Slovenské národní probuzení
Slovenské národní obrození bylo také namířeno proti germanizaci (jako České NO), ale především proti maďarizaci. Jazykový problém se objevil později než u Českého národního obrození (až na přelomu 18. a 19. století). Jazyk se též měl stát nástrojem emancipace. Slovenština jako jazyk ovšem nemohla být pouze „obrozena“ a zdokonalena, musela se nejdříve vytvořit. Maďarské reformistické hnutí, které prosazovala maďarská šlechta, spojené s bojem za politickou svébytnost Uher na maďarském etnickém základě, se ovšem s národní emancipací slovanských menšin v rámci země vůbec neslučovalo.
První a druhá etapa
P. Anton Bernolák (3. 10. 1762 – 15. 1. 1813), katolický kněz a lingvista
V první etapě (přelom 18. a 19. století) na Slovensku působily dva proudy: evangelíci a bernolákovci. Evangelíci chtěli za spisovný jazyk biblickou češtinu, bernolákovci jazyk vycházející ze západoslovenského (trnavského) nářečí. Anton Bernolák (římskokatolický kněz) vytvořil se svými příznivci v Bratislavě v letech 1792 – 1800 Slovenské učené tovarišstvo, které nový jazyk propagovalo (vydáváním knih). Proti bernolákovcům stál evangelický proud, který zastával používání češtiny. V jeho čele byl Juraj Palkovič. Ani jeden z těchto návrhů však nebyl realizován, jazykový dualismus navíc tříštil tolik potřebnou jednotu slovenského hnutí. Ve druhé etapě (20. – 30. léta 19. stol.) dochází k probouzení Slováků a k jejich sebeuvědomění.
Třetí etapa
-
Zakládající členové Matice slovenské (1863) (kresba: Josef Rupert Maria Přecechtěl)
hlavní postavy: Ľudovít Štúr, Josef Miloslav Hurban, Michal M. Hodža
- působí na různých školách, zakládají spolek Vzájomnosť
- dochází k uvědomění rozdělení Slovenska na katolíky a evangelíky (snaží se je spojit)
- z iniciativy Štúra a jeho příznivců vzniká spisovný jazyk (po dohodě s Bernolátovci 1843) na základě středoslovenského nářečí; tím je definitivně pohřbena myšlenka na česko-slovenskou jednotu, nový jazyk se dočkal odmítnutí jak na české, tak částečně i na slovenské straně (Kollár)
- roku 1844 v Liptovském Mikuláši vzniká spolek Tatrín – vydával knihy a noviny ve slovenštině (sloužil k propagaci nového jazyka a jako centrum slovenského nacionalismu)
- Štúrovci bojují také za odstranění poddanství a roboty (to je hlavní zlo a příčina zaostalosti)
- radikálové (Janko Král, Ján Francisci Rimavský)
- Maďaři však Slováky neuznali za národ, proto neexistovaly slovenské střední ani vysoké školy (inteligence hovořila pouze maďarsky)
- roku 1848 Slováci přednesli Žiadosti slovenského národa v Liptovském Mikuláši – hlavní revoluční program slovenského národního hnutí, ty však byly Maďary zamítnuty
- roku 1861 Maďaři zamítli též Martinské memorandum, které obsahovalo prohlášení svébytnosti Slováků, požadavky na rovnoprávnost a vytvoření autonomního slovenského území v rámci Uher – Hornouherského slovenského Okolí (1. vyjádření představy o utvoření slovenského státně-politického útvaru); tentýž rok bylo memorandum přepracováno a předloženo přímo císaři, opět bylo ale odmítnuto
- v 60. letech vznikla první 3 gymnázia se slovenštinou jako vyučovacím jazykem
- 1863 založena v Turčianském sv. Mikuláši Matice slovenská (stanovy potvrzeny už 1862) – prvním předsedou Štefan Moyses a místopředsedou Karel Kuzmány – na půdě Matice se podařilo sjednotit rozdílné názorové proudy
- po událostech roku 1867 a vydání národnostního zákona v prosinci 1868 dochází k obnovenému maďarizačnímu tlaku a likvidaci jakýchkoliv reálných myšlenek na slovenskou autonomii
=> Slovákům hrozila maďarizace až do vzniku Československé republiky (28. 10. 1918, resp. 30. 10. 1918)
Doporučená literatura
- Kováč, D.: Dějiny Slovenska. Nakladatelství Lidové noviny 2010.
- Křen, J.: Dvě století střední Evropy. Argo, Praha 2005.
- Taylor, A. J. P.: Poslední století habsburské monarchie. Rakousko a Rakousko-Uhersko v letech 1809–1918. Barrister & Principal, Brno 1998.
- Urban, O.: České a slovenské dějiny do roku 1918. Nakladatelství Svoboda, Praha 1991.
