Nástup nacismu v Německu, příprava Německa na válku

Nástup nacismu v Německu

Adolf Hit­ler (1889 – 1945)

V roce 1920 se DAP (německá děl­nická strana zalo­žená v lednu 1919) pře­mě­ňuje na NSDAP (naci­o­nálně – soci­a­lis­tická německá děl­nická strana). V roce 1921 se vytvá­řejí úderné oddíly SA (Stur­mab­te­i­lung). Roku 1923 se NSDAP poku­sila o nacis­tický puč v Mni­chově (neú­spěšný). NSDAP byla zaká­zána a Adolf Hit­ler zatčen. Tehdy si Hit­ler uvě­do­mil svou chybu a mění tak­tiku: chce se dostat k moci legální ces­tou (zís­kat vět­šinu ve volbách).

Roku 1920 byla zalo­žena NSDAP (některé zdroje uvádí už rok 1919) Kar­lem Harre­rem a Anto­nem Drexle­rem, který byl v letech 1920 – 1921 jejím před­se­dou. Od roku 1921 až do roku 1945 byl před­se­dou Adolf Hil­ter. Roku 1925 zalo­žil oddíly SS (Schu­tz­sta­f­fel; Hit­le­rova osobní garda) a Hit­lerju­gend (Hit­le­rova mlá­dež). Hit­le­rovi napo­má­hají též okol­nosti (výsledky války a Ver­sailleský mírový sys­tém); začíná hlá­sit revan­šis­mus (nápravu Ver­sailles­kého míro­vého sys­tému, který poža­do­val úplné uznání zod­po­věd­nosti za první svě­to­vou válku, zapla­cení repa­rací ve výši 132 mili­ard marek, pouze sto­ti­sí­co­vou armádu a ztrátu někte­rých kolo­nií. Toto způ­so­bilo kolaps Výmar­ské eko­no­miky, čehož vyu­žil Adolf Hit­ler při svém nástupu k moci). Hit­ler pod­po­ruje neza­měst­nané děl­níky (ti věří, že dosta­nou práci) i střední vrstvy. Svými pro­jevy si postupně zís­kává lidi (pou­žívá dema­go­gická hesla). Hlásá anti­so­vě­tis­mus (poli­tika Drang nach Osten), anti­ko­mu­nis­mus (tím si zís­kává pod­poru vel­ko­bur­žo­a­zie a krajně pra­vi­co­vých stran). Plá­nuje ovlád­nutí východní Evropy, vytvo­ření Vel­ko­ně­mecké Říše, ovlád­nutí střední Evropy (Mit­te­leu­rope). Poda­řilo se mu též zís­kat finanční kruhy.

V roce 1931 je uza­vřena tzv. Harzbur­ská fronta (došlo ke spo­jení pra­vi­co­vých stran a před­sta­vi­telů finanč­ního kapi­tálu). Hit­ler hlásá též rasis­mus (spo­jen s anti­se­mi­tis­mem); soci­ální pro­blémy byly zamě­ňo­vány za rasové pro­blémy (za vše špatné mohou Židé).

Alfred Rosenberg: Mýtus 20. sto­letí (bible rasismu)

• pokři­vená inter­pre­tace Nie­t­zeho nad­člo­věka, vůle k moci
• odmí­tání demokracie

Pro­gram nacis­tické strany byl zve­řej­něn v díle Cesta k opět­nému vze­stupu (Mein Kampf) – napsal jej Hit­ler ve vězení v Land­sbergu po neú­spěš­ném puči.

Ve 20. letech NSDAP pat­řila ke sla­bým stra­nám. V letech 30. však zís­kává již více hlasů, až je nej­sil­nější němec­kou stranou.

Ve fede­rál­ních vol­bách 6. lis­to­padu 1932 zís­kala NSDAP 33% hlasů a stala se tak nej­sil­nější poli­tic­kou stra­nou. Druhá byla Soci­álně demo­kra­tická strana Německa s 20,4 % a třetí byla Komu­nis­tická strana s 16,9% hlasů

30. ledna 1933 se Hit­lerovi jeho sen konečně spl­nil: pre­zi­dent Hin­denburg jej jme­no­val říš­ským kanc­lé­řem. K moci Hit­le­rovi pomohla totiž i vel­ko­bur­žo­a­zie a pra­vi­cové strany, které se obá­vali komu­nis­tické revo­luce. Pomohly mu i roz­pory uvnitř děl­nic­kého hnutí (komu­nisté × Soci­ální demokracie).

V roce 1934, po smrti pre­zi­denta Hin­denburga Hit­ler pře­vzal pra­vo­moci pre­zi­denta a titu­luje se „Führer und Rei­chskanzler“. Dochází k potla­čení demo­kra­cie a k postup­nému zaka­zo­vání ostat­ních poli­tic­kých stran. Byly zru­šeny odbory (místo nich vznikla fronta práce – orga­ni­zace sdru­žu­jící děl­níky a pod­ni­ka­tele); byl roz­puš­těn říš­ský sněm a tím nasto­lena tota­lita. Mocen­ské pro­středky zajiš­ťují oddíly SS, SA, GESTAPO (tajná poli­cie) – osobní odda­nost vůdci (fana­tis­mus); pro­pa­ganda – tu měl v rukou ministr Goebbels.

