Nástup Karla I.

Rakouský císař Karel I. (1887 – 1922), vládl 1916 – 1918

Ke konci roku 1916 již válka trvala dva roky, žádné z vál­čí­cích stran se ale nepo­da­řilo zís­kat na svou stranu roz­ho­du­jící pře­vahu. Vyčer­pání vál­kou se pro­je­vo­valo jak přímo v oblasti vojen­ské, tak i v zázemí. Velké změny postihly v tomto roce zejména Rakousko – Uher­skou monar­chii. Po 68 letech vlády zemřel 21. lis­to­padu 1916 císař Fran­ti­šek Josef I. a na císař­ský trůn nastoupil jeho syno­vec Karel I. S jeho nástu­pem jsou spo­jeny některé zásadní změny, které byly významné i pro vývoj v čes­kých zemích. Karel I. ome­zil vliv velení armády na poli­tický život, jenž se s jeho nástu­pem začal pomalu obno­vo­vat. Poprvé od začátku války byla svo­lána vláda i Říš­ská rada. Poli­tický život se obno­vil také v Čechách, kde v lis­to­padu roku 1916 vzni­kají Český svaz sdru­žu­jící české poslance Říš­ské rady a Národní výbor. Oba tyto orgány ale sle­do­valy prora­kous­kou poli­tiku a spo­jo­valy další budouc­nost Čechů s exis­tencí refor­mo­va­ného Rakouska – Uher­ska. Tento postoj byl v roz­poru s posto­jem zahra­nič­ního odboje a zejména T. G. Masa­ryka, který již v tuto dobu pro­sa­zo­val samo­statný český stát.

Za pře­lo­mový rok první svě­tové války můžeme pova­žo­vat rok 1917, kdy dochází ke dvěma důle­ži­tým udá­los­tem, které se pro­mítly do výsledku války. První z nich je Úno­rová revo­luce v Rusku (bře­zen 1917), dru­hou pak vstup Spo­je­ných států ame­ric­kých do války (duben 1917). Po pádu carismu v Rusku došlo právě v této zemi k vytvo­ření čes­ko­slo­ven­ských legií jako voj­ska nově vzni­ka­jí­cího samo­stat­ného Čes­ko­slo­ven­ského státu. Čes­ko­slo­ven­ské legie, boju­jící po boku roz­pa­da­jící se ruské armády, se poprvé výrazně vyzna­me­naly 2. čer­vence 1917 v bitvě u Zbo­rova, kdy se jim poda­řilo pro­lo­mit frontu, zís­kat asi 4000 zajatců, děla i kulo­mety. Počet dob­ro­vol­níků v legi­ích, na jejichž vytvá­ření se podí­lel i sám Masa­ryk, neu­stále stou­pal. Jen v Rusku bojo­valo v čes­ko­slo­ven­ských legi­ích více než 60000 mužů.  Legie se ale vytvá­řely i ve Fran­cii nebo v Itálii.

Situ­ace se v roce 1917 změ­nila také v Čechách. V květnu 1917 byl vydán Mani­fest čes­kých spi­so­va­telů, v němž přední osob­nosti české kul­tury vyzvaly české poslance v Říš­ské radě, aby hájili zájmy čes­kého národa a opus­tili svou dosa­vadní prora­kous­kou poli­tiku. V opač­ném pří­padě měli poslanci raději odstou­pit. Mani­fest, jehož auto­rem byl ředi­tel čino­hry Národ­ního diva­dla Jaro­slav Kva­pil a pod nějž se pode­psali napří­klad bratři Čap­kové, Vik­tor Dyk, Alois Jirá­sek nebo Ivan Olbracht, měl značný pozi­tivní ohlas v české veřej­nosti. 30. května 1917 pak na zase­dání Říš­ské rady před­nesl posla­nec Fran­ti­šek Sta­něk Stá­to­právní pro­hlá­šení Čes­kého svazu, v němž čeští poslanci opouš­těli svou prora­kous­kou poli­tiku a sta­věli za sebe­ur­čení čes­kého a slo­ven­ského národa, stále ale v rámci Rakouska – Uher­ska (jed­nalo se tedy o poža­da­vek fede­ra­li­zace Rakouska – Uherska).

V lis­to­padu 1917 pro­běhla v Rusku bol­še­vická revo­luce, která výrazně zkom­pli­ko­vala osud čes­ko­slo­ven­ských legi­o­nář­ských vojsk. V březnu 1918 byl totiž uza­vřen Brest – Litev­ský mír, který zna­me­nal konec zapo­jení Ruska do války na straně Dohody.  Čes­ko­slo­ven­ské legie tedy neměly kde bojo­vat. V Rusku se také postupně roz­pou­tala občan­ská válka. Masa­ryk, který v té době pobý­val v Rusku, pro­sa­zo­val poli­tic­kou neutra­litu legií ve vnitř­ních zále­ži­tos­tech Ruska a odchod legií  z Ruska do Fran­cie. Dohodl se s rus­kou vlá­dou o pře­sunu legií přes Vla­di­vos­tok (transsi­biř­skou magis­trá­lou), odkud se měli vojáci dopra­vit po moři do Fran­cie. Záro­veň vydal pro­vo­lání k legiím, aby se nevmě­šo­valy do vnitř­ních zále­ži­tostí Ruska, tedy do občan­ské války, ale bude-li to nutné, aby bojo­valy s nepřá­teli čes­ko­slo­ven­ského národa. V březnu 1918 ode­šel Masa­ryk z Ruska do Spo­je­ných států ame­ric­kých, kde napsal knihu Svě­tová revo­luce jako memo­ran­dum pro pre­zi­denta Woodrowa Wilsona.

Vývoj v Rusku se ubí­ral jinou ces­tou, než před­po­klá­dal Masa­ryk. Drobná nedo­ro­zu­mění mezi legi­emi a sovět­skou vlá­dou postupně pře­rostla v ozbro­jený kon­flikt a sovět­ská vláda žádala odzbro­jení legií. Čeljabin­ský inci­dent v květnu 1918 se stal pod­ně­tem k akti­vi­zaci čes­ko­slo­ven­ských legií v Rusku. Legie v prů­běhu léta a pod­zimu 1918 obsa­dily téměř celou transsi­biř­skou magis­trálu, města v Povolží, na jihu a východě Sibiře a severu Kaza­chstánu. Na doby­tém  území svrhly legie sovět­ské vlády a nasto­lily vlády demo­kra­tické. To mělo velký ohlas zejména v USA, avšak finanční pomoc byla mini­mální a vojen­ská pomoc žádná. Masa­ryk byl nazý­ván „pánem Sibiře“, místní noviny osla­vo­valy armádu státu, který nee­xis­tuje. V létě 1918, i díky vojen­ským akcím čes­ko­slo­ven­ských legií, státy Dohody postupně vyjá­d­řily sou­hlas s vytvo­ře­ním Čes­ko­slo­ven­ské repub­liky (v červnu Fran­cie, v srpnu Velká Bri­tá­nie, v září USA a Japon­sko, v říjnu Itálie).

Legie, které ztra­tily své opod­stat­nění, se postupně vnitřně roz­lo­žily. Při­spěl k tomu i fakt, že na území, kte­rému legie pomohly k demo­kra­cii, se k moci postupně dostal gene­rál Ale­xandr Kol­čak, který se tam poku­sil nasto­lit dik­ta­turu, čemuž legie nechtěly napo­má­hat. Nako­nec došlo k uza­vření pří­měří se sovět­skou vlá­dou a legie byly eva­ku­o­vány zpět do Čes­ko­slo­ven­ska. Část vojáků (6 000 – 10 000) ale zůstala v Rusku a bojo­vala v Rudé Armádě.