž­děna vět­šina zde pří­tom­ných huge­notů, včetně jejich vůdců. (Uvádí se, že zemřelo přes dva­cet tisíc lidí, mnoho z nich „omy­lem“.) Jin­dři­cha Navarr­ského zachrá­nilo před smrtí to, že přestou­pil na kato­lic­kou víru.

Tzv. „bar­to­lo­měj­ská noc“ napětí v zemi ještě zvý­šila. Spory mezi krá­lov­skou rodi­nou a rodem Guisů vedly k vraž­dám –  zakla­da­tele Kato­lické ligy, Jin­dři­cha I. de Guise,  a jeho bra­tra, kar­di­nála de Guise, zabili krá­lovi ozbro­jenci. Sám král Jin­dřich III. z Valois byl poz­ději také zavraž­děn, a to rukou domi­ni­kán­ského mnicha.

Války i přes krát­ko­dobá pří­měří pokra­čo­valy. Huge­noty pod­po­ro­vala Ang­lie a německá pro­tes­tant­ská kní­žata, měli silné pozice v již­ních a jiho­zá­pad­ních kra­jích Fran­cie. V Paříži, v severní a východní Fran­cii vládla Kato­lická liga vedená rodem Giusů a pod­po­ro­vána Habsburky. Síly byly vyrov­nané, ani jedna ze stran neměla naději na vítěz­ství. Umír­nění kato­líci, tzv. „poli­tici“ začali jed­nat o míru. Poté, co byl zavraž­děn poslední král z rodu Valois, Jin­dřich III., nastou­pil na trůn jeho švagr, vůdce huge­notů Jin­dřich IV. (Navarr­ský) z rodu Bour­bonů. Ofi­ci­álně přestou­pil na kato­lic­kou víru, tím zís­kal na svoji stranu kato­líky. V roce 1598 pak vydal Edikt nant­ský (ve městě Nan­tes), kte­rým zrov­no­práv­nil kato­líky a huge­noty. Byla to první lis­tina zaru­ču­jící svo­bodu nábo­žen­ského vyznání.

Nábo­žen­ské války zemi poli­ticky i hos­po­dář­sky roz­vrá­tily. Jin­dřich IV., zakla­da­tel dynastie Bour­bonů, však doká­zal smí­řit zne­přá­te­lené šlech­tické rody. Sní­žil daně rol­ní­kům, sna­žil se zabrá­nit roz­krá­dání stát­ního majetku, bojo­val proti lichvá­řům. Za jeho vlády se opra­vo­valy cesty, splav­ňo­valy řeky (mezi řekami Sei­nou a Loi­rou byl vyhlou­ben kanál), začalo se budo­vat loďstvo. Byla také zalo­žena Výcho­do­in­dická spo­leč­nost, Fran­couzi začali  kolo­ni­zo­vat území v Severní Ame­rice (Kanada). Přes­tože byl Jin­dřich IV. dobrý panov­ník, také  skon­čil rukou vraha – zavraž­dil ho kato­lický fana­tik Fran­cois Ravaillac.

16. sto­letí je ve Fran­cii ve zna­mení rene­sance. V té době byly vybu­do­vány mohutné pře­py­chové zámky, nej­znám­nější z nich jsou na řece Loiře (např. Cham­bord). Vel­ko­lepé paláce se sta­věly také ve měs­tech, původně gotický hrad Lou­vre byl pře­sta­věn do rene­sanční podoby. Ve Fran­cii také žil a tvo­řil Leo­nardi da Vinci, ital­ský malíř, sochař a vynálezce.

Armand Jean du Plessis, kardinál a vévoda de Richelieu (9. 9. 1585 Paříž – 4. 12. 1642)

Armand Jean du Ples­sis, kar­di­nál a vévoda de Riche­lieu (9. 9. 1585 Paříž – 4. 12. 1642)

Obrat nastal až v polo­vině 20. let 17. sto­letí, kdy vládl král Lud­vík XIII. Ten pře­dal státní zále­ži­tosti do rukou prv­ního minis­tra (kar­di­nál Riche­lieu). Lud­vík bojo­val proti šlechtě (boření hradů). Huge­noti ztra­tili poli­tic­kou moc, ale ne nábo­žen­skou svo­bodu (kvůli jed­notě). Pod­po­ro­val obchod a prů­mysl, sna­žil se roz­ší­řit fran­couz­ské kolo­nie, jme­no­val krá­lov­ské úřed­níky (soudní, finanční, poli­cejní). V zahra­niční poli­tice bojo­val proti Habsbur­kům (jedna z nej­moc­něj­ších vlád­nou­cích dynastií). Zvy­šo­vá­ním daní však vzbu­dil u oby­va­tel odpor a bouře.

 

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht