Osvícenský absolutismus

  • pokus vládců uplat­nit myš­lenky osví­cen­ství v praxi, své právo na abso­lu­tis­mus ospra­vedl­ňo­vali i rozu­mově, vychá­zeli z názoru Tho­mase Hobbese (anar­chie × absolutismu)
  • zdů­raz­ňuje úlohu státu vede­ného osví­cen­ským panov­ní­kem (stát má být panov­ní­kem reformován)
  • cíl refo­rem: zajis­tit hos­po­dář­skou pro­spe­ritu země (pod­pora pod­ni­kání, manu­fak­tur, obchodu, odstra­nění nevol­nic­tví a nábo­žen­ské netolerance)
  • cílem osví­cen­ského abso­lu­tismu bylo zacho­vat starý poli­tický režim (feu­da­lis­mus)
  • uplat­nil se v zemích, kde nebylo silné měš­ťan­stvo, které by mohlo usku­teč­nit radi­kální změnu
  • spjat s monar­chií, se šlech­tou; je nástro­jem pokroku
  • ve Špa­něl­sku, Por­tu­gal­sku, Dán­sku, Rusku (Kate­řina II.), Prusku (Frid­rich II.), Rakousku (Marie Tere­zie, Josef II.)
  • potřebný pro vznik kapi­ta­lis­tické společnosti
  • značný vliv panov­nické moci, byro­kra­cie, armády a policie

Osvícenský absolutismus v Rakousku

Vláda Marie Terezie (1740 – 1780)

Marie Tere­zie, uher­ská a česká krá­lovna, arci­vé­vod­kyně rakouská (1717 – 1780)

Po svém nástupu Marie Tere­zie vedla neú­spěšné války o rakouské dědic­tví (1740 – 1748; pro­tože okolní státy jí neu­zná­valy jako ofi­ci­ální panov­nici (žena), ale podle Prag­ma­tické sankce vydané Kar­lem VI. byla rakous­kou panov­nicí opráv­něně). V letech 1740 – 1742 vedla první slez­skou válku (Prusko si činilo nároky na Slez­sko, Bavor­sko na Čechy a Rakousko a Sasko na Moravu). Fran­cie si žádné územní nároky neči­nila, jen zau­jí­mala pro­ti­habsbur­ský postoj. Roku 1741 byla obsa­zena Praha, bavor­ský vládce se nechal koru­no­vat na čes­kého krále (při­jala ho asi polo­vina šlechty). Roku 1742 Marie ztra­tila Horní a Dolní Sasko ve pro­spěch Pruska (zůstalo jí Opav­sko a Těšínsko).

V letech 1744 – 1745 vedla dru­hou slez­skou válku; Praha byla znovu v oble­žení, dochá­zelo k dran­co­vání. Roku 1745 byl uza­vřen mír v Dráž­ďa­nech (potvr­zena ztráta Slez­ska). Man­žel Marie Tere­zie, Fran­ti­šek I. Lotrin­ský, se stal němec­kým císa­řem (tímto vznikla Habsbur­sko-lotrin­ská dynastie).

Války uká­zaly potřebu refo­rem. V polo­vině 18. sto­letí Marie Tere­zie hledá spo­jence, kte­rého díky rakous­kému stát­nímu kanc­léři hra­běti Kounici, nachází právě ve Fran­cii. K Rakousku se při­dá­vají i další státy, které se bojí rozpí­na­vosti Pruska (Sasko, Pol­sko a Rusko).

V letech 1756 – 63 pro­bí­hala v Habsbur­ské Evropě, ale také v zámoří (o kolo­nie) sed­mi­letá válka. Praha byla oblé­hána a bylo zbo­řeno mnoho míst. Nako­nec skon­čila v nepro­spěch Frid­ri­cha II., byl obsa­zen Ber­lín. Na Ruský trůn nastou­pil Petr III. (1762), obdi­vo­va­tel Pruska (ger­ma­no­fil), a tak se Rusko dostalo na Prus­kou stranu. Man­želka Petra II., Kate­řina II. ho však z trůnu svrhla. Roku 1763 byl uza­vřen mír, nej­prve v Paříži (potvr­zuje pře­vahu Ang­lie v kolo­ni­ích), poté v Huber­tu­sburgu (Prusku zůstává Slez­sko a Kladsko).