Hos­po­dář­ství je řízené stá­tem, vzni­kají tzv. „čtyř­letky“; hos­po­dář­ství se pod­ři­zuje vojen­ským zámě­rům, zbrojní výrobě. Před­sta­vi­telé NSDAP: Her­man Göring, finanč­ník Hjal­mar Schacht, šéf Gestapa Himmler, dále Rudolf Hess, Mar­tin Bormann.

V únoru roku 1933 došlo k požáru Říš­ského sněmu, ze kte­rého byli obvi­něni komu­nisté; byl zatčen jeden německý a tři bul­har­ští komu­nisté (mezi nimi Georgi Dimi­t­rov); to byl sig­nál k pro­ná­sle­do­vání poli­tic­kých odpůrců (hlavně němec­kých komu­nistů a soci­ál­ních demo­kratů) – právě pro ně byly zří­zeny první kon­cen­t­rační tábory v Německu. Soudní tri­bunál byl veřejný a konal se v Lip­sku. Dimi­t­rov obhá­jil sebe i své spo­lu­pra­cov­níky (byli osvo­bo­zeni). Při tomto pro­cesu pou­ká­zali právě na NSDAP, že by mohla sněm zapá­lit. Nako­nec Lip­ský pro­ces skon­čil při­zná­ním nemoc­ného Holan­ďana Mari­nuse van der Lubbeho, který byl za trest popra­ven. Při­znání uči­nil jen proto, aby se dostal do dějin.

Teror zave­dený nacisty se obrací i proti dosa­vad­ním pří­vr­žen­cům. Důle­ži­tou otáz­kou bylo totiž for­mo­vání armády, ve které chtěly hlavní roli hrát oddíly SA (hnědé košile). Hit­ler s tím nesou­hla­sil a 30. června 1934 při akci zvané „noc dlou­hých nožů“ bylo asi 1000 pře­dáků SA zavraž­děno. Zabit byl také pře­dák Ernst Röhm (kvůli své homose­xu­ální orientaci).

Hlavní opo­rou Hit­le­rova Německa byly nyní oddíly SS, Gestapa, SD (zpra­vo­daj­ská služba; v jejím čele stál Reinhard Heydrich).

Roku 1935 byly vydány tzv. Norim­ber­ské rasové zákony namí­řené proti Židům.
Podle nich Židé

• nesměli uzavřít sňa­tek s Árijci (nesměli mít ani spo­lečný sex)
• nesměli navště­vo­vat diva­dla, kina, kavárny
• nesměli vyko­ná­vat inte­lek­tu­ální zaměst­nání (lékaři, uči­telé, vědci, …)
• nesměli mít maje­tek (Ári­zace židov­ského majetku)
• mohli naku­po­vat jen v urči­tých hodi­nách, mohli jez­dit v tram­vaji jen vzadu, apod.
• byli ozna­čo­váni nápi­sem JUDE nebo žlu­tou šes­ti­cí­pou hvězdou
• byly též likvi­do­vány knihy psané Židov­skými autory (páleny před Ber­lín­skou univerzitou)

Proto odchá­zeli do exilu (jakousi pře­stupní sta­nicí vět­ši­nou bylo Čes­ko­slo­ven­sko – pak Fran­cie a USA). Z Německa emi­gro­vali např. bratři Man­nové, Šte­fan Zwieg, Brecht, Remarque, Lion von Feuch­twan­ger aj.

V noci z 9. na 10. lis­to­padu 1938 pro­běhla tzv. křiš­ťá­lová noc (sypalo se sklo z výklad­ních skříní Židov­ských obchodů) – pogrom na Židy. Pro­běhly útoky proti židov­ským rodi­nám, proti židov­ským obcho­dům; bylo zabito mnoho lidí, maje­tek byl zni­čen a zabaven.

Příprava Německa na válku

Německo poru­šo­valo i Ver­sailleské dohody, i Locarno. Západ se však nezmohl na více než protesty.

Německo se chys­talo budo­vat armádu: 1933 opus­tilo Spo­leč­nost Národů, čímž si ote­vřelo cestu k nekon­t­ro­lo­va­nému zbro­jení a budo­vání armády; 1935 opět poru­šilo Ver­sailles. dohodu (zavedlo vše­o­bec­nou bran­nou povinnost)

Po ple­bis­citu (hlavně díky nezájmu fran­couz­ských oby­va­tel) bylo k Německu při­po­jeno Sár­sko. V březnu 1936 Hit­ler poslal voj­sko do Porýní (demi­li­ta­ri­zo­vané pásmo) => remi­li­ta­ri­zace Porýní. Hit­ler při­pra­vuje útočné plány proti východ­ním sou­se­dům (plán proti ČSR: Schu­lung; plán proti Rakousku: Fall Otto). Německo se začalo neo­me­zeně ozbro­jo­vat, roz­ví­jela se válečná výroba (mili­ta­ri­zace hos­po­dář­ství). Roku 1936 zasa­huje do Špa­něl­ské občan­ské války; pod­po­ruje Itá­lii ve výboj­ných plánech.