Reformy Marie Terezie

správní reformy

  • jak má být řízen a spra­vo­ván stát (základ: cen­t­ra­lis­mus (Vídeň), byro­kra­cie, nej­dů­le­ži­těj­ším orgá­nem – direktorium)
  • další státní rada, minis­ter­stvo zahraničí
  • země, které tvo­řily monar­chii, byly ozna­čo­vány jako kolo­nie (v čele byl úřed­ník dosa­zený panov­ní­kem – v Čechách pur­krabí, na Moravě hejtman)

finanční reformy

  • daně – potřeba na armádu, byro­kra­tický apa­rát a státní dluh
  • 1741 – 1748 první tere­zi­án­ský katastr (sou­pis pod­dan­ské půdy – rustikál)
  • 1747 – 1757 druhý tere­zi­án­ský katastr (sou­pis pan­ské půdy – dominikál)

hos­po­dář­ské reformy

  • pod­pora manu­fak­tur (různé výsady – půjčky,…) 
    • začaly vzni­kat také měst­ské manu­fak­tury (v sever­ních Čechách: bavln. manu­fak­tura (jejím maji­te­lem byl p. Leitenberger)
  • roku 1765 byly zave­deny jed­notné míry a váhy, spo­lečná (zlat­ková měna) – poz­ději korunová
  • budo­vání sil­nic (státní silnice) 
    • hlavní směr: do Vídně; sta­věny na náklady šlechty
    • poža­dav­kem bylo, aby byly sjízdné kdykoliv
    • význam: obchodní, poš­tovní spo­jení, doprava osob, vojen­ské důvody

1754 první sčí­tání lidu – důvody daňové a vojenské

  • kon­skripce (sou­pis oby­va­tel) – v Čechách a na Moravě: 4 150 000 lidí (voj. potřeby)
  • důle­žité pro odvody
  • vzá­pětí vypukl hla­do­mor (nedo­sta­tek obilí), zemřelo asi 500 000 lidí
  • základ­ním jíd­lem chudých byly brambory
  • pří­či­nou zao­sta­losti ven­kova bylo nevol­nic­tví, obje­vily se návrhy, jak zlep­šit posta­vení rolníků
  • po ven­kově se šířily pověsti o zla­tém patentu, který má zru­šit nevol­nic­tví, ale že to vrch­nost zatajuje
  • roku 1775 vypuklo velké rol­nické povstání v seve­ro­vý­chod­ních Čechách 
    • v čele byla ves­nice Rtyně (na Náchodsku)
    • zde vzniklo velké guberno (v čele s rych­táři – Anto­nín Nývlt)
    • cílem bylo vyvo­lat velké povstání, ovlád­nout Prahu a zru­šit robotu a nevolnictví
    • skon­čilo poráž­kou sel­ských ves­nic u Chlumce
    • pan­stvo žádá nej­přís­nější tresty (4 sed­láci popraveni)
  • téhož roku byl vydán robotní patent, který zmír­ňo­val robotní povinnosti
  • roku 1773 byl zru­šen jezu­it­ský řád (zaba­veny pozemky jezu­itů, na těchto pozem­cích došlo k raa­bi­zaci (od 1775, podle dvor­ního rady Fran­tiška A. Raaba) – byla zde zru­šena robota, půda při­dě­lena pod­da­ným za peněžní popla­tek a museli odvá­dět nájem za půdu (cílem bylo zvý­šit zájem pod­da­ných na výnosu))

škol­ská reforma

  • úlohu vzdě­lá­vání pře­vzal stát (uvě­do­mění, že negra­mot­nost pod­da­ných je brzdou)
  • roku 1774 byl vyhlá­šen Vše­o­becný školní řád – do té doby byl škol­ský sys­tém selek­tivní a pře­va­žo­valy v něm vyšší články (uni­ver­sity, gymnázia)
  • byla zave­dena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let (ve škole ome­zen vliv církve)
  •  vznikly tři typy škol: 
    • tzv. tri­vi­ální školy (nau­čit číst, psát, počí­tat, základy hos­po­dář­ství, děv­čata se učila šít a plést), vyu­čo­valo se v mateř­ském jazyce
    • tzv. hlavní školy (v kraj­ských měs­tech) – děti se kromě výše uve­de­ného učily země­pis, děje­pis, latinu, psaní (sloh), kres­lení a geo­me­t­rii; vyu­čo­valo se německy
    • tzv. nor­mální školy (v zem­ských měs­tech) – pří­prava na gym­ná­zium ; vyu­čo­valo se v němčině
  • zvláště na ven­kově se netr­valo na celo­roční školní docházce, děti dochá­zely do školy hlavně v zimě, uči­tel je pak musel při­pra­vit, aby obstály při zkouš­kách za účasti cír­kev­ního dozoru
  • došlo také k reformě gym­ná­zií (kla­den důraz na pří­rodní vědy a dějepis)
  • zave­deny industri­ální školy (zavá­děly prak­tic­kou výuku)
  • reforma uni­ver­sit (měla při­pra­vo­vat zdatné úřed­níky, méně důrazu na vědec­kou oblast)
  • zaklá­daly se knihovny

Vláda Josefa II. (1780 – 1790)

Josef II. (1741 – 1790), císař Svaté říše římské

Josef II. se stal spo­lu­vla­da­řem Marie Tere­zie již roku 1765 (umírá Fran­ti­šek I. Lotrin­ský a Josef II. se stává řím­ským císa­řem). Samo­statně vládl však až od smrti své matky, Marie Tere­zie, od roku 1780. Opo­rou jeho vlády byl byro­kra­tický apa­rát; vládl doslova sám, neboť žádné rádce nesnesl a všechny své reformy při­pra­vo­val sám.

Roku 1781 vydal tole­ranční patent, který zna­me­nal nábo­žen­skou svo­bodu pro lute­rány, kal­vi­nisty, pra­voslavné a židy. Ne všechny jeho reformy však byly popu­lární – pokou­šel se napří­klad kvůli úspoře pro­sa­dit pohřbí­vání bez rakví. Stej­ného roku zru­šil také asi polo­vinu kláš­terů. Hlav­ním kri­té­riem pro jejich další exis­tenci byla uži­teč­nost pro spo­leč­nost (škol­ství, zdra­vot­nic­tví). Vzdě­lání bylo osvo­bo­zeno od cír­kevní kon­t­roly. Josef II. ome­zil státní cen­zuru (neprve zru­šena, poz­ději obno­vena v mírné podobě); do vyso­kých cír­kev­ních úřadů jme­no­val muže podle své volby.

Vydal též patent o zru­šení nevol­nic­tví (1781), nevol­níci zís­kali osobní svo­bodu (mohli se stě­ho­vat, ženit se a vdá­vat, a vůbec roz­ho­do­vat o svém osudu bez sou­hlasu pána). Pokud zůstali pod­daní na půdě svého pána, pla­tili mu dávky (v robotě, natu­rá­li­ích, také v hotovosti).

1789 vydán berní a urba­ri­ální patent. Timto naří­ze­ním byla prak­ticky zru­šena robota, patent byl však na silný nátlak šlechty odvolán.

Po smrti Josefa II. však vět­šina jeho refo­rem ztroskotala.

© 1997 - 2022, Václav Němec
Všechna práva vyhrazena
Design: StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht
Exit mobile